Tajemství Ocelového města

To by člověk nevěřil, jak stačí jeden Apolinář, a co vše se na místě dá vykouzlit za thriller až horor. Filmu nechybí tajemství a záhady, prohozené osobnosti, ale kupodivu ani humor, napětí, jen snad ta Fortuna je až moc happy země, kde se všichni mají rádi a stále tancují, přišlo mi to takové nereálné. Ale Martin Růžek se s rolí lidumila naštěstí vyrovnal se ctí a dokázal ho vykreslit jako člověka, ne oslavnou sochu. Hanzlíkova dvojrole je podle mne taky dobře vymyšlená a zahraná, Vinklář možná mohl trochu méně tlačit na pilu, postava novináře mi tu přijde poněkud nedořešená, i když idea, jak novináři píší o tom, co vidí, ale ne o tom, jak věci skutečně jsou, je zajímavá. Film má navíc tu zvláštní, hutnou, rážovskou atmosféru, kterou já rád. (10.06.2020)

Tajemství ocelového města jsem měl vždy rád. Oblíbené české ztvárnění Verneovi knihy se zlatou generací českých herců. Děj není nikterak složitý, na druhou stranu je natolik zajímavý, že vás udrží napjaté během filmu až do finále. Strašně mi náladou připomínal film knížky Karla Čapka a ty já mám velmi rád. Česká klasika, která se nezapře. (08.11.2011)

Ocelové město Julese Verneho bylo samozřejmě zastoupeno v mé klukovské knihovně. Hltal jsem dobrodružství s nebezpečím na každém kroku i s odvahou k boji proti krutosti nedočkavě jedním dechem. Filmová adaptace Ludvíka Ráže není doslovným přepisem, přesto se od knihy v ničem podstatném neodchyluje. Není to udělané v dokonalém vizuálním stylu verneovek Karla Zemana, ale i tak výsledná podoba potěší a zaujme. Králův Dvůr poskytl důstojné kulisy ponurosti Ocelovému městu a kvalitní herecké obsazení vdechlo filmovému dílu osobitý život skutečnosti. Naléhavost zkázonosné hrozby, proti které není účinné obrany, je všudypřítomná a nekompromisní. Hlavní postavou dobrodružně varovného příběhu je Marcel Zodiak (velmi dobrý Jaromír Hanzlík, též v roli ambiciózního a všehoschopného inženýra Moltkeho), inženýr a stavitel města dobroty a rozkvětu Fortuny. S upřímnou zodpovědností se pouští do neznámé mise, kde v každém okamžiku i na každém místě může dojít k rozhodujícímu zvratu v neprospěch míru a stability. Výraznou postavou je lékař François Sarrasin (dobrý Martin Růžek), zakladatel Fortuny, Zodiakův tchán a pevný pilíř šlechetné laskavosti. Hlavním padouchem je profesor chemie Erik Janus (velmi dobrý Josef Vinklář), zakladatel a nesmlouvavý vládce Ocelového města. Zanícení pro vědu a technický pokrok ho pohltil se vším všudy do pocitu nadřazenosti a evolučního vývoje hrubé síly temné stránky lidské duše. Hlavní dětskou postavou je prominentní sirotek Viktor Garmond (dobrý Jan Potměšil), snažící se ze všech svých sil dopátrat místa pobytu nezvěstného otce. Výraznější postavou je také hrabě Van Hulshof (dobrý Petr Kostka), novinář a ambasador smíru a kompromisů. Z dalších rolí: Marcelova manželka a Sarrasinova dcera Alice (příjemná Taťjana Medvecká), hlídací psi Ocelového tajemství Vent (zajímavý Josef Somr) a Filbank (dobrý Petr Čepek), poslušní strážci Arminius (Vilém Besser) a Sigismor (Bořivoj Navrátil), věrný Janusův pobočník (zajímavý Josef Bláha), či vypočítavý ředitel chlapeckého internátu (velmi zajímavý Čestmír Řanda st.). Filmová adaptace by měla představovat imperialistickou hrozbu, přesto je toto dobrodružství konzistentní s dětskou představou a vzpomínkou. A Ludvík Ráža potvrdil svůj cit pro dětského diváka. (10.09.2017)

Rážovo zpracování Vernovy látky není imaginativní, jako tomu bylo u Karla Zemana, přesto se dá označit za originální - neznám jiný československý snímek z té doby, který by vlastně odpovídal definici pojmu noirová detektivka, po stránce atmosféry nebo emocí bych mohl srovnávat třeba i s Čínskou čtvrtí. Vím, moc ostrá nadsázka... Ze současného pohledu je zajímavý politický podtext, který si umí najít zastání i přes změnu režimu u nás - Ocelové město a jejich smýšlení se dá z pohledu proletáře chápat jako kapitalistické a z pohled kapitalisty jako proletáské. Co si divák vybere, je prakticky jenom na něm a samotného mě překvapuje, s jakou lehkostí se režisér dokázal vypořádat s možnými připomínkami shora. 80% (23.07.2012)

Dnes, při zpětném pohledu na českou kinematografii i na adaptace Verneových románů ve světě, jsem přesvědčen, že jde o mistrovské dílo a společně s oběma Zemanovými filmy možná nejlepší verneovkou co kdy spatřila filmová plátna. Je jiná než fantazií okouzlené zemanovky. Je syrová, realistická, občas až depresivní, ale také napínavá a v některých okamžicích až strhující. A přestože jde o volnou adaptaci zasazení do Verneova světa je dokonalé, duch Verneovek je zachován v plném rozsahu a občas mám pocit, že je to působivější než originál. Vše jen podtrhuje brilantní obsazení v čele s hrozivým Josefem Vinklářem a výborným Jaromírem Hanzlíkem. A to poselství je pořád je tak zatraceně aktuální, až z toho běhá holomráz po zádech. (24.08.2013)