Lawrence z Arábie

Některé obrazy jsou úchvatné - obzvlášť v kombinaci s tou hudbou. Na první pohled je zřejné, že je to jeden z těch "velkých" filmů (podobně jako třeba Bondarčukova Vojna a Mír, Sedm Samurajů, Doktor Živago, Ben-Hur, Tenkrát v Americe, Tanec s Vlky, Apokalypsa nebo Zabijáci Rozkvetlého Měsíce...). Ovšem to, že je film rozmáchlý, drahý, dlouhý, nabízí nějaké krásné obrazy, velké davové scény a je natáčen na lokacích, ještě neznamená, že je dokonalý. Určitě to ale stačilo na to, abych tím byl první 2h docela zaujat. Další dvě hodiny ale nenaplnili příslib a scénáristicky mi to přijde poněkud rozkmodrcané a nevybroušené. Problém taky je, že jsem docela zmlsaný. Všechny výše zmíněné filmy a mnoho dalších jsem již viděl. Začátkem tohohle roku vyšla kupříkladu druhá část Duny, přičemž Villeneuveova adaptace má s Lawrencem mnoho vztyčných ploch (běloch přijde do pouště, v níž se seznámí s tamními lidmi, které pod sebou spojí a pak vede vojenský odboj, během něhož ztrácí sám sebe). Ač stále nevyšla adaptace Duny, která by mě uspokojila, tak mě to furt strhává víc jak Lawrence, kterého jsem si dal ve 4k na velké telce - a i přes ten jeho rozmach stále ocením spíše komorní film, který však je scénáristicky, tematicky, psychologicky propracovanější... Zmínění Zabijáci Rozkvetlého Měsíce jsou třeba jednak podstatně živějším filmem a psychologicky prokreslenější a uvěřitelnější. Vím, že Lawrence je dnes již víc jak 60 let starý, ale já vím, že by tam klidně mohla být nějaká scorseseovská (nebo občano-kaneovská) střihová montáž na tehdejší blízkovýchodní poměry a východní druhoválečnou frontu. Myslím, že by to film oživilo, protože David Lean bývá příliš statický a utahaný. Občas jsem se ptal, proč do nějaké scény neprostřihal close-upy na tváře, proč to neni víc dynamické, víc dravé... Sice se to netočilo ve studiu, ale ten starej Hollywood tam jde ještě dost znát. Minimálně jako protiargument k těm mnou žádaným dravým montážím na ty či ony dobové poměry mě napadá, že tenhle film nevypráví toliko o historické době, do níž je zasazen, nýbrž o postavě Lawrence. Ostatně už na začátku, poté co protagonista zemře, vzbuzuje film u diváků otázku nad tím, jaký byl vlastně člověk < Podobně jako v případě Občana Kanea. Onen argument je samozřejmě chabý, páč to že je centrovaný na postavu Lawrence neznamená, že by nemohl zdařileji pojímat dobu a poměry, do nichž hlavní aktér vstoupil a s nimiž pohnul. Naopak je to žádoucí!                Teď k samotnému protagonistovi a jeho psychologickému prokreslení a jeho příběhové arše: V úvodu je nám řečeno, že Lawrence je vzdělanec a idealista, kteří věří v sílu mysli/vůle nad možnosti těla. Právě on je britskou armádou vyslán do Arábie, kde má vyhodnotit možnosti vzpoury prince Faisala proti Turkům, kteří se spřáhli s Němci. Jako idealista chce spojit rozhádané arabské kmeny a dát jim Arábii. Britové chtějí, aby Faisal ustoupil, aby mohli zásobovat a podpořit jeho muže. Lawrence by měl v tomto vypomoci, ale odejde kousek do pouště, kde usilovně přemýšlí, až vyrukuje s tím, že přejdou poušť a zaútočí na přístav Aquabu, z něhož by Arabové mohli být zásobováni. Arabští beduíni sice nejdřív tvrdí, že je to šílenství, že je to nemožné, ale Lawrence, který je v poušti chvilku, ví lépe, protože celou noc přemýšlel a protože věří. Budiž. Arabové tedy naloží velbloudy vodou a vydaj se na cestu, během níž si všimnou, že nějaký soukmenovec asi usnul nebo omdlel a spadl z velblouda, který je teď bez jezdce. Lawrence se pro něj hodlá vrátit, ačkoliv je mu řečeno, že je to jistá sebevražda. Lawrence to ale dokázal - nejen, že přešel poušť, ale dokonce zachránil i onoho opožděnce. Na mě by působilo podstatně lépe, kdyby mu Arab řekl, že přejít pouště je velmi riskantní namísto toho, že je to nemožné a později, že by mohl umřít namísto toho, že zajisté umře. Vzhledem k retrospektivnímu vyprávění přeci víme, že to Lawrence tento pochod přežije. I kdyby ne, tak bychom alespoň tušili, že čtyřhodinový film jménem Lawrence z Arábie nenechá protagonistu umřít v první hodině. Postavy tedy přešli vyprahlou poušť a snad ani nikdo neumřel, takže do bylo dost dobře možné. Před útokem na Aqabu jeden muž z jednoho arabského kmene zabije jiného Araba z jiného kmene a Lawrence se jakožto nestraník rozhodne vykonat popravu, aby udržel klid mezi muži. Oním viníkem však je jak na potvoru ten opozdilec, kterého se Lawrence vydal zachránit a kterého taky zachránil. Lawrence, který se nám zprvu profiluje jako muž, který nesnáší zbytečné krveprolití, nyní se sebezapřením a nešikovně vystřílí do viníka zásobník a pak dobyde přístav. Později britskému generálovi vypráví, co dokázal a že chce pryč, protože něco na tom zabíjení se mu nelíbilo - nelíbilo se mu to, že se mu na tom přeci jen něco líbilo. Problémem je, že nevidím, odkud tahle přichází, ale najednou nám je řečeno, že takový je stav a že s tím máme počítat. Já na to ale nepřistoupím, pokud nevidím linku. Kdyby Lawrence zabil někoho, s nímž by byl na nože, tak bych třeba chápal, že z jeho usmrcení měl pocit nějaké satisfakce. Kdyby se během vykonávání popravy pousmál, tak bych dostal indícii, že je trošku patologickej - že si třeba užívá nadřazenou pozici moci nebo výjimečný status. Jenže v rámci Leanovy vize mi to prostě nezapadá do sebe. Tyhlety narativní a psychologická spojení vyžadují jistej jemnocit a pokud ho autor nemá, tak to působí, jakoby se některé části puzzle do sebe snažil zaklínit silou. Ten film je psychologicky ambiciózní, ale dle mého docela dře a nesedí. Každopádně od tohoto momentu Lawrence zažívá krizi identity a dále se film věnuje jeho úpadku, přičemž do této doby se věnoval vzestupu. Po přestávce začíná druhá půlka filmu, která představuje amerického reportéra a fotografa. Který hledá "mýtického" hrdinu, aby skrze něj válku představil domácímu publiku za velkou louží. V jeho přítomnosti nám film Lawrence vyobrazuje jako bojovníka, který přepadá nepřátelské vlaky a takřka nemůže zemřít. Vzhledem k tomu, jak Lawrancovi vzrosto sebevědomí, tak chce zaútočit na Turky ovládané město Derra pouze s hrstkou mužů. Než tak ale hodlá učinit, tak si chce město obhlídnout v přestrojení. Je však částečně odhalen pro své modré oči a zmrskán jako dezertér a následně zachráněn z ulice, na níž byl vyklopen. V důsledku toho si uvědomí, že je jako každý jiný muž - že jeho vůle má limity, které udává tělo. Znovu chce opustit Arábii, ale když se na britském velitelství v Káhiře dozví o dohodě mezi Británií a Francií, jež by si rády po válce rozdělili Arábii, tak se rozhodne vrátit a dát tamním lidem svobodu. Nyní však působí jinak - míň oduševněle, víc prázdně a nedostupně. Také si za britské peníze najmul nějaké žoldáky-hrdlořezy jako bodyguardy, protože se již necítí nezranitelně. Na cestě do Damašku však narazí na Turky zmasakrovanou arabskou vesnici a může si vybrat Damašek nebo krveprolití. Alespoň tak nám to chce film prezentovat. Krveprolití už bylo napácháno pobitím arabské vesnice a další krveprolití nezpůsobí, že by do Damašku stejně nedošli. Lawrence však rázně nerozhodne - naopak zůstane pasivní. Čeká. Nějaký Arab se z vlastní vůle rozjede na koni proti Turkům, kteří ho postřílí dřív, než se k nim dostane. To vyburcuje ostatní a ke krveprolití dojde. Jednak mi to opět přijde divné a druhak tenhle film divákovi nikdy žádné krveprolití pořádně neukáže, protože to by tehdy bylo skandální... Každopádně lze aspoň říci, že Lawrence v tomto bodě již není milostivý. Naopak se neštítí zabíjet, dokáže být krutý a krvelačný. Pokud se ovšem po předchozích událostech tak bojí o vlastní bezpečí, tak nechápu, co ho najednou vede vyjet na koni proti nepřátelům s puškami. Opět se nechytam. Opět mi to nesedí. Závěr filmu se odehrává v Damašku, kde však Lawrence nesvede žádný zázrak. Arabské kmeny nejsou schopny náležitě spolupracovat a západní země získávají nadvládu. Lawrence opouští poušť s tím, že se do ní už nechci nikdy vrátit, jenže si tu poušť nese v sobě. Poušť ho změnila, přetvořila a stala se jeho identitou. Takový je tedy příběh Lawrence z Arábie. Takový to byl tedy člověk.                  < Konceptuálně to zní fakt dobře, ale já se nevezl. Ten film na mě nefunguje, protože mi ve zmíněných klíčových bodech příběhu docela nezapadne do sebe. Tohle není ten případ, kdy si nějaký hnidopich zbytečně znemožňuje užít si působivý film. Samotný vypravěč mi znemožňuje užít si tento ambiciózní příběh se zajímavým tématem, protože nebyl schopen ho dost dobře odvyprávět - je nekonzistentní a umělej. V poslední řadě ještě dodám, že si mě filmy často získají skrze své postavy a jejich vzájemné interakce. Proto mám radši živelného Tarantina než technicistního Nolana. Proto se k tomuto filmu již nejspíš nevrátím. Nejen, že na mě nefungovala protagonistova psychologicky laděná příběhová archa, ale on mě ani nebavil jako postava. Nikdy mě nerozesmál, nenaštval ani nedojal. A nejen on. Žádná z postav! Lean natočil takřka 4h film a nedokázal vzbudit můj emocionální zájem byť jen o jednu postavu. To je značný neúspěch! Možná právě to je ten Spielbergem jmenovaný "zázrak filmu", jenže asi spíš ne, když právě takový zázrak vyvede 90% filmů.      Lawrence kupříkladu část filmu putuje s dvěma arabskými sirotky, takovými kluky, s nimiž zřejmě naváže jistý vztah, ale my do toho vůbec nevidíme, takže když o ně přijde, tak nám to může být jedno. Ten první navíc zemře dost debilně; Uvízne v tekutém písku a je tažen dolu. Lawrence mu hodí látku. Kluk se chytne a drží se, dokud nerozhodí rukama jako by byl ve vší teatrálnosti zasažen kulkou a pak nezmizí pod povrch... (10.09.2024) (méně) (více)