Legenda pekelného domu

Není žádným tajemstvím, že osobně preferuji starší kousky před těmi novějšími a to hlavně z několika důvodů. V té době se filmaři museli spoléhat na své šikovné ruce a ne na mnohdy hnusné a otřesné digitální efekty, mnoho scénáristů přišlo s originálními náměty, často si museli vystačit s nepříliš velkým rozpočtem, a přesto dokázali vytvořit nezapomenutelnou atmosféru i příběh. Legendu pekelného domu sice nepovažuji za úplný TOP ve svém subžánru, ale i tak jde o lehce nadprůměrnou duchařinu, která rozhodně není žádnou ztrátou času. Diváky jistě okouzlí především ponurost samotného sídla, které již samo vzbuzuje hrůzu a to ještě nepřišel na řadu zlý duch, který ho již řadu let obývá a nechce být nikým rušen. Je pravdou, že dost velká část filmu je ukecaná, ale mluví se zde hlavně o pochmurné minulosti tohoto místa a jeho divném majiteli. Což mě samotného docela zaujalo a má představivost začala pracovat na plné obrátky (orgie, dvě desítky mrtvol, pohřešovaný majitel). O něco horší už to bylo s dialogy mezi jednotlivými postavami, kteří si dost často něco vyčítali a na své hádky dostávali na můj vkus až zbytečně moc prostoru. Páč to mě zas až tolik nezajímalo. Já se těšil vždy na chvíle, kdy se ke slovu přihlásil samotný dům a temné síly, které jej obývaly. Tu práskly dveře, tu zazněli podivné zvuky, tu se zas duch mihl pod peřinou, předměty létali přes celou místnost, děvčata odhazovala svršky proti své vůli…Nu co si budeme povídat, tohle už byla ta zajímavější část. Stejně jako útok a osud černé kočky v konfrontaci s Pamelou Franklin. Největší smůlou však je, až moc zbrklý a lehce nepovedený závěr, který jak vidno dle ohlasů diváků nezklamal jen mně. (09.08.2018)

No, Mount Everest mezi strašidelnými domy bych si představoval trochu jinak, ale pravdou je, že to asi patří k těm lepším filmům o strašidelných domech (kam se na to hrabe např. takový Dům v růžích). Samotné strašení a projevy ducha jsou skoro bez připomínek. Nevadila mi ani útržkovitost filmu, je to spíše slepenec několika scén s všemožně posbíranými různými projevy duchů, jaké vás napadnou. Líbil se mi duch doby, v níž to bylo natočeno. Vadil mi ten hlavní chlápek, docela nesympatický a ta konfrontace mezi spiritualismem a čistě věděckým přístupem, proč to do těch filmů pořád pletou? No a v neposlední řadě, scény spojující ty zajímavé duchovní projevy, byly často hodně ukecané a nudné. 2,5* (07.12.2009)

V sedmdesátých letech u "Legendy pekelného domu" možná diváci usrávali kuřince, ale v současné době film vzbudí maximálně lehce nevěřící, shovívavý úsměv. Od britského duchařského hororu bych čekala přinejmenším nějakou atmosféru... tentokrát marně. Dvě hvězdičky vylovím z temných, pavučinami opředených zákoutí svého vkusu čistě jako uznání, že ve své době to třeba mohlo děsit, leč ostré tesáky času zanechaly jen práchnivějící kosti, co potěší maximálně televizní archeology a postraší přecitlivělá předškolní dítka. Kdybych si u toho nečetla, byla by to naprostá ztráta času. 33% (06.07.2011)

„I don't know you people. Why are you here? It does no good. Nothing changes. Nothing.“ Takže z tohto filmu použili Orbital sample do svojho songu I don't know you people. A tá scéna je výborná, rovnako ako zvádzania modelky Gayle Hunnicutt v nočnej košeli. Scenár mal na starosti známy novelista Richard Matheson (Duel, What Dreams May Come, Stir of Echoes, I Am Legend, The Box). (27.11.2009)

Jeden z nejlepších strašidelných domů. Nebylo potřeba nějakých speciálních efektů či extra lekaček. Stačily jen bouchající dveře, společně s povlávajícími peřinami,kvílením, mručením a šeptáním. To vše v mrazivé atmosféře ponuré stavby, která spolehlivě vyvolávala husí kůži. Ani herecky nebylo co vytknout, přičemž prim hrála Pamela Franklin jako médium, které si čas od času duch vypůjčil pro své reje. Od absolutních čísel tak film dělil jen konec, který byl absolutně mimo mísu. Jakékoliv klišé, charakteristické pro podobné duchařiny, by bylo vhodnější. Ale přesto se jedná o hodně nadprůměrnou záležitost. 85% (10.07.2014)