-
-
Při bombardování Brna bylo rozbito velké okno Skleněného pokoje. Ve filmu je v poválečné době vidět zasklení okna menšími tabulkami v mřížkovém rámu. Tato skutečnost zde není nijak okomentována. Bylo tomu tak proto, že nikdo v Československu nebyl schopen vyrobit tak velké sklo v jednom kusu, aby odpovídalo tomu původnímu.
(bearmeedek)
-
-
Pro roli Liesel bylo třeba najít představitelku, která by byla od Carice van Houten typově odlišná, ale zároveň aby spolu obě herečky souzněly. Díky holandské castingové režisérce dostali producent s režisérem tip na Švédku Hannu Alström. „Režisér Julius Ševčík se s Hannou potkal v Los Angeles, mluvili spolu o příběhu i o roli a hned mi volal, že ona je ta pravá Liesel a jinou nechce,“ doplnil Biermann. [Zdroj: super.cz]
(Bioscop)
-
-
Medzi najnáročnejšie scény patrilo zasnežovanie záhrady a okolie vily, na ktoré bola použitá drvená celulóza. Tú filmári použili tiež na zasnežovanie ďalších exteriérov – napríklad v centre Prahy. Celkovo sa spotrebovalo 250 kilogramov tejto suroviny. [Zdroj: glassroommovie.com]
(leila22)
V kinech
od:
salalala
Obrovské zklamání, i když divák nic nečeká. Ševčík od začátku nedokáže ničím zaujmout, strašlivě rychle chvátá dopředu, do děje nijak neuvede a chybí mu i dobová datace, která neznalému divákovi absolutně znemožňuje orientaci. Relativně krátká stopáž se v tomto případě ukazuje jako nesmyslná, protože divák nemá šanci proniknout do nïtra postav, jakkoli se s nimi sbížit nebo si k nim vytvořit nějaký emocionální vztah. Příběh samotný tu de facto neexistuje a zbyla z něj jen jakási plochá snaha o melodrama, které ale moc nefunguje. Hodně věcí se tu vůbec nevysvětlí a o nějaké hlubší motivaci postav nemůže být ani řeč. Výborné evropské herecké obsazení je moc fajn, jenže většina v něm nemá co hrát a za zmínku tak stojí snad jen Carice van Houten a možná ještě Hanna Alström, jinak opravdu nezaujme vůbec nikdo, protože k tomu nedostane prostor. Ani vizuálně se nekoná žádné opulentní představení a Ševčík je překvapivě umírněný a vyniká pouze netradičním stylem snímání, v rámci možností krásnou kamerou a zdařilou hudbou, což je trochu málo. Skleněný pokoj je nepochybně ambiciózní počin, jenže svůj potenciál ani zdaleka nevyužil a výsledná podoba je jen zoufale prázdným a nudným melodramatem, které nám o době a vile Tugendhat neřekne vůbec nic. 40 %(23.3.2019)
D.Moore
Knihu jsem nečetl, ale hlavní poselství filmu podle mě je, že pro získání něčeho dobrého či krásného musíme dost často něco obětovat. Ta myšlenka se ve Skleněném pokoji objevuje od samého začátku a úplně poslední scéna ji potvrzuje. Neměl jsem žádný problém se s ní ztotožnit. Film je navíc natočený na světové úrovni a Carice van Houten, která se mi už líbila v mnoha filmech, je naprosto úchvatná. No a k tomu vila Tugendhat jako atraktivní dějiště i mlčenlivý přihlížející svědek všech těch událostí... Povedlo se i přes několik vyloženě filmových klišé (milování se během noci na 21. 8. 1968 například).(14.3.2019)
Vančura
Nevím, jestli byl úplně dobrý nápad na to chodit bezprostředně po dočtení Mawerovy stejnojmenné předlohy - tomu srovnání se člověk samozřejmě neubrání a Ševčíkova adaptace z něj moc dobře nevychází. Ještě v pohodě mi přijde, že se z (v českém vydání téměř 400 stránkového) románu spousta látky vypustila, to by samozřejmě ani jinak nešlo (ve filmu tak například zcela chybí Viktorovy cesty do Vídně za Katou). Ale mnohem horší mi přijde, že v tom filmu není skoro nic, co bylo na tom románu zajímavého, téměř u všech filmových postav chybí jakákoli charakteristika, v podstatě nic o nich nevíme (kromě toho, kdo s kým spí), a ten film strašně chvátá kupředu, aniž by se tam vlastně stalo něco doopravdy zajímavého, co by člověka - neznalého knihy - nějak dokázalo zaujmout - filmů o manželství a nevěře jako takových jsou mraky, a kdyby zde nebyla ta vila Tugendhat, tak už by to z průměru nevytáhlo asi nic (i když i ta zde hraje veskrze jen druhé housle, snad s výjimkou finálního záběru na onyxovou stěnu, který mi zde ale přišel veskrze nepatřičný). Jak jsem se na ten film těšil, o to víc mě zklamal, člověka nalákají z plakátu na Rodena, a on se tam pak mihne sotva v pár scénách, a celkově mi přišlo, že ten film je jedna velká přeartovaná nuda, jen takové hezké obrázky (film má skutečně nádhernou kameru), ale obsahově je to velká bída, sledovat je to dost úmorné, a ten příšerný gerontolesbický konec v předvečer srpna 68, který v knize samozřejmě nebyl, tomu jen nasadil korunu! Takhle stupidně překroutit Mawera, že jim není hanba... V tomto ohledu se nedivím lidem, kteří tomu dali mnohem míň hvězd než já, ten film je opravdu špatný. Já nakonec přece jen hodnotím 3 hvězdami, protože mě hodně nadchlo obsazení hlavních rolí - všichni zahraniční herci se do svých rolí dokonale typově hodí, a film mě po této stránce hodně potěšil (s výjimkou Alexandry Borbély - její obsazení do role Katy je tragický omyl). Nepochopil jsem ale, proč byl celý film anglicky (s českými titulky), a na konci náhle na plátně vyskočil český titul "Skleněný pokoj" (po němž následovaly - opět české - závěrečné titulky) - tak když už to chtějí mít "světové", proč neudělají i ty titulky anglicky přece... nechápu, jako ostatně víc věcí na tom filmu.(15.3.2019)
Deimos
KINO Scala - Světová předpremiéra s delegací Obsazení 10/10 Děj 4/10 Hudba 7/10 Kamera 8/10/// PLUS: Československý film a má světové obsazení, tak to si nechám líbit, předpremiéra v Brně, chválím distribuci a toho kdo se na ní podílel, obrazově poutavé MÍNUS: ploché postavy a obsahově místy prázdné/// Shrnutí: Byla to událost tak velkého rozměru, jakou za poslední roky v Brně nepamatuji. Člověk (divák) si alespoň jednou mohl připadat, že jde na něco velkolepého a že je alespoň na chvilku v centru dění. Samotná příležitost vidět (nebo se s ní i na okamžik setkat) svoji oblíbenou hvězdu učiní z běžné návštěvy kina něco jedinečného. Samotný film mi byl dlouho skryt a sám jsem se o něm dozvěděl až v posledních měsících. Možná jsem jen nevšímavý, možná to byl tvůrčí (distribuční) záměr. Jsou filmy o kterých se ví (a na které se čeká) dlouhé měsíce, někdy i roky. Schválně si zkusím dohledat informace o filmu zpětně. Pro film mluví i to, v jakém prostředí se odehrává. Minimálně pro obyvatele města Brna je tento snímek malou domů. O to překvapivější a více potěšující je, jak "velký" ten film je, nebo alespoň chce být. Obrazově je nádherný, záběry se i po několikátém opakování neomrzí a brzy divákovi dojde, že hlavní roli v tomto filmu ztvárňuje Vila Tugendhat. V druhém sledu vypráví film příběh dvou žen a jejich vzájemné lásky (nikoliv nutně sexuální) a ve třetím sleduje a vypráví příběh obyvatel domu po dobu zhruba čtyř desetiletí, kdy tento časový úsek nezobrazuje implicitně. Elipsovité vyprávění nás často vrací na ta samá místa a mnohdy si spoustu dějových událostí musíme domyslet. Když k tomu snímek nabídne ploché postavy, o kterých se v lepším případě dozvíme, jaké mají vzájemné vztahy vyjde nám z toho divácky atraktivní, ale nepříliš srozumitelný film./// Celkem 65%///(16.3.2019)
major.warren
Skleněný pokoj je výtvarně překrásný, ale emočně a scenáristicky je zcela prázdný. Je mi líto, ale je to bohužel tak. Nic moc jsem od filmu nečekal, ale tak nějak jsem věřil, třeba jen v malý zázrak. A nic. Začnu od začátku. Film je v angličtině. To jako Čech v tomto případě s tak domovským tématem nemůžu ustát. Na druhou stranu chápu tvůrce, že to chtěli usnadnit v rámci předlohy a zahraničních aktérů, a na druhou stranu s dabingem by to asi taky žádná sláva nebyla. Takhle si na jednu stranu mohl český divák udržet odstup. Ale je to správně? Julius Ševčík není hloupý, ale prostě nemá cit pro režii. Masaryk byl dobrý film. Na dvanáct lvů neměl ani náhodou, ale špatný taky nebyl. Kdyby byl Skleněný pokoj režijně na úrovni Masaryka, hned by bylo mé hodnocení o pět procent vyšší. Ševčík se věnuje prázdným a zbytečným záběrům, herce nevede dobře, emočně je ždíme, tak, že ve finále z toho nic není, a ani sexy scény nestojí za moc. A snaží se opět o příliš velké umění. Herečky a herci jsou ufňukaní. Nejlepší výkon podává náš Roden, coby architekt Von Abt, a za ním pak ze začátku Carice van Houten, která si drží hereckou úroveň, ale jinak nic moc. Hanna Alström neselhává, ale nemá emoční prostor. Plus Karel Dobrý, "Luďan z Mostu" taky potěšil, i když neřekl ani slovo, a zbytek fakt nic moc. Nikdo krom Rodena nehraje uvěřitelně. Jejich emoce jim divák zkrátka nevěří. Největší problém je jako vždy ve scénáři. S rozpočtem 80 milionů se mělo vypiplat k nepoznání. Kdyby to Julius zkusil sám, mohlo to být lepší. Knihu Simona Mawera jsem nečetl, a vlastně si cením jeho nápadu. Když se nepočítá změnění jmen postav a pár svých autorských nápadů, tak dal svým dílem o naší zemi zase slyšet. Ale scénář nefunguje. Nevím, jak moc je knize věrný, ale prostě nemá hlavu ani patu. Jede pořád dál, přes všechno dohromady. Od Němců, přes nějakou hloupou dívku Katu, o které nám neřekne vůbec nic, po komunisty, až se najednou objevíme v roce 1968, a to už divák buchne. Nějaké body obratu tam jsou, ale prostě nám tahle forma zpracování tak zajímavého příběhu nic moc neřekne. Andrew Shaw se snažil, ale měl si radši nastudovat Syda Fielda. Film pořád fňuká, a neřekne nám nic zajímavého. Nic o postavách. Místo toho se věnuje zbytečnostem, jako úvodní scéna do Milána, která je dělaná jen na efekt. Co mu nelze upřít, je hlavní postava. Vila "Landauer" (Tugendhat), která opravdu funguje a finální scéna se svítící zdí je opravdu výtečná. Obraz a světlo jsou prostě na nic. Julius jim dává až moc prostoru a příliš jasné osvětlení, které k tomu sice patří, mi tam nesedlo. Ale za to může fakt, že dnešní obraz filmů mě sám moc neoslovuje. Vizuálně je Skleněný pokoj však nejsilnější. Martin Štrba získá lva za kameru. Nádherné záběry. Kostýmy paní Štrbové jsou úchvatné, stejně jako zajímavá scénografie pana Býčka. Hudba také není špatná, i když je stejně jako scénář příliš melodramatická, tak atmosféru utváří prostě dobře. Cením si toho nápadu a snahy. Za to je pět procent nahoru. Vila Tugendhat je národním klenotem, který si svůj film zaslouží. Ale teď je 80 milionů v čudu. Bierman se Ševčíkem to prostě nezvládají. Byly tu větší průšvihy, ale tohle je prostě škoda. Mohl to totiž být výtečný film. 55% a tři slabé hvězdičky. Nejlepší scéna je asi na letišti, a pak scény osamělé Hany ve skleněném pokoji.(17.3.2019)