Zkáza Dejvického divadla

"Kde bydlíte? - Pod Juliskou … plnou fotbalových hvězd. Občanem jsem Prahy 6. Šťastné domu číslo sedm nad vchodem se skví, tam byt mám a své hájemství." Vždy jsem měl podezření, že herci jsou magoři a Zkáza Dejvického divadla se to ani nepokusila vyvrátit. Navíc jsem získal podezření, že Marthě Issové by svěrací kazajka slušela a klecové lůžko by jí určitě prospělo. Oproti tomu tvorbu finského fenoména Aki Jussi Huhtaly rozhodně budu nadále sledovat. Nic totiž není zábavnějšího než práce s hercem ve finštině. A taky si dám velký pozor na to, abych omylem nesežral ducha Dejvického divadla. On má totiž něco do sebe, což mechanická překážka alias kritik Dráteník prostě nepochopil. Budiž mu stoka vlhká. (20.06.2019)

Ocenila jsem střelenost i přetaženost jednotlivých nápadů a výjevů, stejně jako sebeironickou upřímnost v obnažování podstaty herectví, která spočívá odnepaměti v tom, že dobrý herec je zároveň vždycky kurva i světice, přičemž za kritických společenských podmínek se obě polohy často k nerozeznání překrývají. Zároveň ale nebudu popírat, že mi provedení připadalo banálně nedotažené, šité horkou jehlou a plné hluchých míst, a umím si představit, že by se toho Dejvičtí mohli zhostit i mnohem krutovtipněji. Jestli šlo i ve skutečnosti o zoufale spíchnutý pokus o rychlý výdělek kvůli vylepšení rozpočtu a zachování souboru a jedná se o jakousi "Synekdochu, Dejvice" (á la Synekdocha, New York, jenomže směrem ven), pak klobouk dolů a budiž jim to přáno, ale na slabším celkovém vyznění jednotlivých skečů a absenci point to nic nemění a ne, nejsem příznivce toho hledat v tom za každou cenu místo slabin přednosti - i když by se o tom daly psát eseje, faktem zůstává, že rozpačitá a nespokojená jsem byla často, hluchá místa a nedotažené nápady mě nudily, a ne proto, že by mi vadilo, když je něco funkčně trapné nebo nudné a sedne to, ale že mi vadí, když to svou funkci přeroste. ****** Co si ale budu pamatovat napořád a za co skládám velký dík, je mrazivě výstižné předvedení loutek ze Spejbla a Hurvínka a podtržení všeho absurdního, hororového a děsivého, čím mě jejich interakce odmala děsily. (09.04.2019)

Něco za peníze koupit nejde. Třeba čest. Hrdost. A tak. Hlavně nejde za peníze koupit toho pravého Ducha Dejvického Divadla, kterým může, ale nemusí být pohybující se a při odchodu z divadla plakající romadur. Zkáza nám dala pohled na poněkud jiné divadlo, které více než na pověsti staví na činech a citech, na pravdě k absurditě a bizardnosti, na pravdivosti a vlastnímu vyjádření názoru na náš svět. Nebo tak nějak. (15.05.2019)

Zřejmě aby vesmír zůstal v rovnováze, nasadila ČT po lidové řachandě z Mostu tuhle mystifikační absurdní suchařinu z Dejvic. Bavila mě hlavně její nevyzpytatelnost a ta očividná chuť, s jakou si všichni (sami sebe) zahráli a s jakou si ze sebe udělali legraci. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak hlavně výkony Ivana Trojana, Martina Myšičky, Jaroslava Plesla a Václava Neužila, kteří v několika dílech parodovali své skvělé herectví prostě tím, že naprosto skvěle zahráli něco naprosto blbého (Ivan Trojan v krvi například). Každý díl byl něčím jiný a každý svým velmi zvláštním způsobem super. (09.04.2019)

Hmm...mistři humoru by žasly do jaké cenové skupiny se přesunul... Kriteriém se nejspíš stane seriál Most... Česká televize přišla s nabídkou pro Dejvické divadlo že jim dá prosto na ČT-artu v souvislosti s jejich 25 letým výročím trvání, a režisér Krobot přišel  s námětem podle které vznikl seriál. (07.03.2019)