Na Hromnice o den více

Prima trempíci, vstávat! A nezapomeňte boty, dnes je venku zima. A nejen dnes, ale každý den!... Přiznám se bez mučení, tohle je moje srdeční záležitost. Ne snad proto, že bych Billovi záviděl (a vlastně proč né!!), ale tolik nápadů nacpaných do jednoho filmu se jen tak nevidí. Takže: viděno snad 50x a stále mne snaha ukrást Phila, spáchat sebevraždu, učit se hrát na klavír, atd., atd. dostane!!! Má poklona patří hercům, režisérovi, ale hlavně scénáristům. (09.09.2005)

SPOILERŮ plný pokus o interpretaci. Film na téma carpe diem. Mrzutý, nadutý reportér Bill Murray je odsouzen stále dokola prožívat týž zimní den v zapadlém pensylvánském městečku. Po počátečním hněvu se rozhodne vysát z těch dvaceti čtyř hodin bez následků maximum. Odhodí sebekontrolu a užívá si. Nepříjemnému pojišťovákovi dá pěstí, přejí se koblih, vyspí se s fešnou třicátnicí z kavárny. A možná to takhle zkusí mnohokrát… ale nakonec přijde únava. Rád by dostal do postele i nedobytnou, idealistickou produkční, která ho na cestě provází, ale to se mu ani po mnoha pokusech nezdaří. Dospěje daleko, ale naléhání vždy skončí fackou. Následuje deprese, únava, znechucení, pokusy o sebevraždu. Všechno je vyzkoušeno. Pak najednou zlom. Carpe diem neznamená nutně jen den vysát, učinit si z něj potravu, ale naopak: stát se potravou. Murray se naučí být ve správnou chvíli na správném místě a všude drobnými skutky (jak terezičkovské!) sloužit. Začne to tím, že přinese svým spolupracovníkům kafe. Pak smíří rozhádané, zachrání dusícího se, opraví stařenkám píchlou pneumatiku. Naučí se maloměsto zprvu nenáviděné znát a milovat (obojí jde ruku v ruce). Teprve, když se mu stále se opakující 2. únor stane příležitostí k sebeztrácení, přestane se opakovat. Srdce milované získá, až když se přestane soustředit na ni a začne vidět potřeby lidí kolem. Celý film je jakousi hrou na očistec již na tomto světě. A ústředním principem je tu křesťanský paradox ztráty a nalezení. „Kdo svůj život ztratí, ten jej nalezne.“ Neplatí to jen o velkých gestech, ale především o „malých“ každodenních skutcích. (01.02.2011)

Bill Murray ztracen tentokrát v čase a prostoru. Originální nápad bez vysvětlení příčiny (což ji minus především u plytkého a pitomého zakončení). Hrdina rozpuštěn v stereotypně plynoucí peně dní, plajáda reakcí jeho uvězněné psyché (ironický škleb, nihilismus, altruismus, božství, superhrdinství). Reklama na píseň "I got you babe" od Cher. (25.04.2006)

„Co byste dělali, kdybyste někde uvízli, dny by se opakovaly a nikam to nevedlo?“ - „To je přesně můj život!“ A taky Philův. Zpočátku se s tím těžce srovnává, ale postupně se naučí z této situace „vybouchat“ co nejvíc. Ovšem kdoví, třeba krom chodu zapadlého městečka pochopí ještě něco dalšího…Na Hromnice o den více je bez nadsázky jednou z nejlepších romantických komedií vůbec (a i přes ten ve filmu přítomný sníh baví nejen v zimních měsících). Harold Ramis se od Krotitelů duchů dost posunul a je tu v té nejlepší komediální formě. Ostatně sázka na osvědčeného „koně“ se zatraceně vyplatila. Bill Murray je zde prostě skvělý, jeho znuděná, otrávená, cynická a arogantní postava baví, postupně si naplno získává sympatie diváka, ale také Philovy produkční (neméně výborná Andie MacDowell). Na ty dva se moc příjemně dívá a chemie mezi nimi funguje parádně. Nemluvě o atmosféře filmu, protože v tomto případě jde o těžce pohodovou záležitost. Bez diskuze jasných 5*. „Nemáte déja vu, paní Lancasterová?“ - „Nemyslím si, ale zeptám se v kuchyni.“ (10.06.2010)

Tak tohle je to nejlepší s Billem Murrayem!! Kdo to neviděl, neví, co je to skvělá a zároveň inteligentní komedie. Naprosto neuvěřitelná zápletka, vystavěná na neustále se opakujícím dni, dává tvůrcům, potažmo i hlavnímu představiteli možnost rozehrát desítky situací, které by v takovémto případě mohly nastat. Některé z nich dovádějí až do krajnosti, jiné jen naťuknou, každopádně ale fantasticky pobaví. (13.08.2002)