Poslední aristokratka

Obávám se, že dokud si bude Jiří Vejdělek sám psát scénáře, dobrou komedii už asi nenatočí. Poslední aristokratka je pouze jeho další křečovitý pokus o legraci, víc nic. Výborná kniha přišla cestou na plátno o největší trumf, tedy o vypravěčku Marii a spoustu toho krásného slovního humoru, děj mnohdy vůbec nedává smysl a jindy dobří herci tu hrají prostě příšerně, protože se to po nich takhle zřejmě chtělo, a všechny je suverénně trumfuje mladičká Yvona Stolařová, a to se snad ani nesnaží. Pokud jsem se zasmál, byla to vždy zásluha Pavla Lišky - ne jeho zbytečné postavy, ale opravdu jeho, herce Pavla Lišky, který humoru rozumí očividně lépe než Jiří Vejdělek. (14.11.2019)

"Na co to koukáš, mami?" volá na mne dcera z pokoje. "Na Poslední aristokratku," odpovídám. " Už uspali tu kočku?" "Jakou? Kočka tam není ..." "Tak to je škoda. A už mají ty psy?" ptá se moje maturantka. "Ne, žádní psy tam nejsou, ale mají koně." "Koně jsou až v dalším díle. A ta matka se učí česky?" "Mluví česky od začátku" Zdá se, že Vejdělek toho vynechal tolik, až vylil dítě i s vaničkou. (03.01.2021)

Hmmm.... (19.04.2020)

Nenáročná podívaná, která ani nemá ambice být něčím víc, tak proč za to strhávat hvězdičky? U sledování jsem si odpočinul, zasmál se, pokochal se záběry z ptačí perspektivy a to mi u současné české komedie i stačí. Humor se obejde bez vulgarit a dvojsmyslů, většina postav je sympatických, hodnocení tu nízké, proto místo 4* dávám plnou palbu. (10.02.2024)

"Ořechovka je na všechno. Na záda, na klouby, šlachy. Je to afrodisiakum i antikoncepce. Má blahodárný účinky." "Jak to může být zároveň afrodisiakum i antikoncepce?" 'Jó holka, to už je věc dávkování." ____ Velkoměšťácký podpantofláctví vs. vesnická aristokracie - ve filmu. Prostě a jednoduše: klasicky neškodný standard od Vejdělka, jehož jedinou devizou jsou emigrantský fórky - čímž buď vzniká velice ambivalentní trapárna, anebo lehce zábavná čurina zesměšňující oligarchy. Naše moravskobudějovická rodačka - přesně tak, paní Balzerová bydlela u nás v ulici hned vedle ve vchodě - si kupodivu celý snímek krade pro sebe. Dílčí melodie mi budou karcinogenně znít v palici ještě dlouho.... VERDIKT: český koblihy s domácí marmeládou (dženkujem za zcela legitimní gebír vytáhnutý z retychu, milá EU! :) > americký donuty! Čejdnž ma májnd. (03.08.2020)

Pardon, ale mě to pokaždý znova rozesměje, když se režisér jmenuje Vejdělek... Kdybych já měl ty vaše Fejsbuky, tak bych tady dal lajky za herecký obsazení, nenásilnej humor a dost originální formu. Pak ale teda, jestli tam máte i nějaký nelajky, tak ten bych taky jeden šoupnul. Ona totiž ta forma byla tak originální, až se mi z toho takhle na první dobrou nepodařilo úplně poznat, jestli to náhodou nebyla spíš nepovedená pohádka pro děti. (27.01.2021)

Knihu jsem nečetl, jen letmo nahlédl do té první z dnes už vydané tuším trilogie a lehce u mne vzbudila zájem. Nikdy jsem nebyl náchylný k aktuálním bestsellerům a tomu co čtou všichni, ale chvály bylo tolik (hlavně na vtipnost), že jsem zatoužil po čase zase zaslzet nad inteligentním humorem v knize. Leč filmové zpracování předběhlo knihu a tak nemohu na rozdíl od ostatních díla znalých soudit, zda se film povedl (dle knihy) nebo ne. Soudím, že v kině nás co to nečetli byla jednoznačně menšina. Mělo to však tu výhodu, že jsem nemusel předvídat ona vtipná místa shodující se s knihou a nechat vše momentu překvapení. Nu, nebudu dlouho napínat. Ohledně našich soudobých komedií jsem spíše skeptik. Sice se sem tam něco mihne někde zajímavého, ale většina je naprostý brak. Tady jsem sázel na obsazení, že si přinejhorším poradí a nemýlil jsem se. Sice když rodinka opravdu ochotnicky popadala v čerstvém sněhu na přístupovém mostku k panství na jednu hromadu, kousl jsem se do rtu tuše další trapný hloupý ne ,,humor''. Naštěstí se už podobné scény neopakovaly a došlo na dialogy, které většinou byly vtipné . Zámek Kostka (Buchlovice, Lemberk, Rájec, Jaroslavice a Bočkovy Milotice) byl filmaři slepen do opravdu působivé podoby a nejeden divák jistě také zatoužil usednout do starodávného křesla barokní knihovny a se sklenkou ořechovice v ruce zamyšleně hledět do plamenů krbu vzpomínajíc na předky a prošlá staletí. Jenže na těch sídlech byla fakt kosa a krby či později kachlová kamna neměla moc šancí ty obří prostory s vysokými stropy zvláště v zimě alepoň vyhřát na slušnou míru. Já tu kosu úplně cítil... Sám děj nabízí mnoho veselých situací a hlášek, člověk se však u nich tak nějak ale neměl až tak moc velkou potřebu smát. Byť někteří v kině řvali smíchy. V závěru dojde k podivnému a špatně uvěřitelnému prozření paní hraběnky, která byla od prvopočátku nejcizejší element a měla k zámku negativní vztah. Hynek Čermák podal svůj standardní komediální výkon, Liška si zase po čase střihnul tak trochu blba, Balzerová byla skvělá. Výborný a typově skvěle zvolený byl pan Pechlát v roli kastelána a hlavně hezoučká mlaďoučká Yvona Stolařová v roli Marie III. Jako by vypadla z oka Elišce z Pelíšků ! :-). Zaujala i příjemná hudba Michal Ničíka, který bůhví proč není uveden v hlavních informacích nad obsahem. Celý film se nese v takovém neagresívním duchu, je plný sněhu a vánoc a já si myslím, že nám pan Vejdělek připravil další vánoční film, kterým nás na vánoce budou televize obšťastňovat v následujících zimách. Celkově je to za dva muflony, ale vzhledem ke stavu konkurenčních komedií jednoho přidám, páč to bylo takové celkem milé. * * * (29.10.2019)

V kině jsme místo popcornu zakopávali o berle a na pánských záchodcích z kabinek vylézaly postarší dámy, aniž by se omluvily pánům stojícím u pisoárů :-) Aneb 40+ přišli do kina a já byl skoro nejmladší v sále. Nu, začal film a začlo to trochu skřípat - chápu, že se filmaři rozhodli ignorovat jazykovou stránku filmu, ale mně to vadilo. Rodilí Amíci plynule hovořící česky mi neseděli, a to většinou nebývám hnidopich. Úvod filmu pak tvoří poněkud dětinské a nejapné žerty na zpopelněné předky, ale smát se nebudete, za to vám skoro ručím. Vilhelmová přehrává a Pauhofová se nesvlíkla. Suma sumárum mě na filmu nejvíce bavilo trio sluhů, od mručivého kastelána, přes nasávající kuchařku po věčně nemohoucího údržbáře! Já pracoval na hradech a zámcích, a dokonce jsem býval kastelánem jednoho hradu, takže jsem se do těchto problémů a charakterů dokázal vžít maximálně! Po každé sezóně na hradě jsem měl fakt sto chutí zastřelit jakéhokoli návštěvníka, který se dobýval do hradu na štědrý den dopoledne. Nejen to, otázky typu "kde sou tady záchody" nebo "jak dlouho trvá půlhodinová prohlídka" byly na denním pořádku! A úplně nejhorší bylo, když přišli návštěvníci hrubě po konci otvírací doby, bušili do vrat třeba deset minut v kuse, pak otevřeli hubu a spustili to své: "My bychom jenom..." Tak to jsem už nervózně cpal náboje do bambitky po baronu Trenckovi a pouštěl rotvajlera Pepu z ohrady! Zpět k filmu - amíci byli naprosto nezajímaví, románek opravdu velmi zbytečný a spousta věcí ze života na zámku tak naivních a nezvládnutých, až mě mrzelo, jak dopadl film, který by mohl aspirovat na jednu z nej komedií poslední doby. Žel nestalo se tak. Přesto je to poměrně milý pohodový film, který neurazí. (26.10.2019)

"Jmenuji se Marie Kostková z Kostky. V rodové historii jsem v pořadí třetí." Aneb jak vtipná knížka cestou na filmové plátno ztratila veškerý vtip. Dokud se film jakž takž držel knížky, tak to ještě šlo, člověk se sem tam zasmál, ale v druhé půlce filmu to ztratilo šmrnc, šťávu a zbytek toho vtipu, který se sporadicky objevil v první půlce. Film navíc strádá převážně tím, že převodem na plátno ztratil hlavního tahouna a vypravěče knížek - Marii, která ve filmu hrála jakési druhé housle. Škoda promarněného potencionálu. (11.04.2020)

Letní kino na Vinohradech/// Obsazení 9/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Prostředí 8/10/// PLUS: zábavné a v mnoha situacích překvapivě vtipné, vlastně co záběr a scéna, tak vždy nabízí několik (spíš situačních) vtipů naráz, dobře zahrané (Čermák opět dokazuje, že umí i komediální roli), Eliška Balzerová byla roztomilá, Yvona Stolařová přirozená a sympatická a Liška, ten byl zase Liška, potěšila mě účast Zdenky Procházkové, hudba poctivě doplňovala atmosféru MÍNUS: jiný by řekl, že hudba byla návodná, vtipy laciné, Tatiana Dyková přehrávala (už zase), scénář a vývoj příběhu prostý, zápletka vesměs žádná a možná nechybí moc k tomu, aby to byla jen standardní česká komedie/// Shrnutí: Čekal jsem právě ten standard, ale nakonec jsem se příjemně po celou dobu bavil. Je to vlastně taková pohádka, které musíte ledasco prominout, ale v dobrém kolektivu (v sále) s dobře naladěnými kamarády (diváky) může být snímek zábavnou podívanou./// Celkem 77%/// (31.08.2020)

Taká neškodná blbinka, ktorá je skôr mrhaním časom, ako relaxom pri filme. Až na pár komických momentov, napríklad tým nápadom s urnami, veľmi slabé a mdlé. Podpriemer. 40/100 (04.07.2021)

Naštěstí se nejedná o žádný průšvih, humor je inteligentní a na úrovni, vlastně zábavný, postavy skvěle vykreslené a zahrané (Balzerka opět vynikající a převálcovala všechny kolem), souhlasím, že velký podíl na všem má kamera, nicméně se nejedná ani o nějaký nadprůměr, i když se tento počin od jiných českých komedií svým zpracováním liší, včetně veleúspěšných Běhen v žehu, jedno zhlédnutí tohoto filmu bohatě stačí, děj je předpověditelný a pohádková vsuvka o rodovém prokletí a princi na bílém koni filmu spíše ubírá, každopádně se jedná o důstojnou komedii, kterých je v poslední době v českých filmových vodách poskrovnu. [Kino Citadela - Litvínov] (26.10.2019)

Podívat se na to dalo, ale víckrát už to vidět nemusím. (03.01.2021)

Nechápu, kde Boček přišel na to, že by měl vedle kastelánování taky psát knihy, ta jeho předloha bude všeho naprostá sračka, soudě dle její filmové adaptace i toho, že tu látku dál roztahuje do dalších knih. Vlastně i nechápu, proč v roce 2012 někdo napsal knihu na téma tak bytostně spjaté s ranými 90. lety, dle vysokých prodejů celé té série se ale zdá, že české čtenářstvo, odjakživa milující humoristickou literaturu, se podobnými úvahami nijak nezatěžuje, hlavně když je u čeho se odreagovat. Osobně mi v tom filmu nepřišlo vtipné v podstatě nic, ty postavy jsou zcela stupidní, skoro mě to uspalo, jak jsem se u toho nudil, hraje v tom příšerná hudba, obsazeno je to samými notoricky okoukanými hereckými tvářemi, a celkově mám prostě problém s filmem, kde rodilé Američany hrají čeští herci mluvící dokonalou češtinou, protože prostě tenhle nepodstatný detail jaksi ignorovat nemůžu, a od filmů čekám trochu víc, než že jejich jedinou ambicí bude snaha pobavit (nadto humorem, jehož zábavnost v tomto případě považuji za velmi diskutabilní). U Vejdělka mě nijak nepřekvapuje, že se této pokleslé látky chopil, a osobně jsem se u Poslední aristokratky jen utvrdil v tom, že jeho další filmy lze s ledovým klidem ignorovat. (14.04.2021)

Poslední aristokratka je prvoplánová kýčovitá blbina, v níž převažují scény, kdy nějaká z postav cosi řekne a poté vždy pravidelně přichází dlouhá pauza, aby se diváci mohli od srdce mocně zasmát. Jenže aspoň mírně vtipná je možná tak jedna pointa z padesáti. A s téměř dvouhodinovou stopáží je bobříkem odvahy tenhle „cringe“ vůbec dokoukat do konce. (02.01.2021)

Etablovaný režisér a scenárista Jiří Vejdělek tak dlouho chodil s humorným džbánem pro dobrou vodu ke scenáristické studni, až si jednoho dne napumpoval krev, "modrou" krev. A s touhle pro něj neprověřenou kapalinou zkrátka neuměl pracovat. Naředená "modrá" krev mu ztuhla, humor vyschl a zápletka jaksi nikde. Film má cca 110 minut a už někde za svojí polovinou se ztrácí v absolutní jednotvárnosti a předvídatelnosti dění, nejednou je znát i literární původ díla, z něhož se vychází, načež převládá křečovitě urputná snaha vdechnout knižním stránkám filmový život. Jestliže jeho režie kdysi fungovala v humorném (p)ohledu v též literárně vzešlých Účastnících zájezdu, to samé se už nepodařilo aplikovat do téhle smėsky všeho nevtipného a nezábavného. A styční herci, Pavel Liška coby údržbář hypochondr, symbolická rolička Anny Polívkové coby účastnice letu či Martin Pechlát jako důstojný kastelán už jsou jen zašlou vzpomínkou na svěží humor. Z jiných Vejdělkových filmů přispěchala hospodyně Elišky Balzerové. Zpustlým zdím zděděného panství Kostka nyní šéfuje hodná rodinka z New Yorku ve složení táta Hynek Čermák, máma Tatiana Dyková a dcera Yvona Stolařová. Dohromady nic světoborného na poli komedie nepředvedou, se "služebnictvem" na zámku se domluví perfektní plynnou češtinou a nejhustší zápletkou z celého filmu je dávná rodová kletba, která nenechá žádnou pannu aristokratku v klidu. Ano, onou poslední ohroženou aristokratkou je debutující Yvona Stolařová. A každý chátrající zámek je také dobré zprovoznit a otevřít pro veřejnost, aby bylo dost financí na plánovanou renovaci. Osvědčené režijní metody Jiřího Vejdělka náhle postrádají svůj striktní řád a promyšlenou strukturu. Mnohé scény dávají tušit, že budou (humorně) vypointované, ale nestane se tak. Film rozhodně nepůsobí, že by trpěl finančními nedostatky. Není proč si stěžovat na kameru Vladimíra Smutného, kulisy zámku mají originálně stylizovaný ráz a najde se i špetka neotřelé režijní formy. Celkově je ovšem ráz a průběh filmu zcela monotónní, Hynek Čermák mně do role hodného hraběte příliš nepasoval a vzešel z toho průměrný film, který trpí slabým scénářem, nepravděpodobným vývojem postav (viz Tatiana Dyková) a nedostatkem humoru, ten trapně sitcomový převládal. 5/10 (09.05.2020)

Příjemná podívaná. Tenhle český počin mě potěšil. (29.02.2020)

Průměrná komedie z českých řad. Neurazí, ani neohromí. Nejvíce se mi líbila postava hospodyně v podání Elišky Balzerové. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (27.03.2020)

Tenhle film je asi nejzářnějším příkladem za posledních mnoho let, že by nebylo do věci zavést půl hvězdy, nebo hodnocení po desítkách procent. Je to totiž přesně mezi a tak mi nezbývá, než lehce nadhodnotit a ocenit fakt, že když to vezmu kolem a kolem a srovnám to s několika málo komediemi, co jsem od nás za poslední roky viděl, nevychází mi z toho Poslední aristokratka úplně nejhůř. Což není vůbec pochvala, jen smutné konstatování faktu, jaké filmy (komedie) se u nás teď točí. Přesně na 50 procent a kdyby nebylo Vladimíra Smutného, šel bych určitě s hodnocením níž. (29.02.2020)

Rozhodol som sa tento rok dať ešte jednu šancu československej kinematografii. Alebo presnejšie, s návštevou kina. Akosi som nemal tohto roku šťastie na kvalitné československé snímky, no veci sa trošku zmenili po tom, čo som zistil, že film "Poslední Aristokratka" napísal a režíroval Jiří Vejdělek. Človek, ktorý je zodpovedný za filmy, ktoré sa mi veľmi páčili a preto som si povedal, že tomu dám šancu. Takže sme s manželkou kúpili lístky, posadili sa v kine a odchádzali sme konečne obaja spokojní. Tento film ma pobavil. A smial som sa na ňom skoro po celú dobu. Príbeh je jednoduchší, no humor ma skutočne vie veľmi dobre pobaviť. Mám rád postavy v tomto filme, pobavili ma jednotlivé situácie, no je pravda, že niektoré fóry boli tak trošku nasilu. Ako napríklad stratené plechovky arašidov. Mal som pocit, že to do filmu dávať ani nejako nemuseli. Okrem toho si myslím, že film sa musí odohrávať niekedy v období medzi rokmi 1990 až 2001. Dôvody sú tie, že jazdia ešte staré autobusy, auto nášho právnika a najmä keď sa pozerá cez okno lietadla na New York, dvojičky ešte stoja. Odhadol som to tak na rok 1995. Postavy sú podľa mňa vtipné. Kastelán Josef si snáď všetky scénky pre seba uchmatol a rovnako aj Pavel Liška ako hypochondrický údržbár. Ale mám rád aj pani Tichú a ako si postupne vybuduje priateľstvo s mladou Máriou. A ako sa rozhodnú všetci, že bude najlepšie zámok zachrániť. Okrem toho skvelé gagy ako napríklad nacistický záchod so špeciálnym splachovadlom. To je skutočne skvelé. Alebo aj scénka, kde Anna Polívková hovorí, že s aristokratmi nepocestuje lietadlom (dôvod neprezradím). Pre mňa ide o jednu z najlepších komédii tohto roku. Lebo som sa na nej skutočne najviac od srdca nasmial. Vejdělkov humor mi proste sedí. A teším sa, s čím príde nabudúce. Hodnotenie: A (27.10.2019)