Prvok, Šampón, Tečka a Karel

Komedie o trablech středního věku u mužů, která je natočena pro ženy. Na dané téma existují bláznivé komedie i depresivní dramata a Prvok ... se je snaží zkombinovat. Za mě neúspěšně a nezajímavě, přestože herecká skvadra nebyla z nejmarnějších ale scénář a neinovativni režie vše shazuje a veškeré zobrazené trable nemají čím rozesmát ani dojmout. (17.01.2022)

Popravdě jsem si od této taškařice nic neslibovala. Říkala jsem si, že se Hartl možná líp směje než točí. Právě toto počáteční nastavení způsobilo, že jsme vlastně byla mile překvapená. Asi nejvíc mě pobavil Martin Pechlát, který hrál v minulosti spíš takové ušlápnuté nevýrazné týpky, ale jako pórek neměl chybu. Škoda, že ten zpěv nebyl jeho, to bych pak hodně hluboce smekla. (16.03.2023)

To se takhle sejdou 4 kamarádi na třídním srazu, je jim všem kolem 40ti let a chovají se, jako kdyby jim bylo 6 roků. A já měla pocit, že mě stroj času vzal do doby Poledňákové, kdy všichni muži – bez ohledu na věk – zůstávali pořád „roztomilými kloučky“. Akorát, posun tam byl u žen. To nebyly poledňákovsky moudré a chápající maminky (i když jedna taková aspirantka na Gándhího cenu tam byla taky), spíš byly uštvané, vyděšené, naštvané nebo vlezlé. Zápletka nedává smysl a vedlejší peripetie většinou taky ne, dramatická vsuvka do tohoto typu filmu nepatří a ještě to podrazily výkony adorovaných herců, kteří však neumí v žádném filmu zahrát jinou polohu než věčnou nasupenost. Takže tady taky nic jiného nepředvedli. SHRNUTÍ: Kterak ze sebe dobrovolně udělat pitomce, abys vyhověl svým spolužákům ze střední… Aha, no jo vlastně… Takže udělat ze sebe pitomce asi není pro hrdiny příliš velká námaha. (23.03.2023)

I kdybych si odmyslel svou odvěkou averzi k filmovým adaptacím knižních bestsellerů (respektive averzi k Hartlovi samotnému, byť v jeho případě je asi spíš přesnější mluvit o mé dokonalé lhostejnosti, protože mě jeho knihy absolutně nezajímají, nehodlám na tom nic měnit, a vlastně jsem se o tom člověku dozvěděl relativně nedávno, a je mi asi tak sympatický jako Evžen Boček, tedy vůbec), stejně by mě to moc nenadchlo. Trailer vypadal slibně, ale z výsledné projekce jsem si neodnesl nic moc víc, než občasné uchechtnutí (třeba nad natáčením té nádherně debilní reklamy na polévku), a z herců mě tam bavil jen Hofmann (kterého miluju kdekoli se objeví, poté co jsem ho objevil v seriálu Most). Přišlo mi to do jisté míry odtržené od reality (byť třeba ne tak moc, jak u Vejdělkových filmů), irituje mě ten příšerný název knihy/filmu, některé motivy tam pro mě z nepochopitelných důvodů vyšumí do ztracena (Tečkovy urologické potíže), a celkově mi ty postavy přišly dost nevěrohodné, a proto mě irituje představa, že by snad měly někoho reprezentovat. Nové české filmy a priori nezatracuji, ale zrovna v tomto případě se nemohu ubránit dojmu, že kdybych ho neviděl, o nic moc bych nepřišel. (14.09.2021)

Až prekvapivo podobné s minuloročným dánskym Druk (Chľast) – tak základnou tézou, pointou (aj keď v Hartlovom podaní zmierlivejšou a happyend-ovejšou oproti cynikovi Vinterbergovi), no predovšetkým výberom, sociálnym a vzťahovým zatriedením hlavných protagnoistov a vzťahovou architektúrou. Viem, že podobnosť s Druk nebola zámerná a zamýšľaná, no ono to vyšlo tak, že sa tomu porovnaniu P, Š, T a K nevyhne – a z tohto porovnania vyjde oproti dánskemu blížencovi trochu menejcenne (prvoplánovejšie), čo však neznamená, že v rámci českej kinematografie (obzvlášť žánrovej rodiny "českých komédií") posledných rokov viniká a jedná sa o príjemný, fungujúci, šľapúci a dobre sa pozerajúci (oddychový) film, ktorý miestami aj pobaví, miestami dojme, je veľmi príjemne nakastovaný a drží si úroveň (neskĺzava, tak ako mnoho našej produkcie, k trápnosti, alebo lacnosti). (13.10.2021)