Reklama

Reklama

Lásky mezi kapkami deště

  • angličtina Love Between the Raindrops
TV spot
Československo, 1979, 126 min (Alternativní 122 min)

Režie:

Karel Kachyňa

Kamera:

Jan Čuřík

Hudba:

Luboš Fišer

Hrají:

Vladimír Menšík, Lukáš Vaculík, Jan Hrušínský, Tereza Pokorná-Herzová, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Zlata Adamovská, David Vlček, Michal Dlouhý (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Ve filmu režiséra Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště ožije pražské předměstí Žižkov třicátých let. Seznámíte se s ševcem Vincencem Bursíkem, který sem přišel odkudsi z venkova, aby se pustil do zoufalého a beznadějného boje s baťovskou velkovýrobou. Budete sledovat dospívání a soupeření dvou povahově rozdílných synů Kajdy a Pepana a taky milostné trampoty jejich lehkomyslné starší sestry Věry. Kajda se jednoho dne seznámí s půvabnou dívkou Pájou a začne se s ní scházet v krásné zahradě staré vily, která patří tak trochu záhadnému starému lékárníkovi. Když však Kajda seznámí Páju s bratrem, vše se mění… Ve výtečném filmu, který vznikl v roce 1979 podle scénáře Jana Otčenáška a Vladimíra Kaliny, se objevila řada výborných herců. V první řadě je to skvělý Vladimír Menšík jako švec Bursík, dále Lukáš Vaculík a Jan Hrušínský jako Kajda a Pepan, Zlata Adamovská jako Věra, Tereza Pokorná v roli Páji nebo Rudolf Hrušínský a Miroslav Macháček. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (202)

Autogram 

všechny recenze uživatele

Poetický film, ktorý sa mi dostal pod kožu. Príbeh z ťažkých predvojnových čias, o životnej strate, nedostatku práce, dospievaní a prvej láske. Je toho vo filme veľa premiešané zručným Kachyňovým prístupom. Aj zdanlivo nepodstatné scény dvoch starých čumilov v rajskej záhrade so zakázaným ovocím majú vo filme svoju úlohu. Menšík je samozrejme so svojou výrečnosťou a prejavom bezkonkurenčný, ale aj začínajúci Vaculík sa vo filme našiel spolu so svojou milenkou v cylindru maličkou mladučkou Terezou Pokornou. –––– My jsme ten zlatej věk lidstva nějak propásli. Nebo jsme se do něj jenom nestrefili. –––– Žižkováci nakupují u Žižkováků. –––– Co bylo, není, a co zůstává, jsou vzpomínky. Na lásku, hořkosti a nedozrálé hrozny. ()

berg.12 

všechny recenze uživatele

Film, jehož atmosféru krásně vystihuje sám název. Nádherným způsobem zachycená poetika prvních lásek a vše s ní spojené. Film jemný, humorný, melancholický, ale při nárazu na skutečnost o to víc trpčí, stejně, jako to divoké víno. Kachyňa měl myslím štěstí i při výběru vedlejšího motivu, souboj ševce v podání Vladimíra Menšíka s Baťovským gigantem se určitě líbil režimu, přitom však celkem věrně zrcadlí sociální situaci v 30. letech. ()

Reklama

Compadre 

všechny recenze uživatele

Opravdu velmi zajímavý příběh. Kachyňa vždycky točil takové sentimentální filmy, které normálně nemusím, ale tenhle mě vážně zaujal. Nejenže je samotný příběh velmi poutavý,ale hlavně je velmi dobře zahraný. A to hlavně ze strany Vladimíra Menšíka. Ten se zde předvedl opravdu ve velkém stylu. A nakonec...ač to nerad přiznávám (Vaculíka vážně nemusim)...i Lukáš Vaculík je tu opravdu dobrý a řekl bych, že ve své roli byl absolutně přesný. Kachyňa prostě v těchhle filmech uměl chodit... ()

progression 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších Kachyňových filmů, trochu neprávem pozapomenutý. Nostalgická romance z předválečného pražského Žižkova. Obuvník Bursík v nezapomenutelném podání Vladimíra Menšíka, romantické i dramatické období dospívání jeho synů, poetické lásky i drsnější rvačky a nezapomenutelným způsobem znázorněná atmosféra předválečného Žižkova. Skvělá kamera i perfektně se hodící hudba Luboše Fišera a výborné herecké výkony jak herců starší generace, tak i těch nastupujících, daly vzniknout tomuto kouzelnému a poetickému dílu, které diváka pohladí po duši i bránici. To nejuctivější BRAVO pane Kachyňa a nejenom Vám... ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Já hledám štěstí, léta dlouhá a lásku, lásku s ním. Snad je to touha, snad vášeň pouhá a nebo příliš často sním...." Tahle žižkovská balada z třicátých let minulého století je typický Kachyňa, jakého mám rád z filmů jako např. Smrt krásných srnců nebo Zlatí Úhoři. Film je krásně poetický, plný melancholické nostalgie. Jeho atmosféru pak umocňuje typická Fišerova hudba. Jakmile jsem se do ní trošku více zaposlouchal, vybavily se mi ony další zmiňované Kachyňovi snímky. S filmem Zlatí úhoři pak tento snímek pojí ještě jedna věc a to skvělý herecký výkon Vladimíra Menšíka. Obuvník Bursík v jeho podání je vskutku politováníhodná postavička. Trošku rodinný despota, trošku don Quijote bojující s "větrnými mlýny" alias továrnou Baťa. I když se film soustředí na období dospívání dvou Bursíkových synů, vypravěč příběhu (syn Kajda) nás ve svých vzpomínkách nechává nahlédnout i do let jeho raného dětství, kdy přišel o maminku a zápolil o své místo na slunci v partě žižkovských kluků. Svět starých žižkovských uliček a jejích pavlačí je tak v Kachyňově podání rozhodně světem pestrobarevným, byť těch smutných odstínů je tu přeci jen trošku více. Ale takový život někdy prostě bývá... ()

Galerie (33)

Zajímavosti (32)

  • Dílna švece Vincence Bursíka (Vladimír Menšík) je ve Vršovicích na adrese Černomořská 204 a jeho byt (údajně na Žižkově) je na adrese Donská 12 ve Vršovicích. Kopec, na který z bytu utíká za intimní potřebou, je vrch Svatého kříže na Žižkově. Zatímco z bytu do dílny by to měl jen pár minut, na vrch Svatého kříže by mu to trvalo 45 minut. (sator)
  • Reklama, kterou potupně nosí Bursík (Vladimír Menšík), je na bylinný žaludeční likér s názvem Jakamarus (JA-KA-MA-RUS). Vyrábí se od roku 1932 podle původní receptury lékárníka Aloise Kříže. Destilát se po 50leté vynucené přestávce znovu objevil na trhu. (sator)
  • Biograf ve filmu je Divadlo Ponec na Žižkově. Budova dnešního divadla Ponec byla postavena v roce 1888, tehdy však sloužila jen jako válcovna a drátovna. V roce 1910 si halu pronajal podnikatel a průkopník putovních biografů František Ponec. Halu přestavěl na biograf Royal Bioskop Františka Ponce, kino poté provozovala obec Žižkov, která jej přejmenovala na Městské bio Žižkov a po smrti Františka Ponce bylo kino na jeho počest znovu přejmenováno na bio Ponec. (sator)

Reklama

Reklama