Vyšší princip

Dle slavné Drdovské novely dobře vypointovaný příběh studentů gymnázia, kteří jsou zatčeni a nakonec i popraveni nacisty za husté atmosféry kolem všeho toho válečného.. Komunistická strana tuto povídku kdysi pojala jako propagandu svých soc.cílů a odstrašující příklad ultrapravicového vál.režimu. Ostatně i Drda se nijak netajil svým postojem ke komunismu coby předseda literární obce spisovatelské..! (28.07.2008)

Z hlediska vyššího principu naučného jsem si jist, že je tento film ideální látkou pro dvouhodinovku českého jazyka kterékoliv střední školy, přijde-li ke slovu takzvaná hodnotná kinematografie. Hlediskem vyššího principu mravního v jeho podání už si tak jistý nejsem. V pročítaných komentářích narážím především na slova o atmosféře a skvěle vykresleném zlu té doby (jistě jsme ho všichni zažili), s čímž nedokážu souhlasit, jelikož československá tvorba přinesla nejeden podstatně lepší snímek o krutosti ať už nacistického, totalitního nebo jiného původu. Vzpomeňme třeba na Obchod na korze, Ucho, Kladivo na čarodějnice, Spalovače mrtvol či na pozdější Je třeba zabít Sekala. Schémátko se zatčením, ušlechtilou snahou profesora, popravou a dnes už klasickým závěrem mi s odpuštěním přišlo bezmála směšné. Ne proto, že by snad bylo špatně natočeno, ani proto, že bych nedokázal docenit tíhu tehdejšího bytí, kdy člověk ztratil prakticky veškeré jistoty svého života, jenže mustr Vyššího principu je jen vrcholkem potenciálního ledovce a scházel mi u něj třeba ten geniálně dusný psychologický podkres Obchodu na korze. Doba pokročila, filmové umění se vyvíjí a na minulost nelze zapomínat. To je fakt. Radši si o ní ale příště pustím jiný film. Mimochodem, vcelku jednoduché morální poselství, jak vystřižené z učebnice literatury, není v tomto případě dostatečně nosným aspektem a po všech těch letech působí jako kárání již uvědomělého žáčka. To sice není problém filmu, ale my mu taky nevyčítáme ovlivnění jistými rysy doby jeho vzniku, že? Se vší úctou. (28.01.2010)

Jedno z nejsilnějších dramat vůbec. Nepopsatelná atmosféra snímku podpořená temnou hudbou spolu s výbornými herekými výkony (kromě Smolíka rozhodně stojí za zmínku i Brejchová, Kostka, Lohninský či Lukavský); to je Vyšší princip. Celkový dojem/pocit diváka z tohoto filmu se dá myslím velice dobře vyčíst z obličejů jednotlivých studentů v závěrečné scéně (nenávist, smutek, vzdor,...doplněte si svoje pocity ;-)). Rozhodně bych ho dal povinně promítat ve školách. (20.03.2008)

Heydrichiáda u nás byla nejhorší dobou druhé světové války, dobou, kdy se charaktery definitivně lámaly. Drdova krátká povídka byla výborným mementem za ty, kteří se rozhodli nehledět na následky a neuhnout ze svých morálních zásad. Jiřímu Krejčíkovi se tento kratičký text povedlo výborně rozšířit do podoby celovečerního filmu, který má nezmenšenou sílu i po více než půl století. V neposlední řadě tu jsou vynikající herecký výkon Františka Smolíka a nenápadné režijní mistrovství Jiřího Krejčíka. Jasný klenot! (15.08.2013)

Studie strachu, lhostejnosti i nezměrné odvahy obyčejného člověka. Scéna stanného soudu, kdy sekretářka píše rozsudek smrti a žvýká u toho tlustě namazaný chléb se vryje pod kůži jako máloco. Mohu si přitom klást otázku: kdyby otec Jany Skálové dokázal najít odvahu jít na Gestapo včas, mohl přece jen kluky zachránit? Podle mě mohl. Ale nemohl to vědět. Měl to zkusit? Profesor Málek to zkusil. I když, jak řekl Commisar Worliczek, žil ještě v Trojské válce, kde bylo místo pro shovívavost... "Když jsi sužován nepřátelskou mocí, neustup. Chraň si místo dané ti přírodou. Ptáš se, jaké že je to místo? Místo muže." (25.10.2005)