Ve jménu otce

Nádherně skloubené politické a vězeňské drama s životním výkonem Dana Daye-Lewise. Drsný a pravdivý příběh o tehdejší době, o opovrhování Irů jako národa a o naději, že se někdy dočkáte spravedlnosti. Začátek přitom začíná poměrně nevinně, pár vtípků je opravdu vypečených, ale pak to přijde. Emotivní vlna vězení-soud se náhle rozjede v plné síle a až do konce nepustí. Škoda žádných proměněných Oscarových nominací, přeci jen Schidler's List byl nejspíš tvrdým oříškem. Každopádně Daniel Day-Lewis, výrazný hudební motiv Trevora Jonese a hlavně perfektně vystavený scénář měli k ocenění nejblíže a právě tyto složky pozdvihly film tam, kde si ho každý divák přeje mít - v srdci. Chvilková projekce Godfathera pak byla sladkou třešničkou. [Přesná stopáž: 133 min] (22.07.2007)

Možná trochu nenápadné, ale velmi působivé drama, které je svým námětem v posledních letech aktuální stále více. Muž se "špatnou krví", jenž se ocitl ve špatnou chvíli na velmi špatném místě, musí čelit tvrdé politické diskriminaci a snášet ty největší psychické zátěže, jaké může společnost nastražit. Snímek má opravdu velkou sílu, která ční jednak v parádní atmosféře plné revolučních nálad a hippies, a pak také ve skvělých hereckých výkonech, jež skutečně stojí za to vidět. Daniel Day-Lewis je opět úžasný a definitivně ho řadím k těm nejlepším hercům, jací se kdy před kamerou objevili. Stejně tak potěší i Pete Postlehwaite v roli těžce zkoušeného otce a samozřejmě Emma Thompson v menší, ale hodně výrazné roli. A jak je celá podívaná vážná a poněkud depresivní, tak o to víc jsem si užíval ten závěr, kdy Conlon pronáší hrdou řeč před zástupem novinářů. To jsou totiž přesně ty okamžiky, kvůli kterým mám filmy tak moc rád a nikdy mě nepřestanou oslovovat.. (25.08.2012)

Ve jménu otce... Jsou příběhy, které hlava nebere. Tohle je jeden z nich. Film to možná není až tak výsostně dobrý, našlo by se, co kritizovat, nicméně dopad na mě byl, v roce 1994, velmi silný. Představa, že mi někdo tehdy napaří 15 let, jen protože jsem drzá, dělám standardní bordel, jako ostatní moji ani ne dvacetiletí souputníci, však o terorizmu víme kulové, nepodílíme se na ničem takovém... je šílená. Film má bezesporu svůj význam a měl by ho vidět každý. (02.02.2019)

Film V mene otca je riadna paľba na nervy diváka. Nielen v rovine emocionálnej, ale aj dramatickej. Dokáže v divákovi vyvolať obrovskú dávku spravodlivého hnevu na celý ten súdny systém, ktorý už v minulosti hocikde na svete toľkokrát zlyhal, pričom hlavným znamením aj naďalej zostáva, že hlavní vinníci týchto súdnických a vyšetrovacích maškarád zostávajú vždy nepotrestaní. Sheridan celý príbeh pekne rozložil na dve úrovne, ktorých jednotlivé časti sa po psychologickej stránke vzájomne ovplyvňujú. Ide o politickú, väzenskú drámu, ale aj o obyčajné mladícke rozhodnutia a nerozvážnosti, ktoré žiaľ dokážu v nesprávnej chvíli priťažiť v hlavnom procese, alebo aspoň vyvolať dojem lapených zločincov. Neviem čo by som robil na ich mieste, asi by som z toho pocitu krivdy a nespravodlivosti zošalel. A do toho vyhrávala nádherná muzika, typ hudby ktorú mám z prostredia britských ostrovov najradšej, a ktorá dokonale celý film zabalila do jedinečnej "írskej" atmosféry. Daniel Day-Lewis si za postavu Gerryho Conlona jednoznačne zaslúžil oscara, mal smolu, že práve v tom roku prišiel Tom Hanks s jeho Philadelphiou. Podľa mňa sú však oba herecké výkony porovnateľné. (25.08.2015)

Tolik deprese a bezmoci jsem snad ještě neviděl, Daniel D. Lewis opět exceluje ve strhujícím filmu o nenávisti angličanů ke všem irům, kteří musí být automaticky součástí IRY, film je o nespravedlnosti, silné vůli, hrdosti a garantuju vám, že nikoho nenechá chladným. Politika v době největšího řádění IRY byla velice krutá, spravedlnost neexistovala a skupinka mladíků se tak ocitla ve vězení za něco, co neudělala. Film je výborně udělaný a já nemám, co bych tomu vytkl, snad jen, díky bohu za to, že nejsem Ir a v té době jsem nežil. (26.07.2015)