Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Anderton
    ****

    V Československu, podobne ako v Sovietskom zväze nevznikali iba ideologicky jasne vymedzené naivné vojnové filmy s heroickým hrdinom, obraňujúcim a tak budujúcim novú povojnovú budúcnosť socialistickej vlasti. Niektoré filmy, ako napríklad Engelchen, sa podobnej schematickosti zďaleka vyhli. Že sa jedná o adaptciu knihy, som si vôbec neuvedomoval, čo len dokazuje genialitu našich dvoch legendárnych tvorcov. Film je zapamätania hodný okrem množstva rozoberaných aspektov ako herectvo alebo výprava aj mnohými pravdivými bonmotmi, ktoré nás vždy akoby pichnú do mysli počas sledovania plynulej sekvencie. "Aby som skrátil vojnu, zabil by som aj vlastného brata". Nech mi nikto nehovorí, že by po rokoch strávených na fronte nič podobné nevyslovil.(26.2.2014)

  • Helmutek
    **

    Nikomu nechci brát to, že to je pro něj dobrej film a já sám souhlasim s tim, že to je (myslim, že i objektivně řečeno) minimálně zajímavě a osobitě natočený. V tom ale, abych já osobně dokázal přijmout, že to má bejt nějak přelomová filmařina, v tom mi bránej předevšim moc divadelně přehrávaný scény a občas trochu hysterický herecký výkony (na mysli mám třeba Evu Polákovou, která mi fakt nesedla - ani jako herečka, ani jako ženská). Uvědomuju si, že hlavní poslání filmu má ležet asi trochu jinde, pokud ale pánové Kadár a Klos jednou zvolili formu filmu, pak to beru i z toho řemeslnýho pohledu. Místy mi to připomínalo některý Kachyňovy filmy, kdy jsem taky cejtil, že prostě nejsem sladěnej už jen s tou prostou formou, jakou byl film zrežírován. Určitě to stojí za zhlédnutí a zajímavý je to určitě, já jsem to ale vstřebat nedokázal.(21.8.2015)

  • tomtomtoma
    *****

    Válečná doba není snadná a nemá černobílou barvu. Ve válce, více než kdykoli jindy, platí heslo zabiješ, nebo budeš zabit. Převážná většina současných křiklounů za obranu země by při prvním trochu nepříznivém vývoji událostí změnila své hlasité ideály a adaptovala se rychle ve prospěch přežití i ke zrůdné a sadistické spolupráci s každým, s nímž jim vzroste naděje na setrvání vlastního života. Ve válečném období není o chybná rozhodnutí nouze a vždy se zaplatí cenou lidských životů. Ve válečném období není snadné zůstat humanistou, ale je velmi lehké překračovat hranice lidskosti. Ve válečném období má člověk jediného věrného přítele. A tím je strach. Největším přínosem tohoto jedinečného filmového výtvoru je ničím neobarvený realismus, bez ryzích a udatných hrdinů. Kladně vnímané postavy mají své charakterové neduhy a traumata. Opravdovým očistcem procházeli ti, kteří z těch nejčistších pohnutek hráli dvojí hru. Nejenže nejsou na konec hrůzných časů připraveni po psychické stránce, ale ani po té společenské, kdy každý dříve nečinný si okázala a halasně kopne do skutečně hrdinské osoby. Stopy válečných traumat zažitých, prožitých i způsobených nelze nikdy a dokonale smazat. Hlavní postavou mnohovrstevného příběhu je český partyzán Pavel (skvělý Jan Kačer) a jeho vzpomínání na poslední dny boje při léčení vážného zranění. Všechny ty hrůzy a vysoce stresové situace si začínají vybírat svojí nutnou daň ve formě psychické nevyrovnanosti. Hledá odpovědi, hledá zodpovědnost svojí i druhých, hledá smysl života a své místo v něm. Ptá se a hledá lidskost a ztracenou lásku. Hlavní ženskou postavou je židovská mladá a půvabná žena Marta (vynikající Eva Poláková). Je to žena dvou tváří a byla vycvičena ke svému tíživému poslání, ve které se stává odevzdanou hračkou v rukách zvrhlých mužů strany zla. Tato dvojí hra musí zákonitě zanechat těžké rány na duši. Živou vodou je pouze vzplanutí citů k Petrovi, ale může přetrvat? Z dalších rolí: laskavá a obětavá řádová sestra a ošetřovatelka Alžběta (sympatická Blažena Holišová), duchaplný a ochotný nemocniční lékař (dobrý Martin Růžek), prozíravý vůdce partyzánů a Sovět Nikolaj (zajímavý Vlado Müller), dobrácký Sovět a mírumilovný partyzán a Petrův kamarád Dimitrij (Pavel Bártl), občas přes míru běsnící vůdčí partyzán Ondra (dobrý Otto Lackovič), přesvědčivý špeh a udavač partyzánů Macků (dobrý Miroslav Macháček), mladý a bezstarostný partyzán Toník (Antonín Molčík), vyčerpaná a ustaraná Petrova máma Rožková (Oľga Adamčíková), naposledy zaskočený a lidský německý poručík (sympatický Ezard Haußmann), lehkomyslná a utěšující Jožina (Wanda Spinka), německý dezertér s nutným obratem Willy (Oto Ševčík), spolupracující i nespolupracující četník Bárta (Ota Sklenčka), ospravedlnitelně odpravený německý generál (Valtr Taub), na poslední chvíli po dobrém světle na vlastní osobu toužící Kroupa (příjemný Čestmír Řanda st.), či noční můra jménem Engelchen (Norbert Chotaš). Není to hrdinský epos, vše se řídí touhu po přežití. Opravdový hrdina je většinou haněn a nese si sebou pochybnosti a hluboké rány. Nic už nebude jako dříve.(1.9.2016)

  • Slimak
    *****

    Je docela těžké to popsat...je to vynikající a naprosto hypnotický film...můžu říct že pro mě jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků vůbec...vše co se ve filmu děje příjemného vás pohladí na duši...když se nedaří a je zle tak vás to uplně stejně jako ty lidi tam sere.....a je to zkrátka bomba.Navíc dělal hudbu Zdeněk Liška který svou genialitu opět nezapřel...z jeho motivu kolikrát přeleze mráz po hřbetě...k tomu se tu sešla skupina skutečně dobrých herců a výrazných typů...mě dost fascinoval Otto Lackovič jako vznětlivý partyzán Ondra...také Vlado Müller jako velitel oddílu Nikolaj...o hlavní dvojce nemluvě..vše cítíme jako bychom byli přímo v centru veškerého dění...(29.6.2006)

  • NinonL
    *****

    Temná strana partyzánského odboje aneb nebyli to jen stateční obránci a hrdinové. Za socialismu bylo toto téma naprosto tabu, vždy se hovořilo jen o jejich odvaze a statečnosti. Z tohoto hlediska film velmi oceňuji. Stejně oceňuji i herecké obsazení a režii. Závěrečná věta "Ať vám odpustí Bůh." si zaslouží pátou hvězdu.(25.4.2017)

  • - Valašská obec Ploština naozaj existovala na moravsko-sliezskom pomedzí pri Valašských Kloboukoch a jej vypálenie a zmasakrovanie obyvateľov za pomoc partizánom 19. apríla 1945 je pripisované plukovníkovi Ottovi Skorzenému, ktorý vraj v tom období bol na Morave poverený likvidáciu partizánskych oddielov. Akciu previedla zvláštna jednotka SS „Josef“, ktorej štáb bol vo Vizoviciach. V Ploštine bolo zaživa upálených 24 osôb, ďalšie tri osoby boli popravené a jedna osoba bola umučená pri výsluchu. Knižná predloha je autobiografickým dielom spisovateľa Ladislava Mňačka (partizán Voloďa). (andykovac)

  • - Názov filmu sa objaví v piatej minúte. (Johnny.ARN)

  • - Film o pochybnostech a tragických pocitech vítězů byl jako „příkladně nebezpečný“ 20 let uschován v trezoru (i kvůli emigraci autora předlohy a jednoho z režisérů). (darek kartac)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace