Chicago

Abych pravdu řek, tak jsem se nestačil divit jaký talent v těch dvou dámách opravdu vězí. Nejvíce mě uchvátila asi Catherine Zeta-Jones, protože ta to fakt rozjela na plný čáře. Stejně tak výborný Richard Gere, kterého jsem dosud takového neznal. Zkrátka muzikál jak má být. Co bych vytknul tak je možná to, jak se do toho všeho zpívání a tancování, které jak už jsem řekl nemělo chybu, plete vězeňské prostředí, soud, atd. Oscar je zasloužený. (02.01.2009)

Hned úvodní scéna ve které Catherine Zeta-Jones zpívá v kabaretu mě přímo přišpendlila do křesla. Všechno začalo být tak děsně rychlý a příjemně uklidňující. Pak se ovšem "přibatolil" Richard Gere s debilním úsměvem na tváři a já si říkal: Ať tak skvěle rozjetej film nezkazí! A nestalo se . I když nejsem fanoušek Gera, tak si dovolim říct, že tady udělal obdivuhodný výkon. Pro mě spolu s Moulin Rouge jeden z nejlepších muzikálů posledních let! (09.02.2007)

Výtečná inteligentní zábava se skvělou hudbou a spoustou energie. Vyčítat nedostatek emocí je nesmysl, protože o to tvůrcům zjevně nešlo. Jediná láska, jakou tu hrdinové prožívají, je totiž láska k sobě samému, takže skutečně nelze očekávat romanci typu Moulin Rouge (a to nic proti MR, ten mám ještě o chlup radši). A Zellwegerová je prostě úžasná. Zašel jsem na Chicago do kina i podruhé a asi půjdu ještě jednou, protože se mi to začíná líbit čím dál víc. BRAVO! (15.05.2003)

Jestlipak víte kdo byl první právník, ze kterého se mi zvednul kufr? And the winner is...Richard Gere, respektive jeho Billy Flynn. Potlesk za skvělá taneční čísla a hudbu, příběh je přece jenom vedlejší, že ano. A jestli jsem pochyboval, zda je správné dát Oscara za tanec a vzhled úchvatného vampa, tak se Catherine omlouvám a jdu si ještě jednou pustit ještě úchvatnější Cell Block Tango;) Už se staly mnohem, mnohem větší křivdy. Navíc, setkání Roxy a Velmy na konkurzu byla scéna úžasně dojemná, možná lepší než poslední číslo filmu. A třešnička na vrchol - Lucy Liu;) Ale přes to všechno...šest Oscarů?? (03.01.2006)

Já muzikály nerad, tedy až na výjimky. Chicago ovšem ode mě výjimku nedostane. Na rozdíl od Moulin Rouge, jenž se odehrává dějově asi o 35 let dříve, ale přesto je hudební aranžmá (skvěle) přizpůsobené modernímu divákovi, tady v Chicagu tvůrci tvrdošíjně (a asi i vcelku logicky) setrvávají u jazzové hudební složky, no a v tom je právě ten zádrhel. Jazz mě asi jako jediný hudební žánr zkrátka nikdy neoslovil a ani neosloví. Ale abych jen nekritizoval - taneční scény jsou skvělé, obě hrdinky tančí a zpívají naprosto precizně, ani bych to do nich neřekl. Výborná je i choreografie, samotný příběh není překvapivý, ale originální je právě jeho muzikálové pojetí. Nicméně na Oscara bych to já osobně neviděl. Bohužel. (15.10.2003)