Higher Principle
Režie:
Jiří KrejčíkKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
František Smolík, Jana Brejchová, Ivan Mistrík, Jan Šmíd, Alexandr Postler st., Petr Kostka, Radovan Lukavský, Václav Lohniský, Marie Lukášová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Slavný film o zradě, kolaboraci a především o morální odpovědnosti jednotlivce, se odehrává na malém městě v době začínající heydrichiády. Sledujeme osud tří nevinných maturantů, kteří se stanou obětí msty, jež v dané době nemůže mít jiné, než tragické vyústění. (Filmexport)
Recenze (756)
Naprosto strhující a perfektně provedené drama o odvaze profesora latiny a o zbabělosti studenta, který "práskne" své spolužáky a tím způsobí jejich smrt. Film vede k zamyšlení a konec mě dohnal k slzám. Skvělý výkon herců jako je Smolík, Brejchová, atd. Tento film si nezaslouží nic jiného než 5 HVĚZDIČEK!!!!!!!!!!!! ()
Konečně dokonalý český film. Tísnivá atmosféra, napětí a dojemný, symbolický konec jsou jednoznačné atributy tohoto skvostu. ()
To má 102 minut? Mě to přišlo jako okamžik, ale nezapomenutelný... ()
Absolutní top!!! Každej plešatej blbeček, co si tetuje hákový kříže a hejluje ožralý v hospodách a na koncertech by měl tohle vidět a třeba by si uvědomil nějaké věci. ()
Silné téma, dobré herecké výkony. Ovšem děj je dost rozvleklý (natočeno podle povídky, proč je to tak dlouhé?) a režie těžkopádná, takže výsledek je dost statický a působí spíše dojmem divadelní hry (antická tragédie?), než filmu. Postavy ve filmu nemluví, ale pronášejí neustále nějaká poselství. Chtělo by to více dynamiky a života do toho umírání! ()
Výborný film z obdobia heydrichiády s oscarovým výkonom pána Smolíka, ktorému sekundujú Ivan Mistrík a Marie Vášová. Samozrejme aj ostatní herci sú výborní. Určite patrí k vrcholným dielam československej kinematografie. ()
Tento film pro mě nemá žádné slabé místo. Pokaždé když ho shlédnu, přemýšlím, jestli závěrečná scéna není vůbec tou nejsilnější filmovou scénou, co jsem viděla. Díky Bohu, že jsem v této době nežila. ()
Hodně silný brutální film s mrazivou hudbou,horší na něm je to, že je pravdivý. Jak já si přála, aby to s nima dobře dopadlo. Při ději jsem cítila, že jsem přímo v tom filmu. Film opět vykresluje zbabělou povahu čechů ()
...není moc intenzivnějších zážitků v oblasti kinematografie... ()
Zboznujem ked zacnem znudene a bez nejakych vyssich ocakavani sledovat film, ktory ma ku koncu ma docista vo svojej moci a ani neviem ako a hlcem kazde dalsie policko v napati co bude dalej. Tym padom si tento film pridavam do osobneho zlateho fondu CS kinematografie a vdaka zan. ()
Opravdu vynikající. Z nevinného žertu v nesprávnou dobu na nesprávném místě před nesprávnou osobou je trest smrti a i když jsem literární předlohu četl, stejně jsem očekával, že to dopadne dobře i když jsem věděl, že nedopadne. Tvrdé, nemilosrdné, pravdivé. 98%. ()
Film vyšší princip, patří mezi ty dobré a kvalitní filmy co Češi vyprodukovali vůbec. Má skvělé herecké obsazení a to nejen v řadách profesorů, a ale i žáků gymnázia. Protože asi nějakou boží prozřetelností režisér Jiří Krejčík obsadil do hlavních rolí, tehdy mladé a začínající herce, které nyní nazýváme hereckou chloubou a hvězdami dnešní doby. Jako je třeba Jana Brejchová a Petr Kostka. Avšak, nesmím zapomenout, že tento film byl natočen dle předlohy Jana Drdy z povídkové knížky Němá barikáda. A nemyslete si, že to je jen pouhý výplod spisovatelovi fantazie, příběh je inspirovaný skutečností. Ten kdo však bude ve filmu hledat nějaké potěšení či poklidné vzpomínání na staré dobré časy. Tak se určitě spletl. Příběh se odehrává v době II. světové války v období po atentátu na Reinharda Heydricha. Po zhlédnuté filmu vám najednou přijde, že vaše každodenní starosti jsou naprosto zbytečné, a to že jste se nenaučili na zkoušku která váš čeká zítra a proto máte sebevražedné sklony je o proti tomu co ve filmu uvidíte jako neuvěřitelná sranda co se dá zvládnout levou zadní. Neteče nikde krev a přesto to drásá nervy. Proto doporučuji zhlédnout film někdy ve zkouškovém období, nebo před maturitou, určitě vám ukáže že nejste na tom až tak špatně. Koho by tento film uchvátil svým příběhem, může dál pokračovat filmem Případ mrtvých spolužáků, který ovšem už z daleka nemá takové kvality jako Vyšší princip, je také natočen jiným režisérem a to Dušanem Kleinem. Bohužel má trochu žalostnou kvalitu, kostýmování herců a i politikaření bez kterého by se snad ani film druhé poloviny 70. let ani neobešel. ()
Nelze si vynachválit obsazení, uvěřitelně zahrané, ALE - rok 1960 a propaganda si žádala odvedení od potoků krve, kam jinam než ideálně a účelově ideologicky k nacistům a Senecovi. Z toho filmu to strašně křičí - kombinace Seneca + brutální náckové, vyhnané až na půdu, jako kouřová clona. Ať mi někdo vyvrátí, že je to jinak. A vyobrazení zbabělosti imperialistického advokáta a veksláka - prvorepublikového živnostníka, tomu má dát tečku. Ať se s tím jdou vysrat. ()
Běhá mi mráz po zádech, jen si na tenhle film vzpomenu. A to jen tak některý nedokáže (byť jich je na podobně závažná témata natočeno povícero). Myslím, že není potřeba dodávat více... kdo uvidí, ten pochopí. ()
Česká kinematografie jde fakt čím dál více do hnoje. Když jsem viděl tenhle masterpiece, který se natočil před 57 lety, tak si vážně říkám, že v tom našem vývoji je nějaká chyba, protože ať je dnes film barevný, vyplněnými moderními efekty s nejlepší kvalitu rozlišení, tak se kvalitou těmto filmům, atmosféře a hereckých výkonům nikdy nevyrovnají. Film je natočen podle skutečné události, avšak příbramský student gymnázia v roce 1942 vytrhl z novin hlavu Hitlera a hodil ji do koše, ne jak zde ve filmu pomalovali obličej Heydricha, což je asi ten zásadní rozdíl. Především jsem uvítal opět na scéně Jana Šmída, Petra Kostky a Janičku Brejchovou, které jsem si oblíbil už ve filmu Probuzení. Pro mě by za tohle byl zaslouženější Oscar než za Spalovače mrtvol, který nebyl dějově tak atraktivní. ()
František Smolík ve své životní roly. „Z hlediska vyššího principu mravního je tento film opravdovým klenotem české kinematografie". Z veliké části mi to připomíná film jako Škola základ života, Cesta do hlubin študákovi duše jenom bez humoru. Pak se to proměnilo ve válečné drama. ()
WHEN NIGHT IS DARK AND FULL OF TERROR, HE WHO WIELDS THE SWORD WILL SHOW THE HIGHER PRINCIPle to the WORLD. ()
Působivý snímek pana Jiřího Krejčíka, jenž je okořeněn skvělým hudebním backgroundem pana Lišky. Film byl napínavý až do samotného konce, přičemž délka 102 minut byla pro mě šitá na míru. ()
"Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem!" Prostě úžasný a silně emocionální film, který svým mrazivým příběhem a jistou dávkou poselství, nemůže nechat žádného soudného člověka chladným. Rozhodně jeden z největších českých snímků! HODNOCENÍ: 97% ()
Související novinky
Zemřel herec Jan Skopeček
Ve věku 94 let zemřel herec a dramatik Jan Skopeček. Skopeček, jenž měl na kontě přes 150 filmových i televizních rolí, patřil rovněž mezi zakladatele Divadla pod Palmovkou. Mezi jeho nejznámější… (více)
Zhlédnutý snímek se mi velice těžko hodnotí. Jako fanoušek vizuálně silných filmů - vizuálně až tolik nezaujal. Je to možná tím, že jsem v poslední době viděla spoustu vizuálně vyšperkovaných filmů a tento byl mezi nimi tak nějak všední. Přes to zde byly věci, které jsem shledala zajímavými, poznamenala jsem si je a později je zde uvedu. Než se vrhnu na samotné hodnocení filmu, chci upozornit na věc, jenž mě dost mrzela – neumím Německy. Kvůli tomu, že jsme film viděli bez titulků, jsem si musela velkou část filmu domýšlet. Byli jsme ochuzeni například o větu Die Sache ist erledigt, která má ve filmu neskutečně silný význam a sic působí jako nevinná, tak se později dozvídáme, jak hluboký smysl měla – a já ji přímo při promítání ani nemohla patřičně docenit. Film začíná rozhlasem, který již na začátku přináší zvláštní znepokojení. Slyšíme věty, které udávají spoustu varování a dokážeme si už v tuto chvíli představit, že jejich porušení je trestáno tou nejhorší cestou – což se objeví i ve filmu – celou dobu jsem čekala, že to ty chlapce nepotká. Že je přeci režisér nenechá zastřelit. A film nám dá tu hloupou naději, které se chytíme. A pak najednou přichází rakve, zbraně a až do poslední chvíle jsem čekala, že někdo zařve „dost!“ Ale nestalo se a já měla za pár sekund důvod k pláči. Stejně tak hrozně silně působí scéna, kdy my víme, co se stalo a mladá slečna ještě s naivní nadějí utíká k matce jednoho z chlapců domů a chce jí sdělit, že vše bude v pořádku. A ve chvíli, kdy jí to řekne, se jí rozpadne svět. Za pár okamžiků již skončí její život, ve chvíli, kdy cítí největší bolest. Tak kruté zacházení s diváky, někdo by si snad mohl stěžovat. Já to obdivuji. Režisér se snažil dle mého o realističnost. Herci nepřehrávají, jsou zde snímky na tváře herců, když má jít o emoce, ale zároveň zde není žádných speciálních efektů – prostě realita. O to sic snaha je, přes to samozřejmě film nepůsobí jako dokument. Přes to, ve mě zanechal hlubokou díru, jelikož vím, že takhle to kdysi opravdu chodilo. A ne jen v případě tří chlapců. Tolik zmařených životů. Líbilo se mi, že si režisér pro zobrazení tohoto tématu vybral prostředí, se kterým jsem se ještě ve spojení s ním nesetkala. Škola. Myslím si, že většina lidí více truchlí nad smrtí mladých lidí ve filmech, což mi nepřijde úplně správné, ale někdy to tak cítím taky. Ve filmu fungovalo pár zákonů, ale jeden byl úplně nejhlavnější – jsme sledováni. Vždy a všude. Vše co uděláme, nebo řekneme, se někdo dozví. A můžeme zaplatit životem už jen za to, že nakreslíme někomu knírek v novinách. Řekla bych, že za hloupost se platí – chlapci za ni zaplatili, zaplatili i ti, jenž nařídili jejich smrt? A kdo měl větší vinu? Ten kdo smrt nařídil, nebo ten kdo zmáčkl spoušť? Nebo snad ten, kdo vyrobil kulku? A jakou vinu reálně nesl učitel, jenž očividně podnítil finální výrok? Ve filmu se zdají všichni tak nějak bez radosti. Jako by zapomněli, co je to být šťastný. Nemůžeme se jim ani moc divit. Jediný, koho vidíme se usmát, jsou hlavní hrdinové, jenž jsou do sebe pravděpodobně tak nějak zamilovaní – za pár chvil je ale i tato forma štěstí zničena, když je její – již pravděpodobně přítel – odveden a později eliminován. To gesto, jak jí ještě odevzdá ten tahák, je silnější, než se může na první pohled zdát. Také se mi líbilo, jak bylo pracováno s tím, že i lidé, jenž se neměli rádi, se byli schopni spojit, pokud šlo o Němce – tedy – spojit se proti nim. Pak tu bylo jen pár chvil, které jsem si zapamatovala, protože mi přišli zvláštní. Například to, jak se učitel srovnává s matkou – že cítí stejné utrpení nad ztrátou toho chlapce. Jak tohle může vůbec říct? Nedokážu si představit, jaké musí pro rodiče jenž miluje být, ztratit své dítě. Pak v celém filmu nebyl žádný vtip, kromě jednoho, jenž použil šéf gestapa – „Shovívavý, to je dost zvláštní slovo v této válce. Ale vy žijete ještě v té trojské.“ O tom, jak moc to bylo vtipné a jak moc k zamyšlení se nebudu raději zmiňovat. Ve filmu bylo pracováno s kamerou i střihem celkem stroze a obyčejně. Alespoň jsem si nevšimla, že by zde bylo použito nějakých speciálních postupů – to ovšem neznamená, že by film nebyl kvalitní. Pracovalo se s detaily i celky. Většinou, pokud šlo o nějakou výraznou emoci, tak byl zabírán především obličej člověka. Nejvýrazněji to šlo asi vidět ve chvíli, kdy se ten učitel dozví, že ti žáci byli popraveni – pravděpodobně tomu ještě k tomu sám napomohl – kamera se mechanicky přiblíží k jeho tváři. Ve filmu bylo hodně pracováno s několika plány a hloubkou ostrosti. Například hned na začátku. V prvním pláně se nachází nějaký stánek, ve druhé projíždějící auta a ve třetím lidé. Nebo, se v prvním pláně nachází jen nějaké siluety a v dalším lidé. Také probíhá dialog mezi zaostřenou osobu a rozostřenou za ní, bez toho, aniž by se přeostřovalo při tom, kdy hovoří ta rozostřená. Ta postupně přechází dopředu, až se dostane do fáze, kdy je také ostrá. Naopak, někdy byl střih mezi hovořícími osobami velmi rychlý, až moc – když se bavila ta slečna se svým otcem a jen na něj vykřikla „tati“ tak tam byla asi tak na vteřinu, ani to ne. Člověk to nedokázal pořádně ani zachytit, prostě jen výkřik. Co by mě zajímalo je, jak vypadal film v originále. Přišlo mi, že zde bylo hodně kontrastů, ale ne úplně chtěných. Jako by bylo něco hrozně přesvětlené a naopak něco příliš tmavé. Střední tóny se v některých scénách téměř neobjevovaly – jako například ty venkovní scény páru u vody. Naopak, kontrast působil dobře ve chvíli, kdy byli chlapci zavřeni do té tmavé místnosti a všude byla tma a šli vidět jen jejich tváře. Poslední věcí, jenž mě velmi zaujala byla na konci práce opět s rozhlasem – ozvěna. Jak matka utíkala, tak slyšela ten rozhlas znovu a znovu, protože mezi jednotlivými sloupy s rozhlasem je krátké zpoždění. Vyvolávalo to jakousi psychedelickou ozvěnu. Závěrem – film mě rozbečel, co vždy beru jako plus, přes to, že to není nijak těžké. Také mě velmi zaujal hlavně přístupem k tomuto tématu. Nezařadí se mezi mé oblíbené, už jen z důvodu, že mi po něm nebylo úplně nejlépe, no rozhodně patří mezi klenoty české kinematografie a to oprávněně. () (méně) (více)