New York Stories
Obsahy(2)
New York. Řeklo by se, že je jenom jeden. Světová metropole, centrum světového obchodu, politiky, ale také vzdělání, kultury a zábavy. Film Povídky z New Yorku ovšem dokazuje, že existuje tolik podob tohoto města, kolika očima se na něj podíváme. V tomto případě očima tří výrazných režisérských osobností. Tři příběhy, tři různé pohledy, tři odlišné autorské rukopisy. V úvodní povídce, nazvané Lekce, sledujeme očima Martina Scorseseho uznávaného malíře, který se potýká nejen s tvůrčí posedlostí, ale také se svým rozháraným osobním životem. Francis Ford Coppola se ve své povídce Život bez Zoe dívá na New York okouzlenýma dětskýma očima, zatímco Woody Allen zůstává v závěrečném segmentu Oidipus dnes věrný svému oblíbenému typu neurotického hrdiny s nevyřešeným vztahem nejen ke své matce. Tři příběhy, každý úplně jiný, tři kamínky do fascinující mozaiky jménem New York. (Česká televize)
(více)Recenze (181)
Povídkový movie mám rád, ale když je točí víc režisérů, tak to obvykle moc dobře neskončí. Scorseseho LEKCE: upocenej a mastnovlasej Nolte tvoří za zvuků rockový hudby 60. let svoje čmáranice a třese se na svoji arogantní učnici, která by mohla být jeho nejmladší dcerou, co k tomu dodat, nuda. Coppolův ŽIVOT BEZ ZOE: totálně nejhorší, jakoby si jí snad střihnul Spielberg, náctiletá pubertačka tráví život asi v hotelu Plaza, její rodiče jsou věčně v trapu a výchovu zajišťuje zdejší trapnej sluha, nějaká ta nezáživná akce s loupeží, rodinná dramatizace a celý to vyšumí zcela do prázdna. Allenův OIDIPUS DNES: sice nejzáživnější, ale zato dost otravná story o vztahu otravný báby uzurpátorky a jejího syna, která nijak zvlášť film nevytrhla. Jednotlivý povídky jsou zcela rozdílný obsahem a jediný pojítko kromě města, je akorát hromada jalovejch keců. 30% ()
Tak, vezmu to popořadě - Scorseseho Life Lessons byly z herecké stránky ucházející, obzvlášť Nolte to zahrál dobře a Roseana Arquette zas skvěle vypadala. Ale to umělecké cosi, co se tam furt motalo, ty čmáranice štětcem, to asi nikdy nepochopím, co je v tom za umění. A stejně tak jsem nepochopil, co touhle povídkou chtěl Scorsese říct. Bylo to dost o ničem - vidím tady tu podobnost mezi obrazy a tím příběhem - že to nemůžu pokládat za umění. Ale aspoň to nebyla taková sračka, jaká následovala potom. Coppola natočil takovou jakousi podivnou kravinu, kde jakási rozmazlená zbohatlická spratek vymejšlí kraviny, je hrozně rozumná a chová se jak dospělá. Takhle trapnou a divnou si představuju Sofiu Coppola, která k tomu spolupsala scénář. Jinak ty kostýmy, mám takovej dojem, že v tom taky měla Sofia Coppola prsty, protože to je přesně její styl. Bohužel zde trapnej. Nakonec docela pobavil Woody Allen, jehož povídka byla nejlepší. Tím neříkám, že to bylo bůhvíco, ale aspoň jsem se zasmál. Ještě že to vše bylo tak krátké, ale v podstatě zbytečnej počin. Za Scorseseho 1*, za Coppolu 0, za Allena 2, takže výsledná 1 hvězda... ()
15 milionů dolarů uaaaa.... ()
Scorsese mi tu sednul jako málokdy (*****); Coppola byl o ničem (*); Allen průměr, škoda že to hnal do absurdna (***). ()
Hodně se mi zamlouval Scorseseho příběh malíře. Naopak nejvíce mě zklamal výtvor Sofie a Francise. Woody Allen nasadil svou klasickou vysokou laťku a vytvořil tak vynikající zavěr těmto třem povídkám. Ve výsledku dobré dvě hodiny podívané, akorát bohatá Zoe mě opravdu nebavila. Kdybych měl jednotlivě hodnotit dal bych 4* Martinovi, 2*Coppolovým a 4-5* Woodymu. ()
První dvě povídky velikánů Scorseseho a Coppoly mě vůbec, ale vůbec nebavily. Nechaly mě sedět v křesle a začít se nudit, jaká to drzost?! Musel přijít starý dobrý známý Woody, aby mi zvednul náladu a dostal mě z limbu. Svým klasickým humorem se mu to povedlo na jedničku a jeho třetina je pro mě za plnej počet, což dohromady jsou dvě hvězdy. ()
1. poviedka (Scorsese): Zvláštna, ale dobre zahraná. 3*. 2. poviedka (Coppola): Sklamanie, veľká nuda s otravnými deťmi. 1*. 3. poviedka (Allen): Psycho s nádychom humoru, ale nenašiel som pre neho pochopenie. 2*. Pre mňa ďalšie poučenie, že poviedkové filmy vačšinou nie sú pre mňa a fungujú iba keď spolu súvisia - Pulp Fiction, 21 gramov, atď. ()
Woody byl celkem dobrý, Scorsese taky. Ale Coppola to úplně poslal do kopru. ()
Strašný. Prostě strašný. Allen mě nepřekvapil. To, že jeho film bude lepší, než Coppolův, to tedy jo. Scorsese vaří z vody a z přežitých stereotypů. ()
(77/2015) / Práve Coppolova poviedka, ktorá dopadla tu v hodnoteniach najhoršie sa mi zdala lepšia ako Scorseseho kus, ktorý vo forme rozťahaného dialógu držal nad priemerom iba výborný Nick Nolte. Možno trošku moc detsky rozprávková, ale s podarenou Zoe a dobrým feelingom Francis Ford vyhráva tento duel. Duel preto, lebo Woody je proste inde. Nielen kvalitou, aj keď opäť z tejto trojky kraluje, ale hlavne unikátnym komedionálnym prístupom k filmu. Síce smerom ku svojej na filmografii neprináša nič nové, tomuto poviedkovému filmu prináša ukážku svojeje unikátnosti. Ideálny kraťas na zoznámienie s ním. Hodnotenie: Scorses 3/5, Coppola 4/5, Woody 5/5. ()
Ještě že máme Woodyho, jeho klasický, ale pořád vtipný a zábavný příspěvek zachraňuje celý projekt. Ale má smůlu, že se upsal povídkovému film, a tam se hodnocení průměruje. ()
1. Scorsese: 6/10 (***). 2. Coppola: 3/10 (**) (dívat se na prachaté děcka fakt nemusím). 3. Allen: 10/10 (*****) (tak takovou matku máme snad všichni nebo aspoň podobnou :D)..........všude byla parádní hudba, ale Coppola to celé stáhl strašně dolů. ()
66,67% - na tyhle tři povídky jsem čekal celkem dlouho, především jsem se těšil na Woodyho, nicméně mám rád filmy všech tří režisérů. Scorsesův příběh o slavném malíři se mi líbil především umělecky, líbilo se mi osobité pojetí, - dávám 65% pro Scorsese, druhá povídka o zhýčkaných dětech boháčů mě neoslovila, nelíbil se mi ani příběh, který se mi zdál slabý a nudně nezáživný, takže jen 45% pro Coppolu a nakonec to nejlepší, Woody předvedl skvělou práci nejen při psaní a režírování, ale i při hraní, celý příběh byl velmi sympatický, a ač byl nadsazen do nereálných rovin, přesto za ním bylo cítit něco víc - výpověď o vztahu k matce (ať Allenově, nebo někoho jiného ke své matce), zasloužených 90% pro Allena ()
Výborný Scorsese, ucházející Coppola a jako vždy perfektní Woody Allen. Scorseseho část zobrazuje život umělců v New Yorku, který se neobejde bez inspirativních negativních zážitků, jako prostředků k umělecké tvorbě. Coppolova část, na které spolupracovala Coppolova dcera Sofia, ukazoval život newyorských zbohatlíků a především jejich dětí. Sofii Coppolu moc nemám rád, na můj vkus je příliš kýčovitá a v tomto filmu je její spolupráce právě tímto směrem znát. Myšlenka záměny rolí dětí a jejich rodičů taky nebyla moc zajímavá. Zato poslední Woody nezklamal. Perfektní příběh o špičkovém právníkovi, kterého štve jeho matka. Když záhadně zmizí z jeho života, zdá se, že život bude pokračovat nejlepším možným směrem. Stane se však něco, co hlavní postavu dostane na pokraj nervového zhroucení... Co bych vytknul celému filmu je neexistence nějaké spojovací myšlenky, vytvářející ucelené dílo. Takto má divák pouze možnost zhlédnout tři na sobě nezávislé povídky, pokaždé se vztahující k jiné vrstvě newyorské smetánky. ()
Výborné spojení tří skvělých režiséru světa Martina Scorseseho,Francise Forda Coppoly a Woodyho Allena...První povídka od Scorseseho vypráví o ulítlém malíři v podání Nicka Nolteho,který je zamilovaný do své asistentky Rosanny Arquette...Druhá povídka od Coppoly je o bohaté rodině flétnysty,který vystupuje v palácích a velkoměstech...A rodina se díky jeho vystoupením opět dá dohromady.... ()
První povídka je za 4 hvězdy, druhá za 2 když přimoužim obě oči a ta třetí je opět za 4 = celkem za 3 a Coppola mě strašně zklamal. ()
New York Stories. Tri príbehy, traja svetoznámi režiséri. Spojenie medzi nimi je len mesto, kde sa jednotlivé deje odohrávajú. Life Lessons. Scorseseho talianska romantika vytvorená americkými songmi, spomalenými zábermi a výbornými hercami Nickom Nolteom a Rosannou Arguette hrajúcich výbušné nálady, ktoré im pristanú. Pohyb kamerou, približovanie, točenie, pomáha vytvárať potrebnú atmosféru pri ponorení sa do manipulatívnych pováh postáv pri ich vydieračských dialógoch. V N. Noltoevi zosobnil Scorsese extázu umeleckej tvorby. Príbeh obsahoval búrlivé hádky, náhle vzplanutia a pohľad na umenie, keď je umelec závislý od svojich múz. Buscemi žiaril aj na malom priestore v netypickej úlohe. Life Lessons najviac zaujmú kamerovo a herecky, príbeh mohol mať aj väčší a dômyselnejší rozvoj, ale jeho záver jednoznačne poteší a dá predchádzajúcemu dianiu väčší zmysel. 80% Life without Zoe. Mladá slečna Zoe predčasne v dospelom svete nemá núdzu o vtipné situácie. Komediálne ladenie príbehu je jasné už od začiatku pri ja rozprávanie, pokračuje pokrivenou optikou lúpežného prepadnutia a ďalšími dielikmi života hlavnej hrdinky. Ich pozorovanie je síce príjemné, no žiadna scéna nie je vrcholová a film je točený bez dôrazu na hocaký aspekt a bezcieľne zobrazuje scénu za scénou a nevie, čo tým chce povedať. Môžeme len hádať, že keď scenár písali F. F. a Sofia Coppolovci spolu, že chceli vyjadriť filmom rodinnú súdržnosť, no k nej sa dostali málo výraznými a viac-menej náhodnými cestami a predtým divák necítil, žeby niektorému z hrdinov rodina chýbala, takže celkovo to nemá význam. 60% Oedipus Wrecks. Napísal, zrežíroval a zahral Woody Allen. Hlavný hrdina deprimovaný životom s matkou vyvoláva potrebný súcit aj humor. Woody Allen vie, čo chce povedať a ide si za tým, len jeho verzia hororu s matkou vyzerá aj vďaka triku lacne gýčovo, až je Vám trápne aj zaňho, ale ovplyvňovanie života dospelého dieťaťa otravným rodičom vystihol a nafúkol do nepredstaviteľných rozmerov. 60% ()
1.povídka- ** 2.povídka- odpad 3.povídka- *** U první povídky jsem myslel, že tam Nick opravdu nic nenamaluje. Ke druhé nemám co říct, to byla prostě blbost. A u třetí povídky, až na matku v oblacích, to byl takový průměr. ()
Od takových tří velikánů jsem tedy čekala víc. Tři povídky, každá o něčem jiném a pro někoho jiného. 1. Life Lessons (M. Scorsese) - o stárnoucím umělci, který má problém s prolínáním soukromého života do uměleckého. Bojí se samoty, potřebuje ocenění a podle mě si vybírá špatný typ žen:-) 2. Life without Zoe (F. F. Coppola) - určeno pro dětské publikum. Pro mě nehodnotitelné, protože se zde objevují 2 z nejhorších věci vůbec: přechytralá holčička (zase? proč?) a příčná flétna, na kterou hraje muž? (moje sousedka hraje na tento nástroj a už mi to leze krkem). 3. Oedipus Wrecks (W. Allen) - podle mě nejlepší povídka, z těch tří. Krásně ukazuje vztah rodičů a dětí (přesněji vztah matky a jejího mazánka). Matčina láska nemá hranic, ale to neznamená, že by měla synka k sobě připoutat a neumožnit mu svobodné rozhodování. Díky Allenovi dávám ***, jinak by to bylo méně. ()
[ (3+3+5)/3=3,7....takze neco mezi tremi a ctyrmi hvezdami] Jako soubor ruznorodych povidek nahlizejici na pestrost a osudy lidi v nejvetsim amer. meste film svuj ucel plni. Ale i kdyz se na nem sesli jedni z nejvyznamejsich reziseru zrejme vsech dob, Scorseseho ani Coppolova cast me prilis nenadchla...takovy prumer, koukatelny, ale nijak vyjimecny. Nastesti to nejlepsi nakonec, a jako fanousek Allena jsem si prisel na sve...srandy kopec jako vzdy. Jen ten zvlastni pocit jako u podobnych filmu z NYC te doby, kdyz zaberou typicke panorama s World Trade Center jako dominantami... ()