Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marounek
    ***

    Vykrádačka filmové estetiky Wese Andersona, které však chybí jeho vypravěčská elegance a vtip a nezachrání to ani karlovarské kulisy jako vystřižené z Grandhotelu Budapešť. Opilé děti jsou vážně bizár. Přesto Přání k mání slušně překonává jinak žumpoidně nízko posazenou laťku současného českého filmu a navíc je jedním z mála zástupců žánru dětského filmu, na který se s výjimkou šablonovitých pohádek a úletů typu Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko začalo po roce 1989 zvysoka srát.(31.12.2018)

  • Sabrewulf
    odpad!

    Z Čvančarové už je vážně nechutná bečka. Ty její ruce s tvarohem, které má silné jak já stehno - to byl hnus. Ale k filmu. Ukřičený, otravný chaotický a nesympatický. Nechápu smysl alternativní reality, přišlo to úplně vniveč. Začátek totálně zmatený, kdybych si nepřečetl popisek, tak dobrou polovinu filmu nevím, o co jde. Dětské role - tragédie.(16.2.2019)

  • hous.enka
    ****

    Přání k mání se mi líbilo. Líbilo se mi svou vizualizací do Wese Andersona (Grandhotel Budapešť), líbili se mi herci z dejvického divadla, protože konečně mám pocit, že vidím ve filmu neokoukané tváře. Ano, zápletka je trochu slabší, ale to už je zkrátka úděl většiny vánočních filmů. Přání k mání je rozhodně jeden z nejlepších českých vánočních filmů.(4.1.2019)

  • mira007
    **

    Česká vánoční rodinná krejzy komedie z fiktivní země? Snaha by byla, bylo to svižné, skvěle obsazené, moderní retro vizuál, celkem originální, ale sorry mne to moc do děje nevtáhlo a asi jsem suchar, ale ty vtipy mi moc nepřišli zábavné. Možná je to tím, že rodinné komedie nejsou moje cílovka, takže jestli mne něco opravdu pobavilo, tak to bylo kouzelné trio Myšička, moje oblíbenkyně Čvančarová, a nový objev (?) sexy Petra Blesáková.(19.4.2018)

  • honajz2
    *

    Přání k mání se odehrává ve fiktivním světě, kde se snoubí dohromady furuistický svět (ta dráha, co tam nahoře pořád jezdí) s dobou komunismu (škola obecně - od téměř jednotných uniforem přes brašny, se kterými dneska už asi ani nikoho neuvidíte), zvláštního městského systému (nejbohatší člověk snad i v zemi, který vlastní grandhotel a chce kandidovat na prezidenta - proč, nám film neřekne) a velké provánoční nálady jako z toho města v Grinchovi (není tu místo, kde by nebyla světýlka, socha Santa Clause (jo, Ježíšek tady není) nebo nějaký stromek, samozřejmě ozdobený. Postavy se chovají divně, většina z nich neumí hrát a celé provedení je takové kýčovité, aby každý záběr vypadal bohatě pro oko, což připomene Wes Andersona. Tohle je asi druhá česká napodobenina Wese, první byla Cesta do Říma od Tomasze Mielnika, která je vlastně lepší jenom proto, že v ní někdo i hraje. Tady jsou herecké výkony naprosto tragické zvláště u dětských herců, kterým nevěříte ani půl slova. Jenže, když dohlédnete dál, než za všechnu barevnost, kýč a pozlátko, zjistíte, že příběh je vlastně unylá báchorka o lásce a třech, vlastně jednom přání. A celý ten příběh nám nenabídne nic jiného, než příběh o tom, jak děti dostali tři přání, zbylo jedno, pak se tam odehraje několik vztahových problémů, vypadá to, že láska je blud, abychom nakonec přišli na to, že láska je všemocná a vše končí happy endem, jak se asi dalo čekat. Kruci, tak když už makám na obrazech, tak snad vymyslím i pořádný příběh. Tohle bylo i na pohádku slabé. Slabé a hlavně neskutečně utahané. V TV okolo 65 minut bych to uvítal víc, ale 101 minut a ještě si to prosedět v kině, to fakt ne. Ani humor tu nefunguje, jelikož humor tu vzniká z toho, že někdo upadne, většinou, což se zalíbí tak milovníkům Mimoňů. Což já nejsem. Nuže, kromě zajímavých obrázků jsem se ničeho kladného nedočkal. Chápu, že šlo Karasovi asi hlavně o ty obrazy, ale já se u filmu nezajímám jenom o obalu, mě zajímá hlavně obsah. A ten byl neskutečně slabý. 1*(11.12.2018)

  • - Martin Myšička si přímo v jedné scéně zlomil prst na noze. (JT19)

  • - Ve všech exteriérových záběrech na visutou závěsnou dráhu mají soupravy čtyři vozy a pohybují se poměrně rychle. Ve scénách z bytu, kde bydlí Albert (Filip Antonio), se ale za okny míhají světla z visuté dráhy mnohem delší dobu. Dráha by tak musela mít minimálně třikrát více vagónů. (Martin_L)

  • - Natáčelo se ve vybraných exteriérech v hotelu Imperial v Karlových Varech, jenž posloužil jako Bosákovo sídlo, či v Holešovickém přístavu. (Stoka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace