Bowling for Columbine

Hodnotit objektivitu Michaela Moora by bylo asi jako hodnotit mírumilovnost Manuela Noriegy. Po shlédnutí Bowling for Columbine byste sice možná oběma nadšeně zatleskali a poděkovali za jejich vůli postavit se USA, pak ale začnete trochu přemýšlet a tento "dokument" se vám začne bořit před očima jako kuželky, když hodíte strike. Po Fahrenheitu sice musím hodnotit kladně fakt, že si Moore tentokrát úplně nevymýšlí, pořád ale ve svých teoriích zapomíná divákům sdělit několik "maličkostí", které mohou vést k docela jiným závěrům. Stačí se podívat jen na okamžik, kde vyjmenovává americké operace ve světě... 80. léta, Spojené státy podporují Saddama Husajna... Ano, pravda, ale nezachovalo se stejně několik dalších zemí? Namátkově: Velká Británie, Francie, Itálie. Nepostavila se OSN také na stranu Iráku? ...1989, Spojené státy sesazují generála Noriegu, který s nimi nechtěl spolupracovat, a výsledkem je ztráta 3000 lidských životů... Nebylo by třeba dodat, že Noriega byl zločinec a diktátor? Že pašoval drogy na Floridu? Že je dodnes ve vězení a že na něj vydala zatykač i Francie? Nebylo by fajn se zeptat, co říkají na americkou invazi panamští občané? Já jsem to před lety v rámci jednoho výzkumu udělala a to jsem ani neměla Oscarové ambice. A nejčastější odpověď? "Za Noriegy byla Panama jako Kuba za Fidela Castra. Je dobře, že k převratu došlo." A dalo by se pokračovat dál a dál a dál. Ne, nesouhlasím s druhým dodatkem americké ústavy, podle kterého si může i ten největší šílenec pořídit bez problémů zbraň. Nesouhlasím s tím, že se Amerika uchyluje k řešení násilných konfliktů dalším násilím. Nesouhlasím s trestem smrti. Ale stejně tak nesouhlasím s tímto typem dokumentů, kde se několik autorových myšlenek a názorů vydává za jedinou a absolutní pravdu. (25.06.2008)

(1001) Před sedmi lety jsem o tomhle dokumentu napsala, že jsem se u něj bavila. Nyní jsem se na něj podívala znovu a zjistila jsem, že teď už za jediný opravdu zábavný prvek považuji to pojmenování bowlingu za stejně pravděpodobnou příčinu hnutí mysli střelců jako cokoliv ostatního. Moore má nejspíš dobré úmysly, ale kam jimi dláždí tu svou cestu už si nejsem pořádně jistá. U velké spousty situací jsem si říkala, že by je šlo pojmout jinak... zejména chytřeji. Jediná věc se během mého zrání nezměnila, a totiž že pořád považuji těch pár Marilynových vět za intelektuální (a nejspíš i argumentační) vrchol filmu, ačkoliv vzhledem k minimálnímu prostoru taky nemá šanci navštívit hlubší vody. (21.10.2015)

Moja prva Mooreovka. Čakal som viac. Najviac ma sklamalo to, že som čakal kruto sarkasticku záležitosť a miesto toho Moore často padá do sentimentu. V druhej polovici sa to navyše až nebezpečne začne podobať citovo vidieračským dokumentom. Vtipy v úvode s dobieraním si systému (banka) vyzerali sľubne. Chcelo to viac odvahy, viac investigatívnej žurnalistiky, viac skrytej kamery, viac zosmiešňovania ... maybe later, Michael ... (12.03.2007)

Je mi jasné, že objektivitu Michael Moore zahodill spolu s plenou a od té doby si prostě jede (a určitě i nadále pojede) svým stylem. Ale víte co? Je to přehlídka sarkasmu a ironie a to mám rád, i když je to občas přitežené za vlasy. Mně tenhle druh dokumentů vždycky bavil. Co je ten důvod, proč přivřu oči nad celkem zásadními nedostatky? Tak už třeba tolik, kolik takováhle blbina dokáže naštvat lidí a jak se kvůli ní dokáží hádat do krve. Nechápu moc argumenty "Moore mi nutí svůj pohled!". Nutí? Prostě jenom ukáže svůj názor a vy si z něj vyberete, co chcete. Na tohle se musí dívat s nadhledem a nevzhlížet k Bowling jako k modle. Zajímavé to bylo, zábavné to bylo, myšlneku to mělo...líbilo. (17.08.2009)

Dokument, který vás nezaplavuje nudnými fakty. Dokument, který je dělaný pro mainstreamového diváka, který je dělaný zábavnou formou, a přesto má výpovědní hodnotu. Ne všechna fakta jsou podána zcela objektivně (například je chyba uvádět počet zabití střelnou zbraní v jednotlivých zemích a nepočítat přitom s počtem obyvatel, ať jsou ta čísla jakákoliv), Michael Moore na diváka působí rychlými hrozivými střihy a podmanivou hudbou, ale má to svůj účinek, který byl autorovým záměrem. Dokument vás zhrozí a přinutí přemýšlet. Výtečná práce. (29.04.2003)