Norimberský proces

Geneze Kramerova Norimberského procesu byla zajímavá sama o sobě. Celovečernímu filmu předcházela televizní inscenace z cyklu Playhouse 90 (1959), napsal ji Abby Mann, přičemž Schell a Klemperer si podrželi stejné role v obou produkcích. Ty hlavní události už v Norimberku proběhli a drama se odehrává v roce 1948. Před sousedem už nestojí nacistická elita, ale mnohem nižší šarže, často relativně obyčejní lidé... Načasování premiéry vyšlo skvěle, protože právě v Izraeli probíhal soud s Adolfem Eichmannem. Největší devízou filmové verze je postava paní Bertholtové, kterou Marlene Dietrich vytvořila na základě vzpomínky na vlastní matku (a odnesla si za ní ocenění David di Donatello). Navázala tak na svůj starší americký film odehrávající se v poválečném Německu, Zahraniční aféra. A ještě jednou se k tématu vyjádřila v dokumentu Černá liška. I díky ní byla výpověď obou filmů mnohem srozumitelnější a účelnější, protože zkrátka není možné černobíle soudit jen z pozice vítězů. (01.03.2023)

Nejsilnější film Kramera, co jsem měl dosud tu čest vidět. Oceňuji jak ve svých nejlepších filmech nabádá diváka k zamyšlení, kde je vlastně ta pravda, jak bych rozhodl v této situaci já. Ať už se jedná o filmy se soudní tématikou, či o film Hádej, kdo přijde na večeři, všude je hlavní hrdina postaven před nelehký problém, který musí správně vyhodnotit a čelit tlakům a názorům ze všech stran. Vynikající Spancer Tracy ukázal, že najít pravdu není jednoduché a většinou ani populární. (09.04.2011)

Chápu, že tenhle film není pro každýho. Nechápu, proč na to ale musí ti, co ten film hodnotí, vůbec koukat a pak ho hodnotit jednou, dvěma hvězdičkami nebo rovnou odpadem. Od Norimberskýho procesu nedostanou akční jízdu, to by snad měli pochopit. Norimberský proces se totiž prakticky celou dobu odehrává v soudní síni. Pro mě to byl ale jeden z nejsilnějších zážitku, co jsem kdy v soudní síni zažil, div né možná nejsilnější. Tři hodiny dialogů jsem spolikal jako nic a dozvěděl se takových informací, jako ani v knize ne. Uviděl chování německých příslušníků po válce a snahy spojenců uchovat rozum v hrsti. Rekonstrukce je to dokonalá. Úděsně pomalá, ale pokud se zajímáte o druhou světovou válku, tak v tomhle případě zhltnete každou scénu, každý záběr, každé slovo německých maršálů, plukovníků, soudců a dalších. O tom ten film je. O to více mě udivuje, v jaké době je natočen. Příhodnější chvíli si na natočení filmu tvůrci ani najít nemohli. (26.10.2010)

Převeliká škoda, že jsem stihnul jen druhou půli filmu. Přesto dávám plný počet bodů. Tentokrát jsem se necítil jako na hodině dějpisu, kdy mi režisér vypráví látku, ale jako kdybych byl přítomen diskuze s fundovanými lidmi plné nepřeberného množství názorů na danou situaci. Dle mého názoru je film ve svých stanoviscích až nečekaně objektivní. Černobílý je pouze obrazově. Vřele jej doporučuji. (29.04.2006)

Ve své jednoduchosti strašně komplikovaný film. Takhle mi Judgment at Nuremberg přijde. Celý ten případ se totiž zakládá na zdánlivě jednoduché otázce "lze někoho považovat za vinného jen proto, že dělal něco, co je momentálně zakázáno?" ale když si to rozeberete, tak zjistíte, že to je hodně složitá otázka a není na ni jednoznačná odpověď. Ve filmu je řečeno "odpověď na tuto otázku mohou najít jen příští generace s patřičným ohledem do historie", ale když se nad tím zamyslíte, to taky není pravda. My se na film můžeme podívat a můžeme si zdůvodnit, zda to je či není možné někoho odsoudit za to, že "jen dělal, co mu bylo nakázáno", ale právě díky tomu, že jsme to nezažili, tak nemůžeme opravdu pochopit tu situaci jako celek. Ne nadarmo se říká, že "po bitvě je každý generál" a ono se lehce říká "chovej se čestně", ale pokud by to v té době člověk udělal, riskoval by daleko více, než postavení či práci… A proto mě tento film zcela pohltil. Bál jsem se těch tří hodin, ale uteklo to rychle. Líbila se mi Marlene (a to jí bylo necelých 60!) a docela mě překvapilo, když jsem uviděl jméno William Shatner. Opravdu se mi tento film líbil hlavně proto, co se snažil říct - nic není černobílé. Mám rád filmy, které divákovi dají možnost popřemýšlet a tento snímek mezi ně rozhodně patří. 100 %. (10.08.2012)