BALBA (E05)

,,Teď se budou dít věci ! '' --- Balba je pověstnou třešničkou na dortu. Dortu, ke kterému díky jeho koncentrovaným narážkám na socík leckdo přistupoval obezřetně, který ale po ochutnání nabídl to co se od dortu čeká. A s každým jeho patrem to bylo řekl bych lepší. ČT slaví 70 let a nadělila si tento retro seroš, který ač natočen dnes, ukazuje ještě stále žijícím pamětníkům neúprosné zrcadlo doby. Mladí tomu povětšinou nevěří, ti co socík nezažili prostě ani nemají šanci pochopit většinu narážek ve filmu i zrůdnost Pekárkova prospěchářství spoluprací s STB. Tenhle díl hlavně ve své první polovině byl z hlediska hlášek a humoru až smrtící. Výlet do Rakous začínající tak dobře známými propocenými dlouhými minutami na hraničním přechodu (což se opakovalo i při cestě zpět) a končící vstupem do svobodného kapitalistického světa byl prostě boží. Ta dvanácettroska s kempujícími Čechy v parku, Lábus chodící s echt jemným perforovaným hajzlpapírem do křoví... Návštěva bordelu... Člověk se dnes až musí stydět když to vidí. Tak moc jsme už daleko bohudík od návyků lidí z komunistického Československa, kteří po překročení hranic šetřili kde se dalo a tak nezbytnou součástí cestovního itineráře byla i místa, kde mají záchody zadarmo.  A když nebyly, raději se kálelo všude...  Někteří si šetření vzali k srdci tak, že dodnes vidím ty cedule v češtině na obchodech... Češi nekraďte, při krádeži bude zavolána policie. I já pamatuji ten prvotní šok z návštěvy Západního Německa. Ani divoké představy a předtuchy neměly šanci mne připravit na viděné. Jeden nevěděl kam kouknout dříve. Auta, motorky, obchody, neskutečný přebytek luxusního zboží v nádherných obalech. Od bonbónů po autíčka Matchbox nebo modely Revell... Elektronika! Můj šok z prvního navštívení modelářské prodejny... Modelů bylo celé patro! Proti tomu DTM na Národní se mohl jít klouzat. Samozřejmostí byl i kontakt s prvními erotickými časopisy a pornokazetami. A člověk vážně nechápal a zíral s otevřenou pusou :-).  Těch 40 let totáče, po němž někteří debilové dnes zase volají a na tu dobu vzpomínají se slzou v oku nás jako lidi vrhlo kamsi opradu na východ. Někam co dnes můžeme sledovat v ruSSku a co by se z nás stalo. Primitivní vypatlaný národ slepě věřící blábolům, co mu naservírují papaláši. A tak se nějak přežívá, ti co remcají vypadávají z oken nebo bručí v kriminále,  chlastá se a lid omámen úspěchy (jen na papíře) ani netuší, že jen pár set kilometrů daleko, je úplně jiný svět.  Svět kde je všeho dostatek, kde je standardem splachovací záchod s porcelánovou mísou, dostatek volně dostupných informací a svoboda.  Fakt nechápu, jak se po tomhle může někomu stýskat. Asi nějakému Pekárkovi a jemu podobným... Volha vlastně ukázkově na třech typech lidí ukázala jak to s námi tehdy bylo. Máme tu architektku hranou Aňou Geislerovou, která otevřeně říká co si myslí, kritizuje otevřeně komanče a jejich režim a proto je záhy perzekuována a je z ní udělána šatnářka. Máme zde Pekárka, který ani ne tak ze strachu z STB, ale spíše z výhod co mu spolupráce přináší bonzuje lidi nemaje žádných výčitek a pak tu máme postavu zahranou skvěle Tomášem Jeřábkem, která asi reprezentuje většinu tohoto národa. Postavu, která měla totality plné zuby, nekolaborovala, spíše se pro klid přizpůsobila, co byla mlčící většinou a chtěla jen nějak přežít. On už jen kvůli dceři aby mohla studovat s puncem uprchlého bratra na západ. Postava, která cítila čím dál větší prázdnotu z toho žití v totalitě a fungování podle not, z toho strachu a beznaděje na zlepšení. Postavu, kterou to nakonec začalo vnitřně rozežírat a vyčerpávat jako rakovina. Jsem si naprosto jist, že se tak cítila většina našich lidí a nebýt revoluce, zežralo by nás to dneska všechny. Byli bychom trvale poškození, i naše děti. Strašně si važme toho, co se tenkrát v listopadu 1989 stalo. Bylo to takové podivné světlé okénko v temnotě a děkujme Bohu za Gorbyho, který tenkrát nechtěl poslat tanky a řekl - ať si to tam nějak vyřeší sami.  A i když demokracie není dokonalá a každý den vidíme její nedokonalosti, přesto je to to nejlepší co máme a pokud máme někam napřimovat své síly, tak se snažit aby byla lepší a abychom byli lepší my. Dovolte abych vám odpověděl protiotázkou, a co lepšího bychom chtěli ? Odpovídám rovnou, patříme na západ, ne na východ. Takže nějaké bratříčkováním s odporným ruSSkem opravdu není cestou k blahobytu. Jen se podívejme jak tam žijí a jak to tam vypadá... Dávám za 5 opuštěných Trabantů. Tenhle seroš se povedl! Třesu, třesu! * * * * * (01.05.2023) (méně) (více)