Tisícročná včela

Epická freska mapující těžké období slovenských dějin na přelomu 19. a 20. století. Úlohu moudrých očí a paměti života zde zastává filosofická postava Martina Pichandy, ztvárněného legendárním Jozefem Kronerem. Jakubisko dokázal ze všech filmařů nejlépe postihnout poetiku i bláznovství slovanské duše. Tisícročná včela je stvrzenkou jeho umu. Titulování Jakubiska jako "Felliniho východu" či "Márqueze stříbrného plátna" mi přijde s respektem k oběma jmenovaným jako nemístné. Márquez i Fellini byli jedineční; Jakubisko zrovna tak. PS: Hudba Petra Hapky a zpěv Mariky Gombitové zážitek ještě umocňují a v tragické scéně zastřelení malého Janka plně převezmou emocionální účinek. (25.03.2022)

Sága rodiny Píchandů, u kterých rozhodně platilo to otřepané "nomen omen". Vůbec první film, kde mi rukopis Juraje Jakubiska nepřekážel, nýbrž do snímku skvěle zapadal. Asi jsem přišel na to, že na filmy od Jakubiska je třeba mít něco málo popité. První část snímků, kdy se parta opilců vydala opít na múrovanie se mi dost líbila. Hrozně se mi líbila venkovská atmosféra i komplikované vztahy mezi aktéry. Honzíka Musila na ně! Sem tam vzduch pročísla vtipná hláška. Místy dokonce zaznělo cosi moudrého, či alespoň pokus o cosi moudrého. Potěšilo mě, že se slečny nestyděly v takové hojnosti odhalovat svojí výbavu. Nepotěšilo mě, že ta výbava téměř nikdy za nic nestála. Jakmile se do toho začala více motat politika, tak mě zájem o snímek postupně opouštěl. Sledování mi sem tam znepříjemnila nějaká halucinogenní psycho vsuvka, ale to je prostě Jakubisko. Na druhou stranu pozitivně oceňuji to, že se mi konečně ujasnilo, pročpak mezi Slováky a Maďary panuje taková nevraživost. Skoro tříhodinová stopáž pěkně utekla. Kdybych byl mírně východnějšího původu, tak bych šel zřejmě o hvězdičku nahoru. Takhle se konalo jen příjemné překvapení a já pálím lepší 3 hvězdy. (04.08.2017)

Sága o chudobné zednické rodině Pichandů z Horného Uhorska. Situace a osudy, u kterých si říkáte, je to realita nebo sen!? Chvála bláznovství, povyšování obyčejných věcí na neobyčejné, smutek, ovšem stále nová touha jít dál. Pohřeb starého Pichandy, rozhánění demonstrace za zvuků omračující písně Mariky Gombitové či závěrečná scéna - okamžiky, které se dokáží nadobro vrýt do paměti. Životní dílo Juraje Jakubiska. 100%. (23.11.2008)

Ta snová atmosféra, způsob vyprávění a přechodů, surreálné prvky na pozadí obyčejných lidských generačních tužeb a životního mudrování a chytrákováni - a kdo k téhle slovenské živelnosti, moudrosti a mytologii sedí lépe než Kroner? A ještě s tou špetkou typického humoru: "Opil jich, bosorák starý." (...) "Bože, ty jsi krásná." -Dočolomanský stráví objížděním všech těch fajnových buchtiček slušnou část filmu. Zkusí jednu stokrát. Pak další a nakonec si vezme tu, kterou celou dobu ignoroval, dokud bylo z Hanky co, aby zaprofitoval finančně, jako všichni pohlední lidé, jen těží. Od Jakubiska jsem toho dodnes moc neviděl (vlastně jen 'Nejasnou zprávu o konci světa', ale líbila se mi), na tohle jsem se chystal roky, protože: Slovensko, Kroner, Slovácko sa nesúdí u bábi a dědy v TV, kteří oba přišli ze Slovenska, tak nějak mě to táhlo, zajímalo, v roce 1983 to byl úspěšný film a série pro Československo, Jakubisko má takový nezaměnitelný melodramaticko-mytologicko vyprávěcí styl. (10.05.2024)

...Keď sa povie JAKUBISKO, tak ma automaticky napadne : popredný slovenský režisér, ku ktorému nepotrebujem doplniť krstné meno. Niečo, ako BERGMAN, ANTONIONI, FELLINI, či ešte trebárs TARKOVSKIJ, vymenoval som exkluzívnych európskych filmárov, ktorí sa už zapísali do dejín filmu, tak isto, ako Náš výnimočný, ojedinelý TVORCA. Tisícročná včela je mimoriadne výpravný, rozsiahly, až by som povedal kolosálny československý film, ktorý spolufinancovali nemeckí producenti, a preto mohol JURAJ rozšíriť svoje OBZORY do absolútnej, voľnej, filmovej PODOBY, s lahôdkovým hereckým obsadením : PAR EXCELLENCE. HERCI, ako sú zaslúžilí umelci : p. Króner, Kvietik, Dočolomanský, tak to nepotrebuje žiadny bližší výstrednejší komentár, či analýzu, oni sú neuveriteľné KAPACITY. Kamera Stanislava Doršica je nadčasová, tak isto ako hudba Petra Hapku, klasicky slabší býva u režiséra strih, ktorý nie je vždy podľa mojich predstáv. A prečo som neudelil úplne hodnotenie 100 % ? Znížil som na OSEMDESIAT, t. j. štyri hviezdičky. Jedna vec mi vadila, na ktorú si tvorcovia nedávali trochu väčší pozor. / LIPTOV. Tu sa hovorí liptovským nárečím, a nemám vôbec taký pocit, že by sa vo filme takto hovorilo. Ô. Vokáň. Hovorí sa takto : „dobrô, hotovô, urobenô, alebo ešte : peknie, malie, velkie, čiže taktiež na konci býva - dvojhláska IE” . Keď sa tu takto rozpráva ešte aj dnes, tak sa isto muselo i pred sto rokmi !!! Asi moja taká najväčšia výčitka voči filmu, inak sa jedná o čosi naprosto ojedinelé, očarujúce, a predovšetkým OBDIVUHODNÉ ! Hádam, že sa nakrútil jeden z najlepších našich filmov, na ktorý by sme mali byť právom hrdí a pyšní zároveň !!! „Takí PICHANDOVCI sa nerodia zo dňa na deň” . (28.01.2018)