Chicago

"And All That... Jaaaaaaaazz..." Strhující. Srovnávat Chicago s Moulin Rouge je ovšem trochu ošidné. To je jako srovnávat Smrt jí sluší a Deník Bridget Jonesové. To, že spadají pod stejný žánr, neznamená, že jsou srovnatelné. Důležitý je taky subžánr. Moulin Rouge byl spektakulárně pojatý milostný, tedy jímavý, příběh, kdežto Chicago je cynická černá komedie v rouše muzikálovém a to vyžaduje zcela jiný přístup. Nemyslím jen od tvůrců, ale hlavně od diváků. Ale k filmu samotnému: přiznám se, že ačkoli mám muzikály (i černý humor) velice rád, nečekal jsem, že to bude taková pecka. Řekl bych, že hned několik jednotlivých scén z tohoto filmu vstoupí do filmové historie svou originalitou a jejich prostřednictvím se bude film vyučovat. Muzikálová vystoupení zde dokonale ukazují bez zdlouhavých vysvětlování myšlenkové pochody hrdinů, zejména Roxie. Herci (úplně všichni, nejen hlavní trojka) přijali hru na nadsázku a své role zvládají bez jediné výjimky bravurně. V tomto ohledu mě dost překvapil Richard Gere, od nějž bych něco takového vůbec nečekal. Také jejich hlasové dispozice plně odpovídají potřebám filmu. Zatímco Catherine-Zeta Jonesová jako Velma má hlas i vizuelní projev protřelé barové zpěvačky, která o sobě nemá sebemenší pochybnost a mínění publika je pro ni prodejnou děvkou, Rennée Zellwegerová se coby Roxie spíš snaživě rozhlíží po světlech ramp, mektá, co jí síly stačí a vrcholem její rafinovanosti je dojemně zamrkat umělými řasami jako Marilyn Monroe. (To nemyslím jako sarkasmus, ale jako chválu!) Billy Flynn, postava Richarda Gerea, není žádný zpěvák ani tanečník, takže působí velice příjemně, jak dělá drobné chybičky a není to ani v Roxiiných představách, kde se hudebně projevuje, nějaký gumový muž s hlasem jako zvon. A stejně bych mohl vychválit herečky v menších rolích - Queen Latifah, Lucy Liu a Christine Baranskou. Omlouvám se za tak dlouhý komentář, ale tak trochu jsem pochyboval, zda byste pochopili, co tím myslím, pokud bych napsal jen ŽŮŽO. 100% (28.04.2003)

Slušná záležitost, snažící se moderním způsobem lehce navázat na staré klasické muzikály. Myslím tím éru slavných amerických muzikálů (prosím nespojovat se sajrajtem CZECH MADE provenience). Třicátá léta se svým jazzem a nstupujícím swingem byla co se týče umění skvostná. Hudba té doby je naprosto dokonalá a připočteme-li k tomu módu, art deco design atd... dýchne na nás ta správná nostalgie. Čas nádherných limuzín, parních vlaků, mrakodrapů, New York, Broadway.... Tvůrci velmi schopně tuto esenci pocitů a vůní do snímku zpracovali. Chicago je u mně naprostě skvěle fungující retro. Klobouk dolů před choreografií i zpěvem hlavních aktérů. Tohle bych do nich nikdy neřekl a byl jsem velmi mile překvapen. * * * * (02.07.2012)

Americké milé překvapení z počátku tisíciletí - zhruba tak se jeví CHICAGO, muzikál, který je ve všech ohledech srovnatelný se svými již zklasičtělými globálními i americkými předchůdci - starší MY FAIR LADY a mladší WEST SIDE STORY. Nikoliv náhodou i zde má libreto a scénář jasnou ideovou páteř, kterou je pokrytectví a protekcionismus americké přerooselvetovské společnosti dvacátých let a její kletby, srovnatelné s dnešní AIDS: prohibicí. Kompozice, připomínající šroubovici DNA, dává zdánlivě pomalému ději nečekaný spád, a tak ani přehršle pěveckých čísel výrazněji neretarduje v zásadě prostinký děj. Jako zjevení působí výkony protagonistů: Zeta Jonesová jako protřelejší a o poznání inteligentnější z obou posléze se spojivších polodancingových, poloklubových div lehké Múzy, Zellwegerová, zdánlivě prostší a o to ve své herecké kreaci rafinovanější a přesvědčivější a překvapivě neusedlý, srovnatelně dynamický a ve své charismatické úplatnosti a nemravnosti strhující právník Richarda Gera, do kterého by to opravdu nikdo neřekl. Text z éry Watergate nikoliv náhodou evokuje nadčasovost tématu a souzní např. s Mooreovými dokumentárně publicistickými filmy naší doby; rub amerického způsobu života je to vůbec vůdčím předmětem děje. Suverénní zvládnutí a slazení všech složek filmu stejně tak jako gejzír vynalézavých scén (poprava vražednické Maďarky, novinářské loutkohry, Gerův paralelní step při falšování deníku Zellwegerové postavy) dále zdůrazňuje a utvrzuje dojem, že i v tomto případě máme co do činění s pozoruhodným nadčasovým dílem globálního dosahu. (02.11.2008)

Scénář: Bill Condon .. Výborná muzikálová freska z neklidného Chicaga dvacátých roků minulého století. Vypráví jednoduchý příběh o rychlém a snadném nabití popularity a zároveň o její pomíjivosti .. ovšem skvěle zpracovaný a zahraný s místy velmi dobrým hudebním/písňovým doprovodem. Na film roku to sice nestačí (akademici perlí), ale režie je nápaditá a herecké výkony přesvědčivé včetně mini role Luci Liu, jenž mě příjemně hřála u srdce.. (20.10.2005)

Abych pravdu řek, tak jsem se nestačil divit jaký talent v těch dvou dámách opravdu vězí. Nejvíce mě uchvátila asi Catherine Zeta-Jones, protože ta to fakt rozjela na plný čáře. Stejně tak výborný Richard Gere, kterého jsem dosud takového neznal. Zkrátka muzikál jak má být. Co bych vytknul tak je možná to, jak se do toho všeho zpívání a tancování, které jak už jsem řekl nemělo chybu, plete vězeňské prostředí, soud, atd. Oscar je zasloužený. (02.01.2009)