Ve jménu otce

Ve jménu otce se snaží komplexně pojmout historickou událost, věnuje prostor vykreslení hipisáckého života, pevným základům rodiny, policejní tyranii, sporům v soudní síni i bouřlivému životu za mřížemi. V této všestranosti se však ztrácí hloubka, film přelétá z jednoho hnízda do druhého a tím trošku trpí atmosféra - zejména vězení díky zkratkovitosti nepůsobilo ani tolik hrozivě. Celkové zaměření je více na emoce než fakta, Daniel Day-Lewis sice vše prožívá dokonale, ale chladnější přístup by možná působil lépe. Fakt, že vše se odehrává podle reálné události, je dosti znepokojivý, dodává filmu na závažnosti, a tak vlastně díky němu přišpendluji čtvrtou hvězdu... 7/10 (10.11.2013)

Ve jménu otce... Jsou příběhy, které hlava nebere. Tohle je jeden z nich. Film to možná není až tak výsostně dobrý, našlo by se, co kritizovat, nicméně dopad na mě byl, v roce 1994, velmi silný. Představa, že mi někdo tehdy napaří 15 let, jen protože jsem drzá, dělám standardní bordel, jako ostatní moji ani ne dvacetiletí souputníci, však o terorizmu víme kulové, nepodílíme se na ničem takovém... je šílená. Film má bezesporu svůj význam a měl by ho vidět každý. (02.02.2019)

V druhé půli trochu zdlouhavé ale velice zajímavé, skvěle zahrané a natočené vězeňské drama o nespravedlnosti, kvůli které se dostanou do vězení naprosto nevinní lidé. Škoda, že film nemá po celou dobu stejné tempo jako jeho výborná první polovina ale všechna hluchá místa zachraňuje standardně skvělý Day-Lewis. (24.09.2009)

Dokonalý Daniel Day-Lewis hraje jak Bůh. Snímek vypráví o lidech, kteří jsou vybrání, aby si zahráli roli mučených a za to, že se nelíbili jednomu dvěma strážníkům stráví 20 let ve vězení. Lidé si žádají oběti a policije jim toto musí splnit. Za každou cenu. Mučením zničení lidé se přiznají k čemukoliv a to, že v tu dobu atentátu byli na druhé straně země vůbec nic neznamená. Perfektně vykreslené a zahrané od všech herců. Jim Sheridan je mistr filmů okolo IRA a jeho dvorní herec Daniel Day-Lewis ho nezklamal ani v tomto případě. Pro mě nejlepší film o IRA, který kdy byl natočen. Skutečný pohled na dobu, která je zde perfektně vykreslena. Kdo neviděl, musí to rychle napravit. (12.06.2006)

Všeobecně mám ráda filmy podle skutečných událostí, protože v nich často chybí přeslazený happyend. Ani v tomto filmu se závěr nedá označit za šťastný konec - vždyť justiční "omyl" zničil život větší skupině lidí, sebral jim roky života, které se nedají vrátit. A proč? Aby si vláda a policie udělala další úspěšný "zářez na pažbě" v boji proti terorismu. To se i bezúhonný člověk začne cítit velmi ohrožený, když vidí křivé obvinění, manipulaci s důkazy a skutečně slepou spravedlnost, co krutě semele i nevinné. V tomto případě mě víc dojaly osudy těch lidí, kteří se k obvinění dostali skutečně jako slepí k houslím - prostě byli jen příbuzní s obviněným člověkem (otec, teta a její synové). Postava Gerryho mi nebyla kdovíjak sympatická, rozežraný feťák, zlodějíček, squatter neuznávající žádná pravidla, dlouhou dobu pohrdající svým otcem pro jeho nadměrně vyvinutý smysl pro fair play, pro jeho poctivost a zásadovost. Snad proto mě film neuchvátil tolik, abych byla nadšená a hodnotila výše: nejsem zkrátka zabouchnutá do D.Day-Lewise (uznávám, hrát umí) a s Gerrym se mi špatně ztotožňovalo. Potěšilo mě, že nejen britská vládní a justiční moc, ale ani IRA nebyla zobrazena nijak idealizovaně. Kromě toho mě na snímku vůbec nic nepřekvapilo, byl předvídatelný od začátku do konce. 75% (10.08.2009)