Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Fr
    ****

    ,,DĚJOVÁ LINKA JDE DOKOLA, JAKO ROLÁDA. NENÍ TO ROVNÁ ČÁRA K NEJBLIŽŠÍMU VÝCHODU. LIDSKÝ ŽIVOT VE DVOU HODINÁCH NEOBSÁHNEŠ. MŮŽEŠ SE JEN POKUSIT ZANECHAT TEN DOJEM....“… /// Návštěva světa starejch filmů, který by filmovej blázen měl znát. Filmová atmosféra a vzhled 30 – 40 let, parádní Oldman a Občan Kane. Miliarda dialogů o věcech a lidech, který (při vší úctě) neznám… takže se dá očekávat, že to nebude zábava asi pro všechny. Mankiewicz byl svéráznej a zajímavej člověk. O něm a jeho nejlepším „kusu“ je tohle krásný filmový retro. Na podruhý by mě to asi nebavilo, ale teď… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Mank: The Wit, World, and Life of Herman Mankiewicz“, kterou v roce 1978 napsal Richard Meryman, neznám. 2.) Neznám ani podobenství „O flašinetářovu opičákovi“. 3.) Zajímá mě, jak vypadá dokonalá manželka. /// Thx za titule „Tomáš Lenikus“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ *(19.12.2020)

  • POMO
    ***

    Fincher si letos podobně jako Nolan ulítl do přepálené variace svého fetiše mimo parametry diváckého filmu. Mank je jeho Velká retronádhera z Hollywoodlandu. Respektive jeho dnes již zesnulého táty, který se v daném období narodil a kterého scénář čekal v Davidově šuplíku na benevolentní Netflix. Okouzlení podnikatelským vizionářstvím šéfů hollywoodských studií, smetánkové večírky a debaty v honosných sálech luxusních sídel a komorní portrét nadaného scénáristy, který byl přes svoji výstřednost a neustálou přítomnost v kruzích spřízněných profesionálů spíše outsiderským alkoholikem. To všechno může znít báječně a lákavě (a že je to i neskutečně autenticky filmařsky exekuováno) ale přesto je výsledek problematický. Fincher proplétá filmový svět s politikou, která diváka v daném prostředí z dané doby nezajímají, skáče v čase a mezi postavami, o kterých řekne nic nebo málo, a jen jakž-takž se mu v rozcuchaném vyprávění daří koncentrovat na motivaci hlavní postavy, o které to celé má být. V některých jednotlivostech pohádkově baví (návštěva studií a exteriérového setu) nebo evokuje vyspělou tvůrčí chytrost, v jiných nudí zbytečnostmi a prázdnými dialogy. Postava Williama Hearsta (Charles Dance), která měla být Mankovým podnětem pro napsání Občana Kanea, je zde upozaděná a mezi Wellesovým a Fincherovým filmem nevytváří žádnou myšlenkovou paralelu. Náladama, pózama a názorama přecpané, umělecky evidentně ambiciózní dílo jistě pár akademiků, historiků, filmomilů a politologů v jedné osobě potěší, ale já z těchto vod preferuji vypravěčsky uhlazenější a příběhově podnětnější kousky - ať již cynicky intelektuální (Altmanův The Player) nebo prostoduše srdcařské (Burtonův Ed Wood). Z herců má nejblíže k Oscarovi Arliss Howard za skvělé ztvárnění L. B. Mayera. Ta procházka po MGM s jeho emotivním monologem je jednou z filmových scén roku. “This is the business where the buyer gets nothing for his money but a memory. What he bought still belongs to the man who sold it. That’s the real magic of the movies.”(12.12.2020)

  • pepo
    *****

    K úplnému vychutnaniu treba mať aspoň trochu povedomie o dobových súvislostiach a menách. Ale inak je to úplná slasť. Čistá filmárčina dýchajúca atmosférou aj dobrým príbehom. Oldman úplne úžasný, no celú show si pre seba opäť kradne Fincher. Formálne brilantná záležitosť, po technickej stránke dokonalé, hromada scén bravúrnych. Film roku.10/10(5.12.2020)

  • classic
    ****

    „Mank” , ak tomu už konečne správne rozumiem, tak dostal od Orsona Wellesa exkluzívnu zákazku na napísanie prvej verzie "scriptu" Občana Kanea, pričom z pôvodne určených 90 dní na túto prácu, dostal dokonca ešte i o rovný mesiac menej času, a tak sa musel vskutku poriadne zamyslieť nad tým, ako sa to vlastne celé začínalo kryštalizovať v Paramount Pictures, z obdobia roku 1930, keď bol nádejným, začínajúcim scenáristom, obklopený nemenej talentovanými ľuďmi, že trebárs jeho brat Joe, v podstate iba začínal na seba pútať väčšiu pozornosť, až samozrejme neskôr k tomu pridá i režisérsku stoličku, z ktorej bude perfektne koordinovať také kinematografické skvosty, akými bezpochyby sú: Všetko o Eve, Julius Caesar, či Suddenly, Last Summer... No, to už povedzme, dosť predbieham udalosti, keďže sa treba najprv vrátiť do roku 1940, hľa, to už máme hneď dve časové roviny, ktoré od seba delí jedna dekáda, ktorá sa postupne "scvrkáva" , aby nabrala potrebný rytmus, zároveň, aby sme sa i my diváci snáď dozvedeli, čo ho v podstate najviac inšpirovalo k vytvoreniu postavy Charlesa Fostera Kanea, ktorý má s novinovým magnátom Williamom Randolphom Hearstom, oveľa viac spoločného, než si vôbec myslíme, ale nielen s ním, vkusne ho dopĺňa a pridáva sa ďalšia (vedľajšia) postava, t. j. jeden zo šéfov štúdia Metro-Goldwyn-Mayer, Louisa B. Mayera, ktorý pre túto spoločnosť používa taktiež svoje vlastné pomenovanie: "Mayerova gance mišpocha" , čiže "celá rodina" , a tak sa dá aj navrch dodať, že celý Hollywood bol založený židovskými (európskymi) imigrantmi, ktorý potom určovali hlavný tok... Citovaný L.B. by mal teda predstavovať pána Bernsteina, čiže samotný Jedediah Leland, by mal byť tým pádom Herman J. Mankiewicz... ? Totiž, sám Mank (toto oslovenie vo filme zaznelo asi nespočetnekrát), zvyčajne, a v (ne)triezvom stave, väčšinou každému povedal, čo si na rovinu o ňom myslel, možno mal kvôli vypitým pohárikom vyššiu guráž, ale jemu nechýbalo žiadne sebavedomie, ani keď mal úplne čistú hlavu, zrejme pohár trpezlivosti definitívne pretiekol až s voľbami v roku 1934, kedy sa o post kalifornského guvernéra uchádzali dvaja kandidáti, rep. Frank Merriam a dem. Upton Sinclair, kde konečné hlasovanie skončilo v prospech republikána s celkovo 948 814 hlasov, oproti 728 653 hlasov pre demokrata, v čom mal inak prsty i W.R. Hearst a ďalší kumpáni, no falošný (politický) týždenník, asi najviac zamiešal kartami... ? Zmienka padne aj o (S)hitlerovi a postupnom "rozťahovaní sa" , a tak sa netočím vkuse iba v šoubiznise, ale aj samotné politikárčenie sa hlási o slovo... Toto všetko sú dôležité inšpirácie, a tak po dvoch mesiacoch má napísaných astronomických 327 stránok scenára, ktorý by chcel Orson následne trochu "okresať" , či si súčasne i pripísať všetku zásluhu... ? Ako sa k tomu nakoniec notorický chľastoš postaví... ? / 1. Film nie je o Orsonovi Wellesovi (Tom Burke sa tu nezdržal ani 10 minút, čo ešte asi aj menej !). 2. Film (vôbec) nie je o Občanovi Kaneovi, no prípadný (oscarový) úspech, by mohol teoreticky značiť, že by sa začalo intenzívne uvažovať nad sequelom, to jest, pozreli by sme sa priamo do zákulisia nakrúcania Občana Kanea, ale to je len moja hypotetická úvaha... 3. Ozaj, vyznáte sa v klasickom Hollywoode... ? Ak áno, tak ste vítaní, ale ak nie, tak bočte kilometrovým odstupom, lebo nepochopíte absolútne nič s tým spojené. 4. Film som videl už tretí krát, pokiaľ som napísal recenziu, s ktorou mám byť spokojný. 5. Klady: jednoznačne, "fincherovka" , ktorá je vysneným projektom Davida Finchera s brilantnou réžiou, božská, čiernobiela D_P - Erika Messerschmidta, až sa ani nechce veriť tomu, že sa jedná len o debut. Ďalej, výprava scénografa, Donalda Grahama Burta, je naprosto kľúčovou, pretože bez nej by sa to sotva mohlo obísť. Montáž, dvorného Kirka Baxtera, nemá príliš chýb na kráse. Hudba dvojky Reznora s Rossom, je podnetná. Herecké výkony: Gary Oldman je strhujúcim, a to i napriek tomu, že sa na Mankiewicza vonkoncom nepodobá, ani vo veku, čo si kompenzuje buď verbálnou komunikáciou, alebo rečou tela. Sekundantky: V prvom rade Amanda Seyfried, ako herečka (a milenka W. R. Hearsta), Marion Davis, Lily Collins, ako scénografka Rita Alexander a Tuppence Middleton, ako manželka Sara Mankiewicz. Sekundanti: Charles Dance, ako magnát William Randolph Hearst, pretože mal viacej hereckého priestoru, než Tom Burke, ako režisér Orson Welles, že by som pridal aj Arlissa Howarda, ako bossa M-G-M, Louisa B. Mayera, ktorý vystrkoval rožky. Ináč, obsadenie sa vydarilo, kedy si treba dôkladne všímať i vedľajšie postavy... 6. Zápory: Tých síce veľa nie je, ale asi tie dve časové roviny, ktoré sa medzi sebou neustále striedajú, čiže akonáhle sa zapozeráte do jednej, príde druhá. 7. Scenár otca pána režiséra, Jacka, zovšeobecňuje najmä úroveň Hermana Jacoba Mankiewicza, ako hlavného strojcu úspechu, to jest, že najmä vďaka nemu, má hotový výsledok atribúty toho, čo má mať, kedy Orson iba zlízol smotanu. Skrátka, hľadí mu ! No, pochybujem, že sa všetko stalo tak presne, ako to prezentuje tento scenár, ktorý taktiež dlhé roky ležal skladom. SUMMA SUMMARUM: Jeden z najlepších filmov roku, ale nie najlepší ! Ašpiruje na viacero ocenení, t. j. kamera, strih, či hudba. Z časti i (ne)divácky film, ktorý je určený najviac obdivovateľom starých počinov klasickej kinematografie. Je to film o filme, ktoré sú o to cennejšie, aký vzťah k ním mám.(9.12.2020)

  • castor
    ***

    Evidentně vysněný OSOBNÍ projekt (možná až přehnaná úcta k původnímu textu zesnulého otce), který ovšem vyznívá velmi NEOSOBNĚ. Jestli budou nadcházejícím ceremoniálům (Glóby, Oscary a další) vévodit dialogové a neemoční látky bez dynamiky jako Mank nebo Chicagský tribunál, tak si ten podivný (nejen) filmový rok shrneme tak trochu nemastně a neslaně. Chtě nechtě Mank skončí v modrých číslech, kam ostatně patří. Fincher neFincher. Holt úplně poprvé jsem se s jedním ze svých srdečních tvůrců minul. Nehovoří o tom, jak pro mnohé přelomové dílo vzniklo. Vypráví o tom, jak Hollywood ve 30. letech fungoval a proč se alkoholik, teda scenárista Herman Mankiewicz, rozhodl napsat scénář Občana Kanea právě tak, jak ho napsal. Jakmile výsledek začneme posuzovat v kontextu celé mistrovy tvorby, nastává největší potíž. Je to totiž obří úkrok stranou. Zahleděný do sebe, dlouhý, stylisticky cvičící, rádoby důležitý, nepřístupný. Nedává divákovi zrovna najevo, kam směřuje a co chce vlastně říct. Sype spoustu postav, spoustu veledůležitých lidí Hollywoodu té doby, kteří procedí mezi zuby něco rádoby sofistikovaného a jdeme zase dál. Po Nolanovi (guláš zvaný Tenet) si i Fincher natočil vyloženě svůj film, kdy mu zjevně nikdo nestál za zadkem, i když možná měl. Mnozí zmiňují i poslední tarantinovku Tenkrát v Hollywoodu, to byl ale dle mého soudu jiný level. Nicméně jednotlivé důležité postavy mě u Finchera vůbec nezajímaly a celkově mi jeho dílo vlastně skoro vůbec nic nedalo. Ani Gary Oldman nezafungoval. Coby poctu starému Hollywoodu si raději zopáknu Ed Wooda. Za mě prostě přesně ten typ snímků, který si už nejspíš nikdy znovu nepustím.(15.12.2020)

  • - Natáčelo se pomocí monochromních kamer společnosti RED digital, žádná barevná verze filmu tudíž neexistuje. (Spinelion)

  • - Natáčení začalo 1. listopadu 2019 v Los Angeles. (Spinelion)

  • - Amanda Seyfried v rozhovoru prozradila, že jednu konkrétní scénu Fincher natáčel přes týden, vzniklo kolem 200 záběrů. (Spinelion)