Reklama

Reklama

VOD (1)

Hollywood 30. let vypadá úplně jinak, když se na něj podíváte očima sarkastického scénáristy a alkoholika H. J. Mankiewicze, který právě dokončuje svého Občana Kanea. (Netflix)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (228)

POMO 

všechny recenze uživatele

Fincher si letos podobně jako Nolan ulítl do přepálené variace svého fetiše mimo parametry diváckého filmu. Mank je jeho Velká retronádhera z Hollywoodlandu. Respektive jeho dnes již zesnulého táty, který se v daném období narodil a kterého scénář čekal v Davidově šuplíku na benevolentní Netflix. Okouzlení podnikatelským vizionářstvím šéfů hollywoodských studií, smetánkové večírky a debaty v honosných sálech luxusních sídel a komorní portrét nadaného scénáristy, který byl přes svoji výstřednost a neustálou přítomnost v kruzích spřízněných profesionálů spíše outsiderským alkoholikem. To všechno může znít báječně a lákavě (a že je to i neskutečně autenticky filmařsky exekuováno) ale přesto je výsledek problematický. Fincher proplétá filmový svět s politikou, která diváka v daném prostředí z dané doby nezajímají, skáče v čase a mezi postavami, o kterých řekne nic nebo málo, a jen jakž-takž se mu v rozcuchaném vyprávění daří koncentrovat na motivaci hlavní postavy, o které to celé má být. V některých jednotlivostech pohádkově baví (návštěva studií a exteriérového setu) nebo evokuje vyspělou tvůrčí chytrost, v jiných nudí zbytečnostmi a prázdnými dialogy. Postava Williama Hearsta (Charles Dance), která měla být Mankovým podnětem pro napsání Občana Kanea, je zde upozaděná a mezi Wellesovým a Fincherovým filmem nevytváří žádnou myšlenkovou paralelu. Náladama, pózama a názorama přecpané, umělecky evidentně ambiciózní dílo jistě pár akademiků, historiků, filmomilů a politologů v jedné osobě potěší, ale já z těchto vod preferuji vypravěčsky uhlazenější a příběhově podnětnější kousky - ať již cynicky intelektuální (Altmanův The Player) nebo prostoduše srdcařské (Burtonův Ed Wood). Z herců má nejblíže k Oscarovi Arliss Howard za skvělé ztvárnění L. B. Mayera. Ta procházka po MGM s jeho emotivním monologem je jednou z filmových scén roku. “This is the business where the buyer gets nothing for his money but a memory. What he bought still belongs to the man who sold it. That’s the real magic of the movies.” ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Je to hrozně rozporuplné - bezprostředně po projekci jsem byl lehce zklamaný, pak jsem sepisoval obsáhlejší recenzi, během níž to ve mě vyzrálo a možná až moc naivně jsem hledal cinefilní tematické hrátky a podobnosti / variace vůči Občanu Kaneovi - jen aby se mi Mank hned další den až podezřele rychle vytrácel z hlavy. Nevadí mi ani tak to mýtyzování řídké účasti Orsona Wellese na tvorbě scénáře k Občanu Kaneovi, jelikož při hodnocení filmů beztak neberu akurátnost dějinné reflexe nějak extra v potaz, ale jaksi se mi rozpadá původní představa o soudržnosti a ucelenosti vyprávění - Fincher dle mého sice dobře rozvíjí titulní charakter, který v mnohém opravdu kontrastuje s Charlesem Fosterem Kanem (a to ostatně párkrát vyzdvihuje i styl a inscenace některých scén), a podává soustředěný obrázek své doby, ale jednotlivé segmenty jsou prostě trochu nahodile poskládané a posouvají děj málo dopředu. Vedlejší postavy jsou hrozně do počtu a někdy není jasné, co chce autor tou kterou vzpomínkou říci. A na rozdíl od všech svých ostatních filmů, v Mankovi Fincher vůbec nepřekvapí a nestrhává diváka do víru svých psychologických motivů - Mank je totiž více nostalgickým retro obrázkem, který visí v umělecké galerii, kam by asi měli chodit jen opravdu specifičtí obdivovatelé dobových filmových vizí. A přitom vlastně visí mezi novinkami na komerčním Netflixu a jednotlivé tahy štětcem jsou evidentně současné, evokující tehdejší formu opravdu jen svými černobílými barvami. Manka respektuji jako zpestření a kouzelné oživení své doby, z něhož láska k filmovému řemeslu přímo sálá, a mohu čestně prohlásit, že jsem se u něj nenudil ani minutu. Rád se na něj někdy podívám znovu a bez nároků na to, abych v téhle očekávané poctě velkému filmu a složité době za každou cenu NĚCO hledal (což jsem se opravdu snažil a nalhal si, že TO tam je). Potom ho možná docením z úplně jiné perspektivy. S momentálním odstupem ale musím konstatovat, že jsem ještě dva dny nazpět nečekal, že by David Fincher mohl někdy působit takhle neosobně (jakkoli pořád silně a na pohled krásně). ()

Reklama

Filmmaniak 

všechny recenze uživatele

Mank láká diváky především na to, že prostřednictvím titulní postavy scenáristy-alkoholika rozplétá klubko vlivů, jež ho vedly k napsání slavného Občana Kanea. Samotné psaní onoho scénáře však hraje v Mankovi až druhé nebo spíš třetí housle, přičemž k jeho natáčení vůbec nedojde, skvělý Tom Burke je v roli Orsona Wellese na plátně asi tři minuty celkem a historických faktů se Mank také příliš nedrží - třeba Wellesovu účast na tvorbě scénáře prezentuje v souladu s dávno vyvrácenými mýty. Ve skutečnosti se tudíž Mank věnuje obecně spíš fungování Hollywoodu ve 30. letech a během hospodářské krize a zhruba stejnou měrou pak vypovídá i o politické náladě téže doby a o aféře kolem voleb kalifornského guvernéra v roce 1934, což už pochopitelně tolik jako tahák na diváky nepůsobí. To ale není ten problém. Problém je, že nic z toho není zpracováno kdovíjak poutavě. Fincherově touze natočit film podle dlouho odkládaného scénáře jeho otce sice naprosto rozumím, leč bohužel jde o scénář plný nezajímavě napsaných a málo definovaných postav, které sice často pronášejí důvtipné a přesně mířené věty, ale co z toho, když si na plátně není ke komu vybudovat jakýkoli vztah. Druhá polovina navíc zásadně ztrácí tah a vyjma opilecké scény u maškarní večeře ani neobsahuje nic moc pozoruhodného. Třeba takový Ed Wood od Tima Burtona vznikal s podobným záměrem a dopadl mnohem lépe. K Občanu Kaneovi se Mank vztahuje i svou snahou o audiovizuální retro-formu, která je sice působivá, avšak nikoli důsledná (přeci jen se točilo na širokoúhlý digitál), komplikovanou vypravěčskou strukturou plnou flashbacků (mezi nimiž se místy dost zvláštně přeskakuje) a množstvím různých narážek (vizuální citace, zmínky např. o saních a o poupěti). Občana Kanea je proto rozhodně nutné vidět předem. Orientovat se v klíčových postavách tehdejší hollywoodské společnosti sice už tolik nutné naštěstí není, ale je to rozhodně výhoda. ()

classic 

všechny recenze uživatele

„Mank” , ak tomu už konečne správne rozumiem, tak dostal od Orsona Wellesa exkluzívnu zákazku na napísanie prvej verzie "scriptu" Občana Kanea, pričom z pôvodne určených 90 dní na túto prácu, dostal dokonca ešte i o rovný mesiac menej času, a tak sa musel vskutku poriadne zamyslieť nad tým, ako sa to vlastne celé začínalo kryštalizovať v Paramount Pictures, z obdobia roku 1930, keď bol nádejným, začínajúcim scenáristom, obklopený nemenej talentovanými ľuďmi, že trebárs jeho brat Joe, v podstate iba začínal na seba pútať väčšiu pozornosť, až samozrejme neskôr k tomu pridá i režisérsku stoličku, z ktorej bude perfektne koordinovať také kinematografické skvosty, akými bezpochyby sú: Všetko o Eve, Julius Caesar, či Suddenly, Last Summer... No, to už povedzme, dosť predbieham udalosti, keďže sa treba najprv vrátiť do roku 1940, hľa, to už máme hneď dve časové roviny, ktoré od seba delí jedna dekáda, ktorá sa postupne "scvrkáva" , aby nabrala potrebný rytmus, zároveň, aby sme sa i my diváci snáď dozvedeli, čo ho v podstate najviac inšpirovalo k vytvoreniu postavy Charlesa Fostera Kanea, ktorý má s novinovým magnátom Williamom Randolphom Hearstom, oveľa viac spoločného, než si vôbec myslíme, ale nielen s ním, vkusne ho dopĺňa a pridáva sa ďalšia (vedľajšia) postava, t. j. jeden zo šéfov štúdia Metro-Goldwyn-Mayer, Louisa B. Mayera, ktorý pre túto spoločnosť používa taktiež svoje vlastné pomenovanie: "Mayerova gance mišpocha" , čiže "celá rodina" , a tak sa dá aj navrch dodať, že celý Hollywood bol založený židovskými (európskymi) imigrantmi, ktorí potom určovali hlavný tok... Citovaný L.B. by mal teda predstavovať pána Bernsteina, čiže samotný Jedediah Leland, by mal byť tým pádom Herman J. Mankiewicz... ? Totiž, sám Mank (toto oslovenie vo filme zaznelo asi nespočetnekrát), zvyčajne, a v (ne)triezvom stave, väčšinou každému povedal, čo si na rovinu o ňom myslel, možno mal kvôli vypitým pohárikom vyššiu guráž, ale jemu nechýbalo žiadne sebavedomie, ani keď mal úplne čistú hlavu, zrejme pohár trpezlivosti definitívne pretiekol až s voľbami v roku 1934, kedy sa o post kalifornského guvernéra uchádzali dvaja kandidáti, rep. Frank Merriam a dem. Upton Sinclair, kde konečné hlasovanie skončilo v prospech republikána s celkovo 948 814 hlasov, oproti 728 653 hlasov pre demokrata, v čom mal inak prsty i W.R. Hearst a ďalší kumpáni, no falošný (politický) týždenník, asi najviac zamiešal kartami... ? Zmienka padne aj o (S)hitlerovi a postupnom "rozťahovaní sa" , a tak sa netočím vkuse iba v šoubiznise, ale aj samotné politikárčenie sa hlási o slovo... Toto všetko sú dôležité inšpirácie, a tak po dvoch mesiacoch má napísaných astronomických 327 stránok scenára, ktorý by chcel Orson následne trochu "okresať" , či si súčasne i pripísať všetku zásluhu... ? Ako sa k tomu nakoniec notorický chľastoš postaví... ? / 1. Film nie je o Orsonovi Wellesovi (Tom Burke sa tu nezdržal ani 10 minút, čo ešte asi aj menej !). 2. Film (vôbec) nie je o Občanovi Kaneovi, no prípadný (oscarový) úspech, by mohol teoreticky značiť, že by sa začalo intenzívne uvažovať nad sequelom, to jest, pozreli by sme sa priamo do zákulisia nakrúcania Občana Kanea, ale to je len moja hypotetická úvaha... 3. Ozaj, vyznáte sa v klasickom Hollywoode... ? Ak áno, tak ste vítaní, ale ak nie, tak bočte kilometrovým odstupom, lebo nepochopíte absolútne nič s tým spojené. 4. Film som videl už tretí krát, pokiaľ som napísal recenziu, s ktorou mám byť spokojný. 5. Klady: jednoznačne, "fincherovka" , ktorá je vysneným projektom Davida Finchera s brilantnou réžiou, božská, čiernobiela D_P - Erika Messerschmidta, až sa ani nechce veriť tomu, že sa jedná len o debut. Ďalej, výprava scénografa, Donalda Grahama Burta, je naprosto kľúčovou, pretože bez nej by sa to sotva mohlo obísť. Montáž, dvorného Kirka Baxtera, nemá príliš chýb na kráse. Hudba dvojky Reznora s Rossom, je podnetná. Herecké výkony: Gary Oldman je strhujúcim, a to i napriek tomu, že sa na Mankiewicza vonkoncom nepodobá, ani vo veku, čo si kompenzuje buď verbálnou komunikáciou, alebo rečou tela. Sekundantky: V prvom rade Amanda Seyfried, ako herečka (a milenka W. R. Hearsta), Marion Davis, Lily Collins, ako scénografka Rita Alexander a Tuppence Middleton, ako manželka Sara Mankiewicz. Sekundanti: Charles Dance, ako magnát William Randolph Hearst, pretože mal viacej hereckého priestoru, než Tom Burke, ako režisér Orson Welles, že by som pridal aj Arlissa Howarda, ako bossa M-G-M, Louisa B. Mayera, ktorý vystrkoval rožky. Ináč, obsadenie sa vydarilo, kedy si treba dôkladne všímať i vedľajšie postavy... 6. Zápory: Tých síce veľa nie je, ale asi tie dve časové roviny, ktoré sa medzi sebou neustále striedajú, čiže akonáhle sa zapozeráte do jednej, príde druhá. 7. Scenár otca pána režiséra, Jacka, zovšeobecňuje najmä úroveň Hermana Jacoba Mankiewicza, ako hlavného strojcu úspechu, to jest, že najmä vďaka nemu, má hotový výsledok atribúty toho, čo má mať, kedy Orson iba zlízol smotanu. Skrátka, hľadí mu ! No, pochybujem, že sa všetko stalo tak presne, ako to prezentuje tento scenár, ktorý taktiež dlhé roky ležal skladom. SUMMA SUMMARUM: Jeden z najlepších filmov roku, ale nie najlepší ! Ašpiruje na viacero ocenení, t. j. kamera, strih, či hudba. Z časti i (ne)divácky film, ktorý je určený najviac obdivovateľom starých počinov klasickej kinematografie. Je to film o filme, ktoré sú o to cennejšie, aký vzťah k ním mám. () (méně) (více)

Djoker 

všechny recenze uživatele

Netflix má na svědomí dalšího režiséra a je velká škoda, že to musí být zrovna Fincher. Kdysi největší talent své generace si splnil sen a natočil film podle scénáře vlastního otce, ale divák přes dvě hodiny trpí. Mank je pouze sterilní konverzačka, humor nefunguje, děj je nepřehledný a obsazení no name koštěte do role největšího pojmu klasického Hollywoodu je poslední hřebíček do rakve. ()

Galerie (36)

Zajímavosti (20)

  • Autorkou plakátu je malířka Anna Park. (Spinelion)

Související novinky

Seriálový Mindhunter je definitivně mrtvý

Seriálový Mindhunter je definitivně mrtvý

23.02.2023

Patříte mezi fanoušky seriálu Mindhunter od režiséra Davida Finchera? Pak pro vás má tvůrce špatné zprávy. Zdá se, že po pár let starých informacích, že herci byli uvolněni ze svých smluv a se třetí… (více)

David Fincher dotočil svůj nový film

David Fincher dotočil svůj nový film

31.03.2022

Tradičně si režisér David Fincher (Sedm, Zodiac) mezi svými filmy nechává pár let rozestup, oblíbený tvůrce teď ale naštěstí fanoušky na svůj další projekt po poněkud úzce zaměřeném Mankovi nenechá… (více)

93. Ceny akademie - výsledky

93. Ceny akademie - výsledky

26.04.2021

Dnes v noci proběhl 93. ročník předávání Oscarů, cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Ceremoniál se odehrál kvůli stále trvajícím protiepidemickým opatřením zcela netradičně ve velmi… (více)

Nominace na Oscara zveřejněny

Nominace na Oscara zveřejněny

15.03.2021

Dnes ve 13:15 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací pro 93. ročník Cen americké Akademie filmového umění a věd, během nějž manželský pár Priyanka Chopra Jonas a Nick Jonas… (více)

Reklama

Reklama