Přes prsty

Jiří Langmajer všechny herecky převyšuje nejen že hraje karikaturu nadsamce. Ale jeho starosvětsky přímočaré kouzlo posledních opravdových chlapů u dam funguje. Petra Hřebíčková a Denisa Nesvačilová jen pózují v úsporných dresech a v postelích. Jejich citové eskapády i vzájemné rozmíšky jsou umělé a jejich nápadníci neboli Vojtěch Dyk a Jakub Prachař okatě dočasní, ne-li přímo okrajoví. Jak skončí výchozí spor, kdy jedna chce otěhotnět a druhá vyhrát šampionát, uhádne divák i bez vstupenky. Ostatně celý děj by se dal poskládat z perel lidového mudrosloví: odříkaného chleba největší krajíc, nenávist plodí lásku, staré hříchy mají dlouhé stíny. Pobavilo mě pár hlášek a situací sebeklamu když Dykův borec prohlašuje, že je „karibský typ“, nebo hrdinka Hřebíčkové soudí, že „opilá jsem roztomilá“. Pobavily mě fráze sportovního komentátora i ezoterické albánské osvícení, ale přesto z plátna čiší vypravěčská chudoba. Příjemný pokus o slunečnou náladu v rytmu samby vyznívá nuceně a zajímavý prvek česko-slovenské řevnivosti vyprchá ve smířlivém finále. Erotické záběry tvoří tuctová manýra, volejbalu je zase dost málo a převážně se zabírá zdálky. Možná by zkušený režisér z Kolečkova scénáře vytvořil hravější obraz pošetilosti citů. Česká kinematografie je obohacena o další vatu. (24.03.2020)

Kolečka mám rád hlavně díky jeho seriálové tvorbě a jak u Okresního přeboru,Čtvrté hvězdy,Mostu!,ale třeba i u Vyšehradu sem se skvěle bavil.Pak je tu ovšem Kolečkova odvrácená strana v podobě třeba Marty a Věry,Padesátky nebo Bajkerů a tam to bylo veskrze velký špatný.Přes prsty je pak někde na pomezí mezi těmito dvěma Kolečkovými světy.Tu a tam se tu podaří nějaký ten humor,Langmajer občas slušně zahláškuje,ale pak přijde úsek,kdy jsem marně přemýšlel kdo z ústřední trojice je větší kretén.Evidentně tu nepomohlo,že si Kolečko ke scénáři přibral i režii se kterou nemá zkušenosti a na filmu je to vidět.Dost možná jeho scénář vypadal na papíře opravdu vtipně a v rukou zkušenějšího tvůrce (třeba Prušinovského) mohl být výsledek úplně jiný.Takhle je to jen občas trochu vtipná komedie na jedno podívání...40% (18.01.2020)

Podtitul „I hovada mají srdce“ je celkem výstižný, nicméně decentní čuňas Kolečko začíná i se svým sportovním pozadím (myslím tím zákulisí) nebezpečně ztrácet glanc. Způsob, jakým dostal bosého správce Langmajera a trénující Hřebíčkovou do restaurace z úvodu, jen aby mohl předvést další humornou vložku, to byl vrchol tvůrčího zmaru.. (23.01.2020)

V seriálových počinech scenáristy Petra Kolečka alespoň často figuruje Jan Prušinovský coby tvůrčí autorita revidující jeho scénáře a dodávající jim dramaturgicky pevnější a věrohodnější tvar, zatímco v Kolečkově filmové tvorbě tato autorita znatelně chybí a výsledkem je mnohdy nevtipný, sexistický a hloupý blábol (viz též Bajkeři či Padesátka). Komedie Přes prsty není výjimkou, přičemž Kolečko ji i režíroval (což původně nebylo v plánu, šlo o nouzové řešení) a ku prospěchu věci to není. Děj filmu je otřesný a šovinistický a kromě toho má snímek zásadní problémy i s vypravěčským tempem, nepřesvědčivými dialogy, prkennou a neobratnou realizací mnohých scén i s křečovitou či v lepším případě rozpačitou prací s humorem. Ženy tu hrají roli iracionálně uvažujících fyzických objektů určených zejména pro vizuální a sexuální potěchu, a to včetně dvojice hlavních hrdinek, které jsou předurčeny skončit v posteli i s chlapem, kterého ještě před pár hodinami považovaly za starého, odporného úchyla (ale pak se pousmály jeho poznámce týkající se jejich pozadí). Muži se chovají jako hovada, ale nejsou za to nijak postihováni ani káráni, ženy jim i tak bez okolků podléhají a každou špatnost okamžitě odpouštějí. Langmajerova postava je vykreslena jako zkušený svůdník, který nakonec udolá každou, aniž by se musel nějak moc snažit, ale přitom jde zároveň o zhuleného manipulativního povaleče, který bez vyžádání předvádí své přirození na veřejnosti a je přesvědčen, že s ženami spí pro jejich vlastní dobro. Když se pak žena ohradí, je to považováno za hysteričnost a přehnanou reakci (viz bizarní scéna, v níž je naštvané hrdince nabídnuta sklenice džusu a ona ji, protože je volejbalistka, namísto afektovaného shození ze stolu rozplácne dlaní, takže si pořeže šlachy). K příjemné letní oddychové zábavě to má daleko. (27.08.2019)

Je to vskutku kokotina jak lampa, ale když i já se tak rád dívám u plážového volejbalu na ty ženské prdelky. A tahle komedie, jejíž scénář opravdu moc kvality a silných momentů nepobral, se alespoň může pyšnit slušným hereckým obsazením. Jiří Langmajer je více méně zárukou kvality a tady si viditelně svou roli docela užíval. Osobně mít v posteli, i byť jen ve filmu Denisu Nesvačilovou a Petru Hřebíčkovou, tak si pískám. Obě herečky mám docela rád a postavičky měly solidní. Dyk tu zahrál dobrého kokota, ale ani on se tu neztratil. Vztahy do sportu nepatří, ostatně o tom ví své řada našit sportovců a sportovkyň…50% (10.08.2020)