Bowling for Columbine

Moore sice možná je manipulátor, ale na rozdíl od Bushovy vlády navádí lidí tím objektivně lepším směrem. Jsem šťastný, že jsem čech, že zde máme své Grossy, Klause, Kalousky aj. Oni jsou žádný problém proti situaci v Americe. Lidé tam sice mají vyšší životní úroveň, ale možná až tak vyokou, že z toho začínají degenerovat. Většina aktérů Bowling for Columbine se mi zdála omezených. Kupodivu nejvíc to v hlavě má srovnané Manson a Stone. Velmi mě zklamal dobrý herec Charlton Heston svými hloupými názory a hláškou ¨"Only over my dead body." Svým náckovským přístupem si u mě dosti pohoršil. (16.06.2005)

Od Columbine prý došlo v USA průměrně k deseti školním střelbám ročně a 2018 se už teď řadí jako jeden z historicky nejhorších, přičemž skoro každý zaznamenal tragédie jako loni ve Vegas, kostel v Charlestonu, nebo gay klub v Orlandu, což dělá z BOWLING FOR COLUMBINE stále zajímavý a relevantní počin. I dnes se dále spekuluje a není žádná jasná odpověď, recept prevence, zdaleka ani shoda co se týče zbraní. Pro mě asi nejlepší point tu leží v demenci šíření iracionálních strachů mezi veřejností, ať už jsou to černoši, bláznivý muslimáci, nebo třeba zabijácký včely. Což je problém nejen u američanů, ale i tady v naší střední Evropě, teď navíc ještě umocněný vlivem sociálních sítí. Takže jasně, slovo "dokument" hezky do uvozovek, někdy je Moore silně otravný, ale jinak k zamyšlení, zábavný a obohacující dvě hodinky, stejně dívatelný i 16 let poté, čerstvě po WHO IS AMERICA... (Hodnotí člověk, který nosí bundu NRA a miluje svou pistol.) (25.09.2018)

Michael Moore je velice nápaditý filmař. Samotnou tragédii v Columbine se naštěstí nesnažil nijak odlehčovat, ale jinak to byla celkem zábava, ať už jeho vlastní (převážně komentář a střih) či vypůjčená (Chris Rock, South Park). Škoda jen té demagogie, pak když hází nějaké cifry bez uvedení jejich původu či roku platnosti, nejspíš bych si je radši někde ověřil. To víte, média občas zkreslují realitu. (27.10.2004)

„People scare better when they´re dying.“ (Frank, Once Upon a Time in the West). Dva dny po tragédii v Newtownu, pár hodin po Vinterbergově Dear Wendy a neudělalo to se mnou zhola nic. Levičácký Klíma s nadváhou totiž zdatně vytrhává z kontextu a manipuluje s fakty i dohady - to vše v rámci dovedného žonglování s kužely demagogie a populismu. Zdejší pětihvězdičková hodnocení mě docela překvapují, protože člověk, co si umí na cokoliv udělat vlastní názor, by asi takhle dokumentární dílo se značně černobílou objektivitou hodnotit neměl, ať už jsou jeho postoje či přesvědčení jakékoliv. Nu což, vina tedy padá na snadný přístup ke zbraním, média šířící atmosféru strachu a v neposlední řadě C.Hestona, jehož nejznámější věta z Planety opic dostala ve světle tohoto dokumentu zcela nový, chtělo by se říct až ku-klux-klanový rozměr.. Vše bych shrnul následujícím způsobem: „Bůh stvořil lidi jako silné a slabé a teprve Samuel Colt tento nedostatek odstranil.“ Není bez zajímavosti, že obě postavy z citátu jsou údajně americké národnosti a o tom to asi všechno bude.. (17.12.2012)

Strhující dokument a zároveň subjektivní výpověď o stavu věcí ve Spojených státech, která je, promyšleno do důsledku, pravdivá až hrůza. Moore sice předkladá své zaujaté vidění problému amerického militantního smýšlení, ale právě proto vyniká obraz USA ve vší své ošklivosti a zrůdnosti. Pokud by byla jen třetina filmu pravdivá (a já věřím, že je), pak by orwellovské "velký bratr být nedobrý" dostalo zcela nový smysl. A z mého diváckého pohledu dostává. Národ, který se učí prosazovat svobodu za každou cenu silou, nedopadne dobře. A stejně tak dobře nedopadne svět, který takový národ přijme za vzor... Výtečný dokument, škoda jen, že se Moore občas uchyluje k typicky "UŠÁckému" citovému vydírání diváka. (30.01.2004)