X-Men: Dark Phoenix

X-mení sešup od nejlepší komiksové adaptace vůbec (2.díl) do naprostých sr......do zapomnění. A smutný budiž den, kdy Sophie Turner uvěřila, že je herečka. Hééérečka možná je, ale určitě nejmíň charismatická bytost, která se kdy v celé sérii objevila. Fassbender, Lawrence a McAvoy si museli strašně oddychnout, že tímhle posledním dílem se smluvně vyvázali a nemusí už v tom nadále tajtrdlíkovat. (03.09.2019)

// "The president has called the X-Men." Překvapivě sebevědomý nástup vedl k dost možná nejlepší první půlce filmu, jakou X-Meni od První třídy zažili. Hlavní postavě se v úvodu dostává přesně tolik prostoru, kolik si zaslouží, a jako člověk, který nikdy neměl problém se Sophie Turner, jsem si tohle vnitřní drama dost užíval. Obecně se tam probírají na superhrdinský blockbuster poměrně nezvyklé věci (možnost člověka se změnit, neschopnost přiznat chybu) a za tuhle odvahu udělat to trochu jinak smekám. Bohužel přechod do druhého aktu už mírně skřípe a tyhle věci opouští, s příchodem noname mimozemšťanů (kde jsou Skrullové, když je člověk potřebuje) a nešikovného zapojení Magneta se pak film zcela vydává cestou tradičního popcornu. Jako budiž, finále ve vlaku je boží, a závěr hezky odkazuje na staré filmy, nicméně po tom parádním začátku jsem měl očekávání trochu jinde. (7,5/10) Tak či tak, je to konec významné éry, která mi bude v kinech i přes ty přešlapy posledních let chybět. Svým způsobem to prožívám víc jak závěr Endgame, u kterého všichni víme, že vlastně nic nekončí. (22.06.2019)

Mohlo to být mnohem horší, přesto mě nenapadá moc důvodů, proč Temného fénixe někomu doporučit. Ano, závěrečná akce je určitě živelnější, barevnější a svižnější než digizrůdnosti z Apokalypsy a Zimmerova hudba stále ví, kdy na sebe upozornit. Přesto však příběh o jedné nadané mutantce, která si musí vyřešit traumata a ukočírovat své schopnosti, nepřináší zhola nic nového a x-menovskou mytologii v zásadě žádným dalším směrem neposouvá. Nezáživný příběh je navíc prošpikován připitomělými dialogy, které jako by vypadly z učebnice scenáristiky pro zvláštní školy. V pokusech o psychologické přesahy se však ukazuje překvapivá plochost postav stejně výrazně jako necharizmatičnost Sophie Turner. Na Fassbendera a spol. se sice pořád hezky kouká, ale jak jsem psal na začátku odstavce – vážně nevím, proč bych někoho na tohle posílal do kina. Zbytečnost. (16.06.2019)

Z Jean Grey se stala Dark Phoenix a ostatní X-Meni ji po dobrém nezkrotí. Mají ale proti své bývalé parťačce vůbec šanci? A co když o její nové síly stojí ještě někdo mnohem nebezpečnější? Noví X-Meni se vrací ke svým kořenům a víc než na akci se pokoušejí spoléhat na zajímavé postavy a vývoj jejich charakterů. Daří se to tak napůl, bohužel překvapivě solidně režírujícímu Simonu Kinbergovi podráží nohy mnohdy ne moc dobří herci a přespříliš uspěchaný příběh. Pár silných emotivních momentů tu ale také je a finále ve vlaku patří mezi vůbec nejlepší akce, jaké jsme kdy v X-Menech viděli. Čekal jsem to o dost horší. (06.06.2019)

Asi mě nikdy nepřestane fascinovat, že je možné natočit film, kde se nic neděje navzdory enormnímu snažení všech zúčastněných. (Pořád si stojím za tím, že Sophie není moc přesvědčivá herečka, ale je super vidět, že už není tak vyzáblá a že je snad třeba šťastná či šťastnější.) Jo a vlastně mám ještě potřebu vyjádřit se k hudbě, protože ačkoliv je kvalita "novodobých" x-meních filmů nijaká už od začátku, tak alespoň hudbu jsem si většinou doopravdy užila (ponejvíce od Henryho Jackmana k První třídě, drahoušek). Tady je ten Hans tak unavený, repetitivní a nevýrazný, že doufám, že si aspoň užil paycheck, ale že už tyhle práce nebude brát a nechá to třeba někomu inspirovanějšímu. (12.12.2019)