48 hodin v Paříži

Zajímavě rozporuplná věc. Příklad filmu, který za ta léta technicky a výrazovými prostředky strašně zastaral, ale Polanskimu se nedá upřít to, že z pařížských uliček extrahoval skvělou atmosféru a vytvořil kolem hlavní postavy dusivou a značně depresivní paranoiu, což je v takovýchto příbězích věc filmařsky zcela nadčasová. Nejde o pointu, nebo o finále, ale o pečlivé stavění skládanky, vedení herců a skvělý cit pro střih a odkrývání střípků jednoduchého příběhu v sofistikovaném tvůrčím podání. Určitě to v době svého vzniku působilo lépe/svěžeji, ale když se přimhouří oči, dá se to i teď. S odstupem času naopak vynikne temná atmosféra a filmařský kumšt, který tady musí trochu zrát. (17.04.2016)

Výborná práce, na které mrzí jen to, že je chápána jen jako průměný thriller. Lahůdkově rozehráno, neústupně vedeno a jen trochu silnější schází k dokonalosti. Ford je v pozici chlapíka, jenž se v mžiku ocitl uprostřed absolutního pekla, perfektní, Polanski si ho náramně vychutnává i v momentech, kdy už je řetez neuvěřitelných událostí roztažen do hitchcockovského akčního thrilleru (viz ďábelská scéna na tanečním parketu, ve které jako by Ford řval "co se to ku_va děje, kde to jsem!"). Emanuelle Seigner deifnitivně řadím do žebříčku top sexbomb filmového plátna. (14.07.2009)

Jak Ford tak Polanski mají výrazně na více než-li na skrz na skrz průměrný thiller v atraktivních lokacích Paříže, kde první polovina snímku je výrazně lepší druhé části. Krom tohoto není moc co vytknout, ale ani není moc co chválit. Prostě solidní průměr na víkendový večer u TV. Což vzhledem k dvojici výše zmíněné je málo. (26.04.2005)

Frantic u mě balancuje někde na pomezí mezi vyzrálostí a zestárnutím, co se týče technické a vizuální stránky filmu. Nicméně Polansky skvěle vykreslil atmosféru centra Paříže s notnou dávkou autencitity a městské šedi. A bez nadsázky to funguje i dnes i jako záplata na mezery v banální zápletce. Minimum hluchých míst a věrohodný postup hlavní postavy v pátrání po drahé polovičce. Emmanuelle Seigner je brutálně nádherná! (07.03.2021)

Učebnice pro začínající spisovatele (scénáristy, režiséry), str. 9, poznámka pod čarou: Často se stane, že jsme vázáni smlouvou s vydavatelem, ale napadají nás jen velmi slabé a už tisíckrát vytěžené zápletky. V takových případech se někdy osvědčuje příběh rozvíjet zvolna a prvních sto až dvě stě stránek zaměstnat čtenáře líčením různých odboček a drobných příhod, o nichž čtenář v tu chvíli nemůže vědět, že jejich účelem je pouze napínat a zdržovat před trapným odhalením. Tento postup je začátečníkům zapovězen, mohou ho použít jen slavní lidé. (Ti to někdy dělají i dobrovolně, pokud chtějí něco říct, ale nemají co.) Důrazně doporučujeme sjednat výši honoráře pevnou částkou nezávislou na prodaném nákladu. K reedicím takových děl dochází méně často než k sebevraždám čtenářů, v právním smyslu však nejde o trestný čin. Vyhrožuje-li Vám někdo za takové dílo smrtí, nedoporučujeme žádat o ochranu policii, protože přinejmenším někteří policisté Vaši knihu pravděpodobně četli. Někdy je jedinou pomocí útěk do zahraničí. --- Že, Polanski? (24.02.2011)