Lásky mezi kapkami deště

Navzdory tomu, že si Kachyňa čas od času s režimem zadal víc, než je zdrávo a pár titulů v jeho filmografii je poznamenaných politickou angažovaností, patřil až do konce k tomu nejlepšímu, čím československá kinematografie disponovala... A snad právě pro své příležitostné úlitby systému a nesporný talent, který vedl v nejednom případě k festivalovému úspěchu, si mohl dovolit tvořit bez zbytečných kompromisů, se slušným rozpočtem a štábem, který si osobně vybral. Spolu s nepoměrně temnějším společenskokritickým dramatem Ucho řadím Lásky mezi kapkami deště k režisérovým nejlepším filmům, kde jsou přítomny všechny znaky typické pro jeho dílo - špičkové herecké obsazení spolu s pečlivým typovým výběrem herců, poetičnost, výborná kamera a hudba dokreslující retroatmosféru pozdních třicátých let, široká škála podpůrných technických prostředků k navození dojmů, jako je použití filtrů, alegorických symbolů či emotivních prostřihů do šantánu, kde jednotlivá kabaretní čísla vystihují měnící se náladu společnosti. Tohle je vysoká škola režijní práce a drtivá většina filmů polistopadové éry jeho úrovně bohužel nedosahuje. Dokonce i tam, kde to zdánlivě vypadá na filmovou slabinu, jako je obsazení nezkušeného Vaculíka a filmové novicky Terezy Pokorné s jejijch naivním a v přípodě Pokorné dokonce místy lehce toporným hereckým výrazem, přispívá tato volba nakonec k ještě autentičtějšímu filmovému dojmu. Kachyňa skvěle střídá tragické momenty s komickými, romantiku první skutečné hrdinovy lásky s přízemně tělesným přístupem svého bratra v oblasti partnerských vztahů. Celkový dojem: 95 %. Svět starých žižkovských uliček a jejích pavlačí se spoustou bizarních lidských figurek je možná trochu vyretušovaný, ale tak to přece u vzpomínek na dětství a dospívání má být... (18.07.2010)

Jsem tak přepínal kanály a teď slyšim, že je tam nějakej Bursík. Tak jsem v první chvíli myslel, že zase ten ekoterorista něco proved, ale tady byl Bursík obuvník. No a film mě docela zaujal, tak jsem se na to koukal až do konce. Jenom jsem teda prošvihnul asi tak úvodních 10 minut, takže jsem nějak nepochopil, z jakýho důvodu Jan Hrušínský s Vaculíkem spolu chrápali v jedný posteli a proč Menšík chodil srát někam na kopec. (14.02.2010)

Forma ano, obsah ne. Menšíkův boj s větrnými mlýny ano, Vaculíkova láska k vulgární milence ne. Šmírující stařečci na zchátralé terase ano, psychedelický bordel... taky ano. Zkrátka a dobře, v podstatě bych chtěla, aby se mi ten film líbil, ale něco se někde nějak zvrtlo, takže se mi skoro až nelíbil. Asi to bylo těmi herci, protože kromě Rudolfa v podstatě nikoho z nich nemám ráda, Tereza mi byla vysloveně nesympatická, Zlatka byla vysloveně dostaň-pěsťově předabovaná (a jestli se mluvila sama třikrát fuj)... Prostě tenhle výlet mě za srdce nechytil ani náhodou. (08.04.2010)

Čím více se Žižkov snaží přibližovat moderní "euročtvrti" ostatně stejně jako celá Praha a vznikají zde pětihvězdičkové hotely, nadnárodní společnosti, domy po rekonstrukci, čekající na svou západní i východní movitou klientelu, ochotnou zaplatit za nájem 1 +1 třeba i 20.000 Kč, čím víc mizí ty pravé žižkovské hospůdky, z parků se stavájí free prostory pro feťáky a žižkovská sounáležitost, kde se všichni mezi sebou znali a pohrdali pražákama je nenávratně v trapu, tím radši podléhám těm nádherným záběrům pravého Žižkova, pravých žižkováků, pravých roštáren, rvaček s karliňáky, vršovičáky ve kterých nebyla nouze o modřiny, odřeniny i rozbité hlavy, tím radši sleduji naprosto uvěřitelnou love storku dvou nesmírně fajn obyčejných mladých lidí. Jsem hrozně rád, že Karel Kachyňa tehle film natočil, protože každý kdo jednou prožil dětství a mládí na Žižkové, má vlastně natočený takový svoje "home video" z této části svého života a tím se krom nás žižkováků už asi nikdo jiný pochlubit nemůže. Všem hercům, kameramanovi a především Karlu Kachyňovi patří za toto všechno mé velké DĚKUJI. (08.09.2008)

Jedině postava Vladimíra Menšíka povznáší tenhle příběh o nepříliš šťastném osudu několika lidí. Asi jsem příliš velkej cynik, abych dokázal ocenit film o první lásce a to ještě takhle poetické a nešťastné první lásce. Vlastně mě jen zajímalo, co se z toho vyvrbí a tak jsem to dokoukal. Dva staříci-voyeuři na vyhlídce mě rozesmívali a naivní hloupost hlavního hrdiny mi přišla opravdu neuvěřitelná. Herecky je to, jako vlastně skoro všechny trochu kvalitněji obsazené filmy tehdejší doby, vysoce nadprůměrné. A i příběh vlastně byl docela propracovaný. Jen téma a konec, ze kterýho si měl asi každý vybrat to svý, nejsou podle mého vkusu. Každopádně je to ale zábavný snímek, který nás realisticky zavede do konce první republiky, jak ji zažíval jeden mladý kluk. (05.02.2007)