Chicago

První muzikál z tohoto tisíciletí, co každého znalce napadne je Moulin Rouge. Druhým je právě Chicago. Ne, že by to nemělo mnoho působivých scén a dokonce několik velmi působivých. O rok starší Moulin Rouge ale tenhle kousek přebíjí naprosto vším. Ty oscary jsem nechápal (možná tak za krásnou výpravu), ale pak jsem viděl logo Miramaxu a bylo mi vše jasné. Naštěstí mě druhá půlka bavila mnohem více, to tu čtvrtou hvězdu nakonec zachránilo...jinak by mi to bylo líto, muzikály mám velmi rád. (07.03.2018)

Muzikály mě úplně míjí. Hlavně hudebně. Chicago si hraje na jazzový muzikál, ale já si pod pojmem Jazz představuji diametrálně odlišnou hudbu. Spiš bych řekl, že se jedná o typický muzikál, zabalený v jazzovém obalu. Ale na druhou stranu musím ocenit parádní taneční výkony hlavně Catherine Zeta-Jones a na druhém místě i Renné Zellweger. Vyšperkovaná choreografie s jejich fyzickým nasazením si zaslouží uznání. Pochvalu zaslouží také vydařená stylizace tanečních pasáží a nádherné kostýmy. Ale Oscar za nejlepší fillm? Proč? To byla v roce 2002 tak chabá úroda? (22.06.2009)

"Dá se říct, že jsme se rozešli kvůli uměleckýmu nesouladu. On se viděl naživu. Já ho vyvedla z omylu." Muzikály moc nemusím, ale kdyby všechny měly tak nabušená hudebně-taneční čísla, tak bych do divadla patrně občas zabloudil. Chicago pro mě zkrátka mělo šmrnc a sarkastické komentáře vražedkyň o svých činech mne skutečně pobavily. (30.11.2016)

Nechci Chicago srovnávat ani s jeho současníkem (Moulin Rouge) a rozhodně ne s Fosseho All that jazz (s kterým nemá společného lautr nic)... Jde o výborně odvedenou řemeslnou práci s několika slušnýma písničkama, z toho jsou pro mě dvě dobré (Gereova novinářská a Reilyho Mr. Celophane) a jedna skvělá (tango šesti na smrt odsouzených žen), herecky zvládnuto, větší prostor dostává jen Zellwegerová, která obtloustlou naivku sice zvládla skvěle, ale zároveň tak slizce, že mi to trošku kazí dojem. Jako vždy nezklamal Reily, který byl pro mě nejsympatičtější postavou... Nebyl jsem vyloženě zklamaný, ale čekal jsem víc 70% (21.06.2006)

Mrtvý film. Relikvie vytažená z minulosti, jejíž oceněním Akademie ukázala, že hledí víc dozadu, než aby zvládla pochytávat to nejnovější. Chicago má styl, slušně zrežírované hudební výstupy a jako ozvěna éry klasických divadelních muzikálů (s oddělenými dialogy od zpěvu a okázalými přechody na divadelní prkna) rozhodně neurazí, jeho vznik by šlo ovšem klidně datovat o třicet let nazpátek. Energie schází, vítězí naškrobená elegance a krotký cynismus. Už po šesti letech vyšeptalý oscarový triumfátor. (02.01.2009)