Hraje skupina Spinal Tap

Virtualita - realita, kde je jejich čára střetu? Teď v době totálního prosíťování už asi nepostihnutelná. Hroty, jimiž jedna vniká do druhé jsou stále ostřejší a delší. To bylo polemik, když se objevila kapela z konkurzu (Monkees), a jak jim to šlapalo - I'm Believer nebo Randy Scouse Git se přece dají poslouchat s požitkem dodnes (právě jsem to udělal). A tak i Spinal tab a další virtuální kapely by se mohly měřit s Rolling Stones, kdyby virtualita neznamenala dnes (a zítra naposled). Konečně, i my jsme hráli Hutkovi jako předkapela způsobem premiera/derniera. (16.07.2019)

Mnoho slavných hudebníků si po dosažení určité mety musí připomenout, že nejde o sen, ale neskutečné štěstí kombinované s tvůrčím duchem a dřinou. Tento snímek nám dává možnost ochutnat, jak ztělesnění takového snu vlastně vypadá. Kdo by nechtěl být alespoň na okamžik rockovým velikánem? Možná trochu směšným, možná dokonce i maličko hloupým, ale přesto velikánem, který žije svůj sen naplno. Hraje skupina SPINAL TAP je filmem srandovním, ovšem nikoliv krutým. Sdílí radost z toho, že jsou tito hudebníci sami sebou. Má slitování s jejich nabubřelými egy. I přes všechny charakterové absurdnosti nejde o špatné chlapy, ale milé blázny, kteří žijí v chatrném, přesto relativně dobře poslepovaném snu. V samotném závěru skupina získá záchranný kruh v podobě japonského turné a divák ví, že si ho zaslouží. Vždyť tihle staří kluci hrají pro radost, a o to jde. Od roku 1984 vzniklo několik napodobenin a imitací vycházejících ze snímku Hraje skupina SPINAL TAP, ale ani jeden se vtipem a úderností nedokázal svému vzoru přiblížit. Režisér Rob Reiner byl ve správný čas na správném místě. Díky němu a souboru jeho talentovaných spolupracovníků vznikl skutečný kult a klasika na poli fiktivních dokumentů. Více. (27.05.2023)

Parádní mysteriózní dokument o neexistující skupině, jejichž členové sice nenahráli žádnou nesmrtelnou pecku, ale zato každý den a každou sekundu žijí ten svůj rockenrollový sen. Je hrozně smutné když jim na autogramiádu nikdo nepřijde. Naproti tomu je zde spousta zábavných okamžiků. Například hra houslemi na kytaru nebo Stonehenge či když hlasitost ohulí na 11. 80% (01.06.2023)

Trefovanie sa do hudobného sveta vyšlo občas slušne. Hlasitosť, čierny obal, hľadanie pódia a podobne. Filmu, teda pardon rockumentu, však chýba vyššia kadencia vtipných momentov. Človek si ich musí vystáť ako frontu na vstupenky, ale potom stoja za to. Bohužiaľ skrz absenciu drog a sexu musím zraziť hodnotenie do suterénu. (30.12.2019)

No tak tohle me vcelku zklamalo. Nevadil by mi ten dokumentarni styl natoceni, ale Reiner precejen jeste nebyl zkusenej, takze to neni uplne doladeny. Problem je, ze ve filmu jsou bud rozhovory s clenama kapely, zabery jak jedou na turne, jsou na pokoji atd. a zabery z koncertu. Obcas se sice povede nejakej vtipek nebo hlaska, hlavne diky tomu, ze clenove kapely jsou fakt pohodari, jenze jako komedii bych to rozhodne neoznacil. Tak jediny, co stoji za pozornost, pak jsou ty koncerty, chytlavy pisnicky s perfektnima textama, ale tech je bohuzel malo, aby to vytahli na vic nez 3*. Jeste, ze ma film jen 80 minut. (12.08.2009)