Modré stíny

Z Modrých stínů jsem opilejší než Klára Melíšková po jedné sklenici vína (a to je překvapivě hodně). Kde minule Hřebejk s Jarchovským skončili na hraně guilty pleasure a nabídli mišmaš tak bezelstně roztomilý a bezradný, že si ho šlo užít, ujíždí Viktor Tauš o tolik dál a urputněji, že zřejmě překročil hranice časoprostoru... a vznikla nejzajímavější minisérie České televize za nevimjakdlouho, která svojí stylistickou svéráznosti neskutečně šlape a graduje od wtf výpalu očí a absolutního zmatení mě jako diváka, proč to všechno probůh vypadá, jako by někdo zdrogoval Toma Hoopera LSD a donutil ho pod pohrůžkou smrti na iPhone natočit Jarchovského scénář za čtyřiadvacet hodin, až k první funkční katarzi v Jarchovského textu po X letech. Nezažil jsem na České televizi něco, co by bylo tak divný, nepříjemný a přitom tak pozitivně na mě působící. Netrouf bych si říct, že je to "povedený", ale rozhodně je to zajímavý. Jen je jasný, že 1) diváci to nerozdýchají a 2) málokdo přečká první nudný díl. Já těch pět hodin v kině přežil a nakonec odešel spokojený... (28.02.2016)

Dekupáž i rakurzy jsou naprosto perverzní, ornamentální, sebepředvádivé. Uvádí postavy i diváka do naprostého chaosu. I rozhovor na lavičce před barákem se mění v jakési halucinované cvičení nespojitého střihu, divného vázání záběrů a vypouklých úhlů kamery + plus ty podivně středové kompozice. Tím je to vlastně zajímavé. A navíc ta přesvětlená tonalita. Prostě, je to lázeň :-) Ale jen na chvíli. [...] Podíval jsem se na předchozí dva díly a musím říct, že jsem byl dost příjemně překvapený. Je to vlastně opravdu dobré. Je to dost deziluzívní zúčtování s gründerskou dobou devadesátek. To k předloze Michala Sýkory, které prosvítá pod scénářem. Krom zmíněného stylu, mě dost překvapili i některé opravdu soustředěné hercké akce - k nim patří i postava, kterou hraje Tauš samotný, který je velmi přirozený. Potom Melíšková samozřejmě. A podivný humor. Zbytek po posledním dílu. (14.03.2016)

Na základě zdejšího hodnocení jsem tento seriál dlouho odkládal, abych se po čase pustil do I. dílu a přes WTF úvodní scénu to zase hodil do hlubin mých počítačových složek. Divácká nouze mě k tomu nicméně přivedla zpátky, a po opravdu malinko méně zábavné I. epizodě musím nakonec říci: ještě, že tak! Zejména II. a III. díl ukrývají dialogy v nejlepším Jarchovského stylu, k tomu několik dějových mini-katarzí tak silných, že najednou dávají smysl i podivné úhly kamer. Novotného pohledy nebo řvoucí Melíšková ve mně dlouho zůstanou. Poslední díl byl na moje gusto mírně překombinovaný a zbytečně protahovaný, přesto se jedná o malé zjevení, zejména pokud se české seriálové tvorby týká (té novodobé). (19.04.2017)

Vůbec to není marné, konečně se někdo zbavil všech otravných detektivářských klišé. Solitérní detektiv, který jde proti pravidlům, je zobrazen jako řádný kokot, který narušuje souhru a namísto něj vyřeší případ společná práce sehrané party vedené ženskou. Hlavní kriminalistka navíc není žádná karikatura, ale profesionálka s jen lehce mateřským přístupem, kterým občas stmelí drobné trhlinky v týmu a většinou v klidu dokáže vyřešit i konfliktní situace. Přínosem je také, že se seriál soustředí hlavně na případ a až na pár výjimek neotravuje se soukromím kriminalistů. ____ Co mi ale vadilo příšerně, byl zvuk. Zvuky kroků a všechny ruchy rvaly ušní bubínky, stejně jako stereotypně omílaná muzika. Kdyby pilotní díl byl o brutální vraždě zvukaře, dala bych seriálu o hvězdičku víc. (29.10.2017)

Obsahem nikterak výjimečné, formou na produkci ČT nebývale kontroverzní a smělé. Kritika se sice snáší ze všech stran, ale když si po čase zvyknete na kameru dělající otroka uměleckému záměru a na teletextu použijete kouzelnou číselnou kombinaci 888, dojdete ke zjištění, že se na světě dějí horší věci. Třeba že kvestorova čerstvě navoskovaná podlaha už nikdy nebude jako dřív.. P.S.: Dávat odposlech na spod židle do kanceláře, která zároveň slouží i jako zasedací místnost, to chce značné špiclovské sebevědomí a nebo informaci, že na to uklízečka sere.. (21.03.2016)