Rodinné sídlo

Skvělá atmosféra a výtečná výprava pro mě nedokáží zakrýt špatný scénář. Nejde ani tak o rozhovory nebo to, jak se lidé chovají, ale spíš o předvídatelný příběh, který mi připomíná poušť ze Šíleného Maxe 3 - Kde nic, tu nic. Tři vzájemně propletené rodiny, jejichž proplítání je až příliš na sílu si mě nezískaly naprosto ničím a osudovost v zisku toho domu mi taky nepřišla jako nějaká suprová pointa nakonec. A tak jedinou věcí, kterou hodně oceňuju, jsou herecké výkony hlavně těch z vyšší vyšší třídy. Pokud to uvidíte i v originále, všimněte si, jak mluví. Jak skoro nehýbou horním rtem, což je v Anglii znamením výtečné školy, již navštěvovali. Od jejich hraní se taky odvíjí to krásně absurdní škatulkování do kast, kdy ani v té jedné rodině si nejsou rovni, což dává najevo Anthony Hopkins každým pohybem i slovem. Moje milá, přijali jsme tě sice do rodiny, ale nepleť se do věcí, kterm nerozumíš. Dost mi to připomínalo pozdější Rozum a cit a to jak výpravou, tak typem herců a prostředí. Jen pravda, Rozum a cit jsou mnohem zábavnější. (29.12.2006)

Další krásné spojení Forsterova románu, Ivoryho režie a talentu Heleny Bonham Carterové. Román Rodinné sídlo u nás vyšel jen dvakrát (1982 a 1993) a určitě velmi silně vnímám tu propast mezi zdejším chápáním Forsterova světa z roku 1910 a dnešní recepcí, protože i ti nejvytrvalejší ctitelé heritage žánru mívají jisté výhrady. Nicméně pokud tomu dáte šanci a tento film například doplníte i nedávným seriálem, odměnou vám může být vskutku relaxační zážitek plynoucí z lyrického popisu okolí nejbanálnějšího skandálu. Je to něžné a psychologii hlavních postav je nutné porozumět, abychom věděli, na jakých základech stojí i naše společnost. (31.05.2020)

Vznešené, noblesní, elegantní, ale také snobské. Prostředí Anglie na počátku minulého století mi není příliš blizké, obzvlášť když je na něj nahlíženo optikou zbohatlíků, kteří nemají na starosti nic lepšího než odpolední dávku čaje a potlačených emocí. Musím však uznat, že koncert schopných herců dokázal udržet hladinu mé pozornosti i zájmu o postavy na přijatelné úrovni. Vztahy mi přišly zamotané tak akorát, ale chybělo mi v nich něco skutečného, hmatatelného a jaksi více lidského. Taktéž 140 minut je přespříliš... 5/10 (11.06.2015)

Staroanglický skvost, ktorý je v mojich očiach pričinením povrchnej manieristickej aristokracie o niečo kúzelnejším filmom, než velebený Súmrak dňa. Dôvody sú prosté. Súmrak dňa vsadil na poetickú atmosféru odľahlého pánstva, kde sa do diváka zarývajú bolestivé pohľady zamilovaného Hopkinsa a Thompson, ale v podstate je ten film len zmesou pôvabných obrazov bez hlbšieho príbehu. Rodinné sídlo prezentuje anglickú spoločnosť - v celej svojej neľútostnej naliehavej otvorenosti - plnú pokryteckých snobov, ktorí si o láske čítali vo veľavýznamných knižkách národných mysliteľov, no v skutočnom živote tomuto pojmu vonkoncom nerozumeli. Diváka, vychutnávajúceho si spŕšku fajnovej dobovej arogancie, jednoznačne strhnú podmanivé obrazy anglickej smotánky či citlivé nazeranie do rodinného sídla, kde sa odohráva celá rozvrstvená rodinná dráma s nádychom nevyhnutnej tragédie a krutého cynizmu. Do mysle sa mi navždy vtrela inteligentná Emma Thompson čoby láskavá, no zároveň racionálne zmýšľajúca intelektuálka, ktorá spolu s Hopkinsom opäť predviedla vynikajúci herecký koncert. Pre mňa najlepší film od Ivoryho a prekrásne zachytená striktná dobová záležitosť. (20.08.2011)

Přespříliš dlouhý a bezdějový ne právě pochopitelný sled scén ze života tří zvláštních rodin z různých společenských tříd, jejichž osudy se navzájem proplétají způsobem ne právě vhodným k pobavení. Nejde o rodinnou ságu ani o společenskou výpověď, tak co to vlastně je? Sešlost několika výborných herců v rolích divných lidiček, to vše zasazeno do velkolepé výpravy. Plus, ale to jen na několika místech, skutečně monumentální spojení obrazu a hudby. (31.12.2005)