Mazací hlava

Totální vymazání. Po čtvrt hodině jsem to musel vypnout a vrátil jsem se k tomu až po týdnu, kdy jsem to v agónii dokoukal až do konce. (10.05.2006)

Režiséru Davidovi Lynchi se přes velké obtíže snažím vyhnout. Dnes jsem ale již neodolal a na mnoho doporučení jsem zhlédl jeden z jeho snímků, který mě zaujal především tím, že jeho mnozí obdivovatelé právě tento film nemají v oblibě, ale i tím, že David je na tento snímek nejvíce pyšný a jak trnitá cesta vedla k jeho vzniku a prosazení ve světové kinematografii. Moje pocity z prvního seznámení s Lynchem nejdou příliš popsat. Předčít očekávání jednoho z nejkontroverznějších filmů je téměř neuskutečnitelné, přesto se mu to podařilo. Po první scéně jsem čekal surrealistický snímek ve smyslu ponurejšího Andaluského psa, ale zařazení do žánru Fantasy / Drama / Horor je absolutně mimo. Jakýkoli žánr je pro tento film mimo, neboť si vytvořil svoji vlastní filmovou odnož. Již po scéně s kuřetem jsem věděl, že se mám na co těšit. Zdánlivě bezdějový obsah je podán tak psychedelickou atmosférou, vytvářenou především černobílou verzí, "hudbou", což je zničující bzučení / fičení větru střídané s kontrastní jazzovou oddechovkou a především dokonale zahranou hlavní rolí, Nanceho posmutnělý výraz po celou stopáž jen umocňuje výsledný podivný pocit z celého "filmu". Velmi povedeně zpracované zohavené dítě, a to i v závěru, bych vyzdvihl spolu s tak mrazivým úsměvem Allena Josepha, který byl podobně děsivý, jako iluze úšklebku Henryho v posteli při šťouchání do jeho manželky. Zdánlivě oddělené scény vytvářejí jakýsi příběh, jehož smysl si ale musí každý najít sám. Existuje totiž takové množství cest a point, že zkrátka nelze zjistit, jak to měl vlastně David na mysli. I přes to, že se na tento bizarní snímek již mnohokrát pravěpodobně nepodívám, do TOPky si ho zařadit musím, neboť tento nepříliš pochopený snímek si dle mého názoru zaslouží větší pozornost. Pocity po naskočení titulek se dají přirovnat k Requiem za sen. Svíravý špatný pocit, ať jste měli před začátkem jakoukoli náladu, po zhlédnutí je zaručená skleslá, pochmurná, přemýšlivá nálada, dokazující především Lynchův výrok na tímto snímkem: Eraserhead nevychází z hlavy, ale z břicha. Filmy hodnotím podle toho, jak silný ve Vás zanechal pocit, byť je jakýkoli, tudíž tento unikát by měl tedy dostat šest hvězd. In heaven, everything is fine... Vítejte ve světě tvorby Davida Lynche, kde i záběr na topení je psychotický. 100% (18.06.2012)

Poprvé se mi při filmu stalo, že jsem zařval. Ne, tak to nemyslím, ale zaječel jsem rovnou dvakrát. Občas jsem však měl pocit, že k prvnímu významu tohoto dvojsmyslu bylo blízko. Lynch je zvláštní a dosti kontroverzní režisér/umělec, docela ho uznávám, jeho kraťasy mi však moc neříkají, celovečerní filmy se mi líbily víc. Samozřejmě nebudu předstírat, že jsem tuto šílenost (doslova) plně pochopil, ale analyzovat ji rozumem je podle mě chyba. Podle mě Lynch surrealisticky zobrazuje svá traumata ze života (např. o jeho dceři), ale nějak poskládat dohromady jsem si to ve své vlastní palici nedokázal. Znovu bych se na ten film nepodíval, docela jsem ho rozdýchával (zařval jsem právě u záběru na osypané dítě a ještě nějakou halucinaci, nejspíš kvůli nervovému rozpoložení), ale jen během dne a neotevřelo mi to žádnou překonanou fóbii. Možná proto, že jsem prostě moc mladý a nemám zkušenosti s dětmi nebo životem podobnému Henryho Spencera. (12.10.2016)

Nedávno som videl Lost Highway, teraz túto hlavu a nemám potrebu medzi nimi rozlišovať. Davida Lyncha považujem za blázna. Blázna, ktorý je dostatočne inteligentný a kreatívny na to, aby niečo vymyslel a nakrútil, ale súčasne dostatočne bláznivého, aby jeho zámery a myšlienkové pochody nikto nepochopil. Takže hviezdička za výtvarné stvárnenie, výber a výkony hercov. A ende. (20.03.2017)

Lynchův černobílý debut je spíš než filmem pouze sledem hypnotizujících obrazů ovlivněných surrealismem, němou groteskou a totálně ujetou představivostí autora. Pouze pro skalní příznivce, hlavy ostatních tento snímek zpracuje jako gumu na tužky a budou rádi pokud skončí za radiátorem ústředního topení. Nejlepší je ovšem to příšerné dítě. (12.01.2003)

Klenot surrealistickej scény. Videné niekoľkokrát, ale stále akési nové a zaujímavejšie. David Lynch je magor v najlepšom slova zmysle. (21.05.2005)

Před třemi lety jsem spatřil Mazací hlavu poprvé a vůbec mi tento psychedelický horror s bizarním dějem v artovém kabátu tenkrát nesedl. Přesto jak se ukázalo, šlo o zážitek, který prostě nešlo vymazat z hlavy a poté, co jsem s převažně velmi pozitivními dojmy poznal další filmy z tvorby Davida Lynche a postupně si s oblibou zvykl i na ojedinělý surrealistický styl pana režiséra, rozhodl jsem se pohlédnout na jeho slavný zvrácený debut ještě jednou... a nemohu si pomoct, byť jsou mé dojmy napodruhé výrazně lepší, pořád je to pro mě (ze zatím 7 mnou viděných filmů) ten nejslabší Lynch. Mazací hlava má pro mě úžasnou výtvarnou stránku, která spolu s temným nasvícením a pomalým tempem v komorním prostředí vytváří po celý čas velmi osobitou atmosféru. Problém vidím v tom, že ta atmosféra zůstává po celý ten čas úplně stejná, vůbec negraduje a nesálá z ní žádné napětí, nijak ji zde Lynch dále nerozvíjí, až se mi v některých částech film začal zdát neskonale monotónní. Taky některé scény mi zde připadaly až zbytečně samoúčelně bizardní a úchylné (např. padající červy na jevišti nebo z břicha Mary) a samotný děj, který navzdory fascinující výtvarné stránce v rámci některých pasážích neměl daleko od brakového horroru, mě nijak zvlášť neoslnil. Na druhé straně ty nejbrakovější scény jsou zde originálním způsobem zakompovány jako součást halucinace a jejich často neotřelé surrealistické ztvárnění (např. odříznutí hlavy vetřevším se monstrem u věšáku) mě dokázalo hodně zaujmout. Velice mě taky v první polovině zaujala postava instalatéra Billa, která už předznamenává některé svérázné vedlejší postavičky z pozdějších Lynchových filmů... nebo absurdní scéna s továrnou na tužky mi zde připadala naprosto geniální – jak ztvárněním, tak svou černohumornou pointou v rámci oné halucinogénní pasáže. Celkově u mé napodruhé klady poměrně vyvážily výhrady a snad i proto, že čím dál víc dokážu ocenit podobně nekonvenční filmy vymykající se svým stylem z běžné žánrové produkce, přidávám třetí hvězdičku. I když mojí srdcovkou tahle Hlava asi úplně nikdy nebude... :D [65%] (19.09.2021)

Nedávám odpad, protože jsem to nepochopil. Např. takový Stalker je v podstatě také o ničem a koukalo se na něj dobře, ale tohle už je příliš. Snažil jsem se objevit něco, co by mě přimělo dát vyšší hodnocení, něco co bych mohl považovat za nějak zajímavé, ale bohužel. I když jsem si na začátku říkal, když mě film začal bavit, že to třeba nebude tak špatné, ale nečekal jsem, že si to Mazací palice nasměruje do kupy hnoje, z níž se už nevyhrabe. 5% (31.01.2011)

Celkom starostlivý otec ten Henry. A to mám silný pocit, že to malé nie je ani jeho. Žena ho opustí, nezvládne rolu matky. Henry z toho chytá depku. Pani s tučnými lícami ho volá do neba. Ešte aj pre susedu je nezaujímavý, doslova muž s deckom na krku. Koniec je taký, aký sa dá vlastne čakať, veď v nebi každému je hej. Keby to nebolo miestami také divné, bol by to celkom dobrý Aki Kaurismäki. Ale keby to nebolo také divné, nemalo by to tú super atmosféru ... pekné divočiny sa tomu Lynchovi snívajú. (27.01.2017)

Lynch o Mazací hlavě říká, že vychází z břicha, ne z hlavy. Čemuž věřim protože je to snad Lynchův nejiracionálnější film. Ale stejně jako ty ostatní na mě velice silně působí. (27.01.2007)

Asi nemám vkus na tohle “umění”. Preferuji spíš smysluplnější filmy. Třeba ty, co davájí smysl a nebo aspon baví:) (21.11.2020)

David Lynch to nemá v hlavě v pořádku a ukázal to i v tomto prvním výraznějším filmu v jeho režijní kariéře. Těžce pochopitelný snímek, který útočí na diváka všemi směry těžkou, depresivní atmosférou a hlasitými industriálními zvuky okolí. Nevěřím, že je divák schopen pochopit vše, co se ve filmu odehraje a řekl bych, že to nevěděli ani ti co na filmu pracovali. (26.07.2009)

Geniálnosti se střídají s absolutními odpornostmi - chvíly člověk na vrcholu filmové geniality, chvílemy na dně odpornosti. Ohodnotit film normálně nelze, protože s normálem to nemá nic společného a tak tomu musím dát příslušné nenormální hodnocení... - 16. 5. 2012 - 80% (16.05.2012)

Divný, čudný, absurdný, záhadný, nepochopiteľný, extrémny, nevysvetliteľný, neobyčajný, mimoriadny, zlomový, psychologický, bizarný, znepokojujúci, pitoreskný, svojský, nevyjadriteľný, nedefinovateľný : DEBUT - DAVIDA LYNCHA o jednom človekovi s menom Henry, mladom oteckovi s úžasným účesom, ktorý sa starostlivo stará o predčasne narodené zmutované dieťa, ktoré je vlastne len plod, v tak neznesiteľnej, dusnej, vydýchanej, atmosfére a zvuku, že som si myslel, že mi drbe... David to celé zaštiťuje ako režisér, scenárista, strihač, hudobný skladateľ a výprava, a film ako celok by mohol v skutočnosti reálne niekomu ublížiť ... Film, ktorý by som dal pod zámok ! Tento debut Davida Lyncha považujem za najviac nebezpečný film,aký som asi v živote videl, zhiadol som ho po druhýkrát a pocity beznádejnej šialenosti sa dostavili. K-U-L-T, ktorý mu otvoril dvere, podľa mňa k najuznávanejšiemu snímku, a to Sloní Muž s Johnom Hurtom a Anthony ( TONY ) Hopkinsom, s ôsmymi oscarovými nomináciami ... (17.08.2014)

Shlédl jsem na ČT Art. (27.01.2021)

Skutečně děsivý film a skutečně děsný zážitek. Rozšlapaný zárodky, slizké dítě vypadající jako kříženec ryby a vetřelce - jo panečku, David Lynch musí sjíždět pěkně hnusný svinstvo. 10% (24.03.2012)

David Lynch je velmi osobitý režisér. Jeho snímky většinou nikdo nepochopí, ale o to víc jsou uznávány v kruzích jeho specifických fanoušků. Jedni v něm hledají nekonečná symbolika a propojené odkazy s dalšími uměními, které sahají až za hranice chápání a druzí jen autorské sebeukájení, jež všechny zasažené fanoušky jen vodí za nos svou nesmyslností a absurditou. Mazací hlava není jiná. O režisérském debutu tohota “génia“ by se dalo napsat sáhodlouhé psychologické pojednání o pronikání do lidského podvědomí, duše a snů, o propojení s náboženskými symboly a významy scén by se daly dopodrobna rozpitvat jako žába v laboratořích biologie. Nebo můžeme jednoduše říct: ,,To je blbost, to nechápu.“ a jít se podívat na další film. Osobně se přiklaním spíše k té druhé skupině diváků, kteří po celou stopáž jen nevěřícně kroutili hlavou ze strany na stranu. ,,Co se to proboha děje?“, ptají se diváci zmateně tvůrce, který zůstává zahalen svým autorským tajemstvím. Je to geniální dílo nebo naprosto uměle na sebe naroubovaná snuška bizarních scén bez významu? Dle Lynchových krátkometrážních počinů z pozdější tvorby (Darkened Room, Boat), musím bohužel opět argumentovat proti. Hrdina je ve spleti nevysvětlitelných události, které se nedají uchopit snad z žádného hlediska, je podpořen depresivní hudbou v pozadí a tlachá o ničem. Nebo o něčem? Milovník Lynchových počinů řekne, že každá věta, každá scéna má svůj význam a své přesně dané místo v příběhu. A dalších deset věcí navíc. Má ale vůbec cenu se rozepisovat o “nějakém“ významu nebo je lepší si zapíchnou tužku do hlavy? Raději spíše Aronofskyho vrtačku. Mazací hlava možná nějakou část mozku poškodí, ale stále obsahuje i rebootující disketu, která ho vrátí do počátečního stavu – osobně bych doporučil léčbu šokem v podobě výborného Lynchova počinu Sloní muž, který Mazací hlavě podobným snímkům vyvrtává do hlavy kráter velikosti Jupiteru. Není to zaujatost vůči Lynchovi, ale tento „výlet do jednoho pokoje s jedním znetvořeným dítětem“ není nic jiného než experiment, který podobně jako japonský Tetsuo nabízí vrchovatě autorského génia, ale ničím jiným než “tím divným filmem“ se nestane. (18.05.2010)

Nikto by sa nemal brať príliš vážne. Keby z mojej odpadnutej hlavy vzali vzorku, z tej urobili ceruzku a skúsili s ňou niečo napísať, je predsa jasné, že by sa to dalo vygumovať. (11.02.2015)

Miluju filmový experimenty, ale o čem tohle sakra bylo? Na tento film nejsem asi ani dost chytrej ani dost vyzrálej divák. Ale dokonale se zde podařilo vytvořit depresivní prostředí, což byl asi účel. 45% (07.11.2007)

Krásný rodinný film o splněném americkém snu- tak jako v případě zdejšího hlavního hrdiny Henryho Spencera, jenž má dobrou práci, milující manželku a právě narozené krásné děťátko... Uživatel Pan Hnědý to napsal přesně- Eraserhead je jako noční můra, co přetrvává, i když se probudíte. Jen ještě nevím, jestli jsem právě viděl Lynchův nejlepší anebo nejhorší film, obávám se (ano, obávám, protože něco tak děsivého moje oči ještě nespatřily), že možnost á je správně... (12.11.2016)