Pro hrst dolarů

Uživ. Renton tento komentář napsal "za mě". Byť nejsem nějakým extra příznivcem žánru western, dal jsem si také tu "námahu", doplnil si filmové vzdělání a šel do této Leoneo trilogie. A výsledek? Stále NEOCHVĚJNĚ (v mé osobní Leoneo TOPCE) vede ONCE UPON A TIME IN THE WEST a hrdě třást pravicí si může s ONCE UPON A TIME IN AMERICA. Potom "dlouho nic"... The Good, the Bad and the Ugly a za těmito 3 snímky "povlávají" Pro pár dolarů navíc a s odstupem Pro hrst dolarů. POZOR, aby nedošlo k mýlce, co by za tyto "povlávající snímky" dalo 80% všech režisérů. Přesto Once upon a time in the west je pouze jeden (resp. dva - America). Uživ. DaViD´82 píše, že Leone se zde teprve "rozehříval". Já souhlasím a dodávám, že i mistr Ennio Morricone. p.s. jestli se dá napsat o nějakém režisérovi, že to byl MISTR KONCU, potom to byl jednoznačně Leone. Nejinak je tomu i zde a právě samotný konec to u mě vytáhl na konečných 80% (09.06.2011)

Tenhle kultovní western vznikl prakticky v téže době jako můj vysoce oblíbený snímek Limonádový Joe a ten si utahuje přesně z toho, na čem naopak Leone programově staví. To znamená na zdůrazňovaných žánrových klišé, naivitě děje a nerealistickém vidění historických událostí a dějů. V případě Leoneho snímku u mě ani trochu nefunguje nostalgie, která v některých případech ovlivňuje, konec konců nejen můj, poměr k hodnoceným filmům, protože jsem tenhle kousek během dospívání neviděl. Samozřejmě Pro hrst dolarů stojí na počátku subžánru spagetti westernů, je to uznávaná klasika a pochopitelně tam bez větší námahy nalézám prakticky všechno, co zapříčinilo úspěch Leoneho tvorby. Výborná práce s kamerou, scény vystavěné tak, aby maximalizovaly ty nejzásadnější lidské emoce, ostrý protiklad kladných a záporných postav, prostřihy na zpocené zarostlé tváře a divoký svit v očích, vůbec smysl pro filmový detail a skvělý casting, který mimo jiné pomohl do sedla Clintu Eastwoodovi a udělal z něj hvězdu světového formátu. Jenže co naplat, k westernu - a to jsem psal ve svých komentářích už víckrát - mám opravdu vlažný vztah, a tak nemůžu přehlédnout spoustu nedodělků. On se v tomhle filmovém žárnu Leone teprve hledal a piloval svůj režijní rukopis. A zatímco v jiných zábavných žánrech, které jsou mi blíž, žánrová klišé odpustím mnohem radši, tady jsem k nim nesmiřitelný. Například klíčové scény typu přepadení vojenské kolony nebo likvidace baxterovského doupěte jsou natočené opravdu špatně a přímo volají po parodii. Jen si povšimněte těch desítek mužských postav, které se po zásahu do hrudi napnou, chytí za srdce a s typickým pohybem se pomalu klátí k zemi. Scénář je celkově naivní a člověk u téhle produkce prostě nemůže používat mozek. Ve svých pozdějších filmech Leone přidával mnohem větší myšlenkovou hloubku, nové motivy a i Morricone se vzepjal k mnohem emotivnějším výkonům. Pokud už western mám raději realističtější styl, který například předvedli Coeni ve svém novém zpracování Opravdové kuráže. Tomuhle filmu schází spousta toho, co ve filmové tvorbě uznávám, tzn. realističnost, syrovost, řekněme vnitřní logika příběhu, a naopak přečnívá všechno, co mě od tohoto žánru odpuzuje. Celkový dojem: 40 %. (11.09.2011)

Když hrajete na dvě strany, je nezbytné stát na hraně. Menší bratříček Tenkrát na Západě a Hodný, zlý a ošklivý se Kurosawově předloze přinejmenším vyrovná. Mifune je sice o něco charismatičtější než Clint, ovšem druhé straně přináší body těžké váhy Leone/Morricone a více mazácký závěr. Znáte sebevědomější pistolnickou hlášku než: „Připrav tři rakve.“?. To trumfne snad jen Harmonika a jeho: „You brought two too many.“ (29.08.2008)

Vyprahlá prérie všude kolem, ženy, které se mladé stávaly vdovami, hrobník, který v ďábelském tempu stlouká rakve a pravidla, která vlastně ani pravidly nebyla. Tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat pohraniční městečko v Novém Mexiku. Nehostinné místo, u jehož opuštěné studny se objeví bezejmenný pistolník, se brzy opět rozezní salvami z pušek a pistolí. Jenže tenhle pistolník není tak úplně hloupý a zatímco se jeho vinou likvidují dva zločinecké klany, on si slušně mastí kapsu. Když v roce 1964 angažoval režisér Sergio Leone vcelku neznámého amerického herce a totálně překopal klasický americký žánr, netušil, co tím rozpoutá. V italsko-španělských reáliích se tak zrodila klasika, citovaná nejedním filmovým slovníkem. Divoký západ je tu totiž představený v celé své krutosti, podřízený honbě za penězi a dokonale se rozcházející s dříve neochvějnými pravidly.. Leone, Morricone a Eastwood – trojice k pohledání.. (31.08.2010)

Prach, vítr, kolty, spalující slunce, Eastwood s neznámým původem, špinavým pončem, cigaretou v koutku úst a proklatě rychlým koltem u boku s rezonujícím Morriconem v zádech - pořád stoprocentně Leoneovské. Finále gradujícího duelu z očí do očí mi u Tarantina moc chybí. V Django unchained jsme se toho zatím nedočkali, uvidíme, co v Hateful Eight. (28.01.2014)