Death Is Called Engelchen
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jan Kačer, Eva Poláková, Martin Růžek, Blažena Holišová, Pavel Bártl, Ezard Haußmann, Otto Lackovič, Vlado Müller, Oľga Adamčíková, Miroslav Macháček (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Román slovenského prozaika a novináře Ladislava Mňačka "Smrt si říká Engelchen" vyšel poprvé v roce 1959 a ihned zaujal čtenáře i kritiku nevšedním pohledem na tehdy už zprofanovanou partyzánskou tematiku. Mňačko svůj příběh líčí na základě autentických prožitků. Aniž by glorifikoval, přikrašloval, aniž by se přidržoval schematického dělení charakteru na černé a bílé, dává velký prostor psychologické kresbě postav, šokuje netradičním pojetím literárních i lidských konvencí, v každém případě však čtenářům poskytuje do té doby nevídaně otevřený obraz jedné stránky partyzánského odboje. Téměř filmová stavba románu zaujala scenáristickou a režisérskou dvojici Jána Kadára a Elmara Klose, tvůrce, kteří zásadním způsobem obohatili naši kinematografii (Obžalovaný, Tři přání, Tam na konečné, později Obchod na korze). Film Smrt si říká Engelchen měl premiéru v roce 1963, v době, kdy neopakovatelná generace našich filmařů vykročila do světa a začala oslňovat svými úspěchy. Kadár a Klos, přestože byli o generaci starší, nezůstali za svými mladšími kolegy nijak pozadu, v dokonalé tvůrčí symbióze přijali postupy i poetiku nové vlny ve svůj vlastní svébytný výraz podložený samozřejmou profesionalitou a letitou zkušeností a vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších filmů 60. let. Dvojí časová rovina filmu i psychologicky složitá kresba hrdiny příběhu Pavla daly mimořádnou příležitost Janu Kačerovi, jehož citlivé civilní herectví obohatilo postavu mladého, těžce zraněného partyzána, o nové a netušené duševní dimenze. Jednu ze svých největších filmových rolí (zde postava Marty) dostala slovenská herečka Eva Poláková, jejíž předčasný skon v roce 1973 byl pro slovenské divadlo opravdu těžkou ztrátou. (Česká televize)
(více)Recenze (184)
Viděno dnes v tv a asi mě to až tak moc neoslovilo.3 hodinový hodně zdlouhavý příběh o partyzánech mydlící němce.dalo by se to sestříhat na hodinu a půl a nikdo by o nic nepřišel.Neříkám,že je špatný,,ale jsou daleko lepší filmy z té doby. ()
Výborně natočený film se skvělou kamerou, který se skládá z mozaiky vzpomínek, které jsou však velmi přehledně poskládané. Po skončení filmu jsem si s chutí pustil ještě úvodní scény z osvobozování Zlína a obsazení vily, kde se mi film ještě dokonaleji dokreslil. Prožitky dvou bojovníků v domě ze dvou pohledů jsou pro mě na černobílý film zcela novátorské. Film (kniha) popisuje skutečné události, které se na Valašsku na konci války odehrály, ale na druhou stranu jsou zde úspěchy partyzánů poněkud zveličeny. Poselstvím filmu je však skutečnost, že bitvy a války nejsou jen o prostých počtech mrtvých, ale upozorňuje, že i přeživší si nesou své šrámy na duši. Příznačnou je také důležitá postava Marty, která je i přes svou nezměrnou oběť nespravedlivě vnímána ostatními „vlastenci“ jako zrádce (podobně jako obdobná postava v Muži bez křídel, Ta chvíle ten okamžik, trošičku i v Musíme si pomáhat). ()
Po všech stránkách takřka dokonalý film, potěšení z něhož mi trochu kazila pouze poněkud příliš akcentovaná (a vzhledem k době vzniku i pochopitelná) láska k "sovětským bratrům" a občasná plochost charakteru hlavního hrdiny, kterému čestnost, neúplatnost a nezdolnost prosakovaly všemi póry. ()
Válečný film, který je podáván retrospektivně zraněným partyzánem v podobě Jana Kačera, který ač po válce ukazuje i jeho vnitřní boj s tím, co bylo správné a co ne. ()