Šarlatán

Bylinkáři a jejich práce jsou mi vesměs sympatičtí. Proto se mi role Ivana a Josefa Trojana a Jaroslavy Pokorné velmi líbily. Také byly dobře vyobrazeny oba totalitní režimy - nacistický a komunistický. Hůře jsem vstřebávala homosexuální scény, kterých bylo, na můj vkus, až příliš. (06.02.2022)

Konečně po letech výborný český film s vynikající atmosférou. Herecký koncert všech hlavních představitelů, přesná režie, hodně temná hudba a skvělá kamera. Slušný psychologický rozbor Mikoláška, který sice místy přidal některé nepochopitelné otazníky, ale jinak ho vykreslil velmi zajímavým způsobem. Vidím paralelu jeho mladšího já za Velké války a jeho já během procesu. Loajalita (a nejspíš i láska) Františka je až zarážející, ale na to se možná zaměřím až někdy příště. Ve finále jde o na české poměry dlooouho neviděnou kvalitu. PS: homosexuality a nahoty je zde nečekaně hodně, ale neruší. (08.10.2020)

Skvělý film osvětlující zvláštní zákoutí dějin naší země, stejně, jako například vynikající Toman. Podivné, historicky nejasné homosexuální avantýry Jana Mikoláška mne však nutí k zamyšlení, jestli není celý příběh upraven pro potřeby dnešní zvláštní doby. Jako nepotřebuji vidět národní hrdinku Boženu Němcovou obcovat na ulici, nechci vidět ani Ivana Trojana, jak se miliskuje se svým partnerem v posteli, i když si to žádá nový filmový kodex západní kultury. (20.02.2021)

Já nevím, co si o tomto filmu myslet. Vše příliš vážné, temné (chápu 50. léta ale i tak...) a nudil mě. Námět však zajímavý. Při procesu jsem usnula. Tak to asi není dobrá vizitka pro film ... Za mě tam něco nefunguje a nevytěžil maximum. Bohužel filmu moc nevěřím. Nedotknul se mě tak, jak bych očekávala. "100x už lidi přečetli Bibli a nepochopili nic. "   "Věř a bude líp."    "Bezmoc je nesnesitelná." (02.01.2022)

Poněkud rozliplý konec, ze kterého jsem tedy nadšen nebyl. Trojan v nasraném módu odhalující své skutečné nitro jen před svým Františkem. Loj, který jako štramák nabalujíc svého milého. Jako bylo tam spousta ale, nicméně Anežka to natočila převelice zajímavým stylem, kdy jsem u každého záběru skoro řičel nadšením. A vypadá to, že Epstein je přímo dvorním scénáristou Trojana. Takhle se dělá světový artový film! 75% (02.02.2022)

Polská režisérka Agnieszka Holland se po sedmi letech od veleúspěšného Hořícího keře opět vzala na vrub příběh z československých dějin 20.století. A filmařsky tady prostě nemám co řešit ani mi to nepřisluší. Tady je vše technicky z laického pohledu naprosto pod kontrolou, vypiplané a tak dobrý vizuál se možná u českých filmů vždycky jen tak nevidí. Velká režisérská sebejistota a preciznost jen možná občas nevědomky způsobuje jistou mírnou chladnout. Přičemž scénář je naprosto stejně jako hlavní postava zajímavý a vícevrstvý. Před uvedením filmu jsem vůbec netušil, že nějaký Jan Mikulášek existoval. Možná se i může nabídnout otázka, proč nebyla k tak ambiciźnímu životopisnému projektu vybráná věřejností známější postava. Nakonec by to ale byla škoda. Protože teď už musím uznat, že postava Jana Mikuláška byla nesmírně zajímavá. Notabene při vědomí, že v dnešní době si zřejmě více alternativněji smýšlejících lidí může myslet že má podobné zázračné schopnosti. Nebo alespoň iklinovat k léčení přírodou namísto tradiční lekařské praxe. Takhle stejně to měl Jan Mikulášek, který může současnému divákovi možná mnoho říct. Jeho schopnosti mohly (a mohou) vyvolávat ,,wow efekt´´ nad svou zázračností. Hodně lidem určitě velice pomohl a není vyloučeno, že měl v mnoha věcech i pravdu. Jenomže zároveň je divákovi představobán jako člověk s nevyřešenými věcmi z minulosti, jistou nerudnosti , neovladatelnou povahou a složitou sexuální orientací. To vše dohromady vytváří portrét velice rozporuplného člověka se svými vnitřními běsy pro kterého určitě není zvládnutí jeho schopnosti jednoduchý ukol. Mimo tohoto imtimního prvku je zde samo sebou zastoupeno i dobové politické drama v motivu vykonstruovaného procesu a nepříjemné Mikuláškovy komfrontace s režimem v těžkých padesátých letech. Těch scén s Stbáky tady moc není ale v několika mně tedy z Miroslava Hanuše (jinak mě spíše známého jako exhibicionistu z různých zábavných pořadů) dokázalo celkem solidně zamrazit. Vlastně jako z toho celého věžeňského prostředí. Jen Václav Kopta (ačkoliv proti němu vůbec nic nemám) v závěrečné roli soudce byl celkem úlet a vtom nejzajímavějším film tak nějak skončil. Mírná pachuť ještě trochu nevyužítého potenciálu zůstane ale jinak jsem dostal dobré dobové drama a velmi zajímavý portét jedné zajímavé osobnosti se skvělými hereckými výkony (asi nepřekvapivě) dobrého Ivana Trojana ale i mladého Jozefa o kterém určitě ještě uslyšíme. (22.08.2020)

Šarlatán je další z filmů, u kterých se hodně mluví o tom, jak se herci seznamovali se skutečnými fakty, přičemž následně je z toho "drama inspirované..." a nelze necítit, že hlavní důraz je kladen na emoce a nepodstatné věci. To je opravdu tak těžký dát si práci se sbíráním faktů, a ty pak přenést do filmu? Bez toho, aniž bych měl pocit , že tady právě mám být šokován, tady mám uronit slzu, apod. Jestli tedy někdo čekal, že se o Mikoláškovi doví víc, má smůlu, tento film mu v tom nepomůže. Příliš nazooomovaná kamera tomu taky nepomohla. Herecky vše perfektní, oba Trojanové jsou prostě třída. Když je ale slabý scénář, ani sebelepší herec s tím moc nezmůže. (20.12.2020)

Hezky realisticka story z totalitniho zivota dobovych bylinkaru. 8\10 (13.06.2021)

Polka nám neustále dokazuje, jak se mají točit filmy o našich osobnostech. S tím problém nemám. Vždyť tady paní režisérka vystudovala, takže k nám má velice blízko. Vždycky si ale vybere kontroverzní postavu. Asi to jsou témata, kterých se tak trochu bojíme. O panu Mikoláškovi jsem toho poměrně dost slyšela a četla. Proto jsem byla velmi zvědavá, jak s ním bude ve filmu naloženo. Musím říct, že přesně takové zpracování jsem čekala. Životní role Ivana Trojana, pokud zapomenu na roztržitého pohádkového anděla Petronela ze Strachových pohádek. (07.01.2022)

Drama (skoro) evropských parametrů. Nejlepší jsou jednoznačně scény s mladým Mikoláškem (herecký talent rodiny Trojanů se nezapře) a potom závěrečná třetina filmu, kdy začne jít skutečně do tuhého. Obdivuji Marka Epsteina a Agnieszku Holland za to, jak velké období Mikoláškova života dokázali ve 110 minut dlouhém filmu zachytit. Přesto způsob, jakým je prezentován „život a dílo“ Jana Mikoláška, v něčem zavání nejednoznačností a bohužel to v tomto případě není rozhodně pozitivum. Na jednu stranu kvituji, že vedle toho portrétu „chudáka pronásledovaného nacisty i komunisty“ tvůrci v některých pasážích rozehrávají hodně osobní linku a nezdráhají se vykreslit Jana Mikoláška jako ohavného manipulátora a narcistního egoistu. Tyto motivy ale zůstanou bohužel značně nevytěžené a tak divák sleduje postupný fyzický i morální rozklad hlavní postavy s absencí odpovídajícího konfliktu. Přesto se v globálu jedná o nadprůměrnou filmařinu, která by našla své místo v nějaké širší evropské špičce. (08.09.2020)

Souhlasím s Verbalem, pravý konec si prostě musíte někde najít, nepochopím, proč nebyl film dotažen do samého závěru, alespoň formou textu před závěrečným titulky. Jinak spokojenost. (18.01.2021)

Léčitel nebo šarlatán? To se nedozvíme. 1)  Léčitelství. Dílo uspokojí málokoho. Těm, kteří alternativní medicíně a magii obecně věří (mezi ně se počítám i já) zde chybí konkrétnější popis léčitelových postupů a jejich zdůvodnění. Věřit neznamená věřit slepě. Velmi bych uvítal přesvědčivé vyobrazení léčitelské praxe. Těm, kteří alternativní medicíně nevěří, zde chybí jasné odsouzení podobných praktik a poukaz na jejich škodlivost. Oba tábory pak postrádají nezaujatý pohled s odstupem a kritickým myšlením._____ 2)  Homosexualita. Nechutné projevy v některých odpadových, jedno a dvouhvězdičkových komentech mě nepřekvapují. Lidé si rádi své vlastní frustrace vybíjejí na anonymních platformách, kde na ně nikdo nemůže a mohou všem ukázat, jací jsou machři a jak by všem ukázali, kdyby mohli. Oni nemohou a tak zvracejí alespoň takhle._____  Nicméně gayovský asistent ve mně vskutku vyvolává jisté pochyby a nemohu jasně odmítnout četná tvrzení o tendenčnosti takové figury._____ 3)  Na některé logické lapsy ve scénáři poukazuje gudaulin**** (hluboce věřící vyvolá potrat, smysl soudního procesu), jiné jsou patrné na první pohled (koťata určená k utopení, závěr soudního přelíčení). K tomu výstižný postřeh Mallinali**. Hlavní nedostatek scénáře vidím v tom, že chybí jasná a strukturovaná fakta o léčitelově životě._____ 4)  Napadá mě, jestli celé to faktografické balení není ve filmu jen proto, aby poukázalo na odvrácenou stranu Mikoláškovy psýchy - mluvím teď o vztahu k asistentovi i o závěrečném prohlášení u soudu. Pak by skutečně nebylo podstatné, zdali se to tak odehrálo. Svůj úkol fabule splnila a léčitelův charakter máme jako na dlani._____ 5)  Snímek působí v detailu velmi přesvědčivě, nepochybně díky skvělému hereckému výkonu 55letého Ivana Trojana (Mikolášek) i díky citlivé ruce 71leté režisérky Agnieszky Hollandové. Jako celek však kulhá zejména v tom, co mě zajímá nejvíce - v přiblížení léčitelových postupů a jeho životní filosofie._____ 6)  I jinak se toho moc neděje. Unylé postavy unyle postávají a divák se unyle usmívá. Snad jediného plnokrevného chlapa představuje 56letý Miroslav Hanuš (nenávistný vyšetřovatel STB), i když ani tady netušíme, proč je takový, jaký je._____ 7)  Pár pěkných kluků: 35letý přitažlivý Juraj Loj (Mikoláškův asistent). 18letý syn Ivana Trojana Josef Trojan (Mikolášek zamlada). 37letý Jiří Černý (Mikoláškův obhájce ex offo)._____ 8)  Věk protagonistů uvádím k roku natáčení (2019). (25.01.2022)

Mal som problém s Lojom a jeho slovensko-česky hovoriacou postavou (rozumiem z akých koprodukčných dôvodov sa miešanie českých a slovenských hercov praktizuje, ale je to trochu päsť na oko a uberá to dôveryhodnosti) - navyše nepríliš zaujímavou. Takisto mi prekážal uhol pohľadu, z ktorého je príbeh písaný, tj. Mikolášek je vykreslený ako morálne čistý a najmä vizionársky liečitel, ktorý ani náhodou nemohol bohatnúť na naivite ľudí, ale z fľašky moči odhadol za sekundu celú životnú púť človeka od začiatku až po smrť. Zásadne mi chýbal skeptickejší pohľad na vec, naznačené pripustenie možnosti, že Mikolášek nebol geniálnym bylinkárskym polobohom ktorému spoločnosť iba krivdila, ale iba podvodníkom. Tam by však moje väčšie výčitky končili - Agnieszka si odviedla svoju prácu dobre, vzťahy medzi postavami sú hutné, emočne to funguje, Epstein napísal vydarený scenár (paralela škrtenia "Jedného dňa to urobím" funguje výborne) a najmä Ivan Trojan je naozaj pán herec. 3,5* (19.08.2020)

RECENZE: Šarlatán je dobrý film! Trojanův výkon nesníží ani slabší scénář - Českokrumlovský deník Byť scénář Marka Epsteina neumí plně využít nejednoznačnosti charakteru Jana Mikoláška ani jeho pestrých životních zkušeností, díky čemuž celek ve finále strádá, s klidem se dá říci, že Šarlatán je dobrý film. Dobře natočený, slušně odvyprávěný, mistrovsky zahraný. Jen silné okamžiky mu chybí. A stejně tak příběh. Scénář Šarlatána, podobně jako další české životopisy, nezvládá pevně uchopit jeden ozvláštňující aspekt hlavní postavy, v tomto případě Mikoláškova „daru od Boha“ - léčitelství, a vystavět podle něj zápletku – drama. Šarlatán se Mikoláškově profesi věnuje jen jako jedné z částí jeho života, skáče sem tam, od léčení k politickému věznění a dále ke vztahu léčitele s jeho slovenským asistentem. Vyprávění nepomáhají ani o něco půvabnější retrospektivní návraty – lineární děj by zde seděl zkrátka více. Režisérka Agnieszka Holland točí precizně, nesklouzává ani k přílišně laciným banalitám, když pomineme občasné přehnané milenecké scény. Ostatní řemesla od kamery po masky s kostýmy jsou také slušná. Práce se světlem kameramana Martina Štrby, především ve scénách zkoumání moči, je obdivuhodná. V některých záběrech však prolnutí obrazu se znepokojující hudbou Antoni Komase – Lazarkiewicze tvoří lehce falešný efekt, chvílemi až matně připomínající atmosféru Skleněného pokoje, jenž byl víceméně natáčen stejnými tvůrci (kameraman, skladatel, architekt atd.). Ivan Trojan je v titulní roli Jana Mikoláška skutečně mimořádný! Právě on je tím, kdo celý film vede, zakrývá slabá místa, a náleží mu za to největší uznání. Nemá však moc prostoru pro velké okamžiky. Scénář je sice poctivě napsaný, ale o skutečném Janu Mikoláškovi poví až závratně málo. Linku léčitelova vztahu s prezidentem Zápotockým jen zmíní, což je velká škoda. Příjemné zpestření nabídne hrdinův ostrý humor: „Pan doktor je vůl!“ či „Co na mě tak čumíš?“ „Velmi brzy zemřete.“ Šarlatán čítá vesměs stejné chyby jako nedávný Havel: Příliš běhá tam a zase zpátky, neumí si určit o čem chce vlastně vyprávět a na co by rád poukázal. Tak zkouší od všeho něco. Chvíli vypráví romanci, chvíli politický thriller. Nejsilnější momenty však zůstávají v Mikoláškově ordinaci plné čekajících pacientů se vzorky moči, kdy léčitel zkoumá zlatavě zabarvenou nádobku jednu po druhé proti světlu. Šarlatán je ve výsledku jako filmový Havel, jen v dramatičtějším obalu. Osobně jsem čekal lepší, silnější film. Těšil jsem se na více kontroverzní a intenzivnější příběh s těžce zodpověditelnými otázkami: Byl Jan Mikolášek šarlatán nebo génius? / Byl podvodník nebo mu šlo opravdu o lidské zdraví? Na tyto otázky film odpoví bohužel až ryze upřímným doslovem v závěrečných titulcích. Není sice zdaleka dokonalý, jen úctyhodný a solidní, ale i tak si Šarlatán svou šanci rozhodně zaslouží dostat. Zajímavý film o ještě zajímavějším člověku to totiž bezesporu je. 70% a krásné čtyři hvězdičky. (21.08.2020)

O panu Mikoláškovi jsem toho přečetl dost a díky jeho životním příběhu jsem také sedl k obrazovce. Viděl jsem solidně zpracované téma, které řeší jen jeho povahové rysy a hlavní události v jeho životě. Bohužel některé, nechává dost okrajově, což mi přijde hrozná škoda (např. dobu okupace za 2. světové války). Vše primárně tlačí a posunuje vpřed Ivan Trojan. Bez jeho umu by se to byl nanicovatý český výmysl s podprůměrným hodnocením. (24.11.2021)

Emotivně silný příběh, ne zrovna jednobarevného hrdiny... Lucerna MS (30.08.2020)

Otec a syn hrají fantasticky a oba dokázali precizně zachytit nejednoznačnost Mikoláškova charakteru. Máme fandit člověku, který platí chudým dětem léčbu u moře, nebo ho odsoudit za to, že neomluvitelně zradil nejbližší osobu? I když je teprve září, jsem si téměř stoprocentně jistá, že na příštích Lvech bude "Šarlatán" favoritem nejen v hereckých kategoriích. Kameře, výpravě ani hudbě nelze v podstatě nic vytknout. Trochu problém mám ale se scénářem a s některými konkrétními obrazy ve filmu týkajícími se násilných a podle mě až samoúčelných výlevů hlavní postavy. Film není lehký na sledování, jeho kvality jsou ale nepřehlédnutelné. (12.09.2020)

Velká vila, luxusní auto, (pravděpodobná) homosexualita, a peníze (o které jej ovšem dílem připravil kamarád Zápotocký), to když se dá dohromady vytvoří stopku, které se říká "kámen úrazu (či nárazu - Stein des Anstoßes). V roce soudu s Janem Mikuláškem, jsem už chodil do školy, ve městě ani okolí už žádný příslušník této třídy neexistoval. Snad proto se mi obtížně vybavuje způsob, jakým fungoval. A když jdu do podrobností - a film mi s tím nijak nepomohl - nedovedu si ani představit, jak si při tak velkém obratu obstarával, v pomalu už socialistickém ČSR, byliny a kdo mu ručil za jejich kvalitu. Znal jsem také jednoho "šarlatána" (Pasek ze Svratouchu), ale ten fungoval úplně jinak. Samozřejmě, většina z diváků (včetně mě) o skutečném Mikuláškovi před filmem nevěděla zhola nic, a pro ně (nás) je nebezpečí záměny virtuálního Mikuláška za reálného zcela evidentní. Směšováním virtuality a reality tak vzniká jakýsi nový typ pseudo-života, jehož důsledky začínají být pozvolna patrné. O způsobu práce scénáristy (nebo fantasisty - a film také nepatří mezi "životopisné" ale "fantasy")) mluví jasně a srozumitelně JitkaCardová, která navíc odhalila "pár slabin (místy strojenost, přepjatost, doslovnost)". (06.02.2021)

Není to špatný film. Naopak. Na české poměry je to vlastně výborný film. Ale vyšší hodnocení dát nemůžu a to z jednoho prostého důvodu a tím je scénář. Šarlatán se snaží působit jako film o reálném člověku, ale přesto nám zde předkládá osobnost jakési imaginární postavy, která je možná lehce inspirována životem Jana Mikoláška. V mnoha ohledech se však od jeho života odlišuje, což je u filmů, založených na realitě, úplně normální. Jenže zde se neobjevují pouze kosmetické změny, naopak, vyskytuje se zde mnoho velmi zlomových okamžiků, o kterých však ve skutečnosti neexistují vůbec žádné záznamy. Ještě bych chápala, že pro zvýšení dramatičnosti je Mikolášek ve filmu souzen za zabití, přestože ve skutečnosti byl souzen za daňové úniky, dokonce bych pochopila i to, proč byla do filmu vložena linka milostného vztahu s jeho asistentem, který byl ve skutečnosti jeho rodinným příslušníkem a se kterým rozhodně žádný intimní vztah neměl, přece jen zde byla hypotéza, že Mikolášek mohl být homosexuální, ale proč je zde proboha zobrazen jako člověk, který chladnokrevně vraždí zvířata a na svého otce útočí sekerou? Jako chápeme, byl to trochu podivín prudší povahy, ale proč je nutné do filmu vkládat naprosto vymyšlené scény, které ho zde zobrazují jako regulérního psychopata? Nemyslím si, že je to v pohodě, už jen proto, že mnoho lidí bude tyto scény považovat za realitu. Pro scénáristu byla asi prostě hlavní snaha hledat senzace i tam, kde nejsou, ale k reálnému Janu Mikoláškovi to rozhodně není fér, i když věřím, že i v reálu měl k dokonalému člověku daleko. (10.03.2021)

Kdepak Anežka, ta se ničeho nebojí :) Dvojice Trojanů vynikající a hned za nimi Loj i paní Pokorná. Ta má sice malou roli, ale opravdu výraznou. Kamera občas dechberoucí a hudba taky moc pěkná. Příběh je strhující, akorát konec soudu se poněkud táhne a taky trochu nechápu, proč ho paní režisérka až tak překroutila. Ostatní tvůrčí výmysly mi nevadí, chápu, že Anežka chtěla mít příběh něčím okořeněný. A též ukázat, jak rozporuplná osobnost byl pan Mikolášek. Nelituji, že jsem byla v kině, jenom doufám, že teď nebudu potřebovat nějakého šarlatána ;) (02.09.2020)