Přání k mání

Chvilku jsem se tím musela prokousávat, ale jsem ráda, že jsem vydržela až do konce. Scénář by se na základní zápletku mohl zkrátit pro dobro filmu, kovaní kvalitní herci hodně převyšovali slabší herecké výkony. Lukáš Březina mi připadal nejpřirozenější a blízký typu Tomáše Holého. Vizuální stránka filmu byla hodně povedená (1. hvězdička), lokace i filmový set byl promakaný, kostýmy kouzelné (2. hvězdička) - to pro mě asi přebilo zbytek dojmu z filmu. Rozhodně to je v současnosti jeden z lepších počinů. Třetí hvězdička je za nepředabování slovenštiny - huráááá, oceňuju. Ta poslední, čtvrtá hvězdička, je vůbec za celkovou morální podstatu příběhu a za posvátnou větu "Dejte si pozor, co si přejete!". Je totiž platná i v reálném životě ;o) (30.12.2018)

Přání k mání se odehrává ve fiktivním světě, kde se snoubí dohromady furuistický svět (ta dráha, co tam nahoře pořád jezdí) s dobou komunismu (škola obecně - od téměř jednotných uniforem přes brašny, se kterými dneska už asi ani nikoho neuvidíte), zvláštního městského systému (nejbohatší člověk snad i v zemi, který vlastní grandhotel a chce kandidovat na prezidenta - proč, nám film neřekne) a velké provánoční nálady jako z toho města v Grinchovi (není tu místo, kde by nebyla světýlka, socha Santa Clause (jo, Ježíšek tady není) nebo nějaký stromek, samozřejmě ozdobený. Postavy se chovají divně, většina z nich neumí hrát a celé provedení je takové kýčovité, aby každý záběr vypadal bohatě pro oko, což připomene Wes Andersona. Tohle je asi druhá česká napodobenina Wese, první byla Cesta do Říma od Tomasze Mielnika, která je vlastně lepší jenom proto, že v ní někdo i hraje. Tady jsou herecké výkony naprosto tragické zvláště u dětských herců, kterým nevěříte ani půl slova. Jenže, když dohlédnete dál, než za všechnu barevnost, kýč a pozlátko, zjistíte, že příběh je vlastně unylá báchorka o lásce a třech, vlastně jednom přání. A celý ten příběh nám nenabídne nic jiného, než příběh o tom, jak děti dostali tři přání, zbylo jedno, pak se tam odehraje několik vztahových problémů, vypadá to, že láska je blud, abychom nakonec přišli na to, že láska je všemocná a vše končí happy endem, jak se asi dalo čekat. Kruci, tak když už makám na obrazech, tak snad vymyslím i pořádný příběh. Tohle bylo i na pohádku slabé. Slabé a hlavně neskutečně utahané. V TV okolo 65 minut bych to uvítal víc, ale 101 minut a ještě si to prosedět v kině, to fakt ne. Ani humor tu nefunguje, jelikož humor tu vzniká z toho, že někdo upadne, většinou, což se zalíbí tak milovníkům Mimoňů. Což já nejsem. Nuže, kromě zajímavých obrázků jsem se ničeho kladného nedočkal. Chápu, že šlo Karasovi asi hlavně o ty obrazy, ale já se u filmu nezajímám jenom o obalu, mě zajímá hlavně obsah. A ten byl neskutečně slabý. 1* (11.12.2018)

Bodík navíc za absenci do očí bijícího papundeklu a vikslajvantu (obrazně řečeno) - dlouholetých reprezentantů šetrnosti a chudoby mnoha našich filmů a televizních i filmových pohádek. Opravdu - pro oko je to nezvykle pěkné...i zbytek je více než snesitelný. Některé komentáře tady...to je "lahůdka". To je jako když čtete debaty na Novinkách nebo na FB výplody v některých obzvláště vypečených skupinách.Vzteklé reakce a negativismus za každou cenu. Všiml jsem si toho už při debatě pod Kouzelníkem Žitem...i jinde (30.12.2018)

Přání k mání se mi líbilo. Líbilo se mi svou vizualizací do Wese Andersona (Grandhotel Budapešť), líbili se mi herci z dejvického divadla, protože konečně mám pocit, že vidím ve filmu neokoukané tváře. Ano, zápletka je trochu slabší, ale to už je zkrátka úděl většiny vánočních filmů. Přání k mání je rozhodně jeden z nejlepších českých vánočních filmů. (04.01.2019)

exteriéry byly fajn a nějaké ty nedostatky bych překousla,ale nic z toho mi tolik nevadilo,jako všudypřítomní,červenobílí dědci v čepici s bambulí a ty čepice vůbec.....ano,nemůžu vystát Santy Clause v českých filmech coby symbol vánoc - Santo,běž si strašit,odkud jsi přišel.....zkazilo mi to celý dojem.jeden bod za ty exteriéry a myslete si o mně,co chcete :-) (01.01.2019)