Moje levá noha

Ačkoliv je Moje levá noha žánr dramatický, režisér Jim Sheridan neloudí z divákovy pomyslné sentimentální struny uplakané tóny jak je u tohoto žánru zvykem. Nemoc Christyho Browna už sama o sobě poskytuje dost dramatické látky a nucený slzavý nával by ničemu neprospěl. Film monitoruje příběh, který přišel na plátno na základě skutečných událostí a nabízí vstřícný a nevtíravý pohled na člověka paralyzovaného vrozenou nemocí. Všechen Christyho pohyb směřuje do jeho levé dolní končetiny a přesto v sobě nachází odvahu a vůli bojovat se životem a plnit si své sny. (09.10.2004)

Byl bych dal tři, nebýt toho, že jsem si přečetl velmi stručný životopis Christyho Browna. Měl jsem podezření, že scénáristé ten život prošmikali tak, aby z toho vznikl hezký keřík střižený pěkně do oblouku, po němž hladce stečou slzy dojetí. Nečekal jsem nicméně, že ten film vyhezkává skutečný život C.B. až tak bezostyšně. Vzpomněl jsem si, jak jsem četl K. Gotwalda, v jehož sebraných spisech chybí vše mezi Molotovem-Ribbentropem a Barbarossou. Proč asi, že? (13.08.2022)

Doslova neuvěřitelný herecký výhon Daniela Day-Lewise a jeden z nejsilněji působících světových filmů konce 20. století... Podobné filmy: Hlas moře, Skafandr a motýl, Uvnitř tančím, Už zase skáču přes kaluže (18.11.2006)

To co zde předvádí Day-Lewis je naprosto úchvatné a mám pocit že tímto výkonem zastínil i Dustina Hoffmana s jeho Rainmanem, ikdyž Rainman se jakožto celkově zapíše jako film do paměti diváka asi více. Tady mi trošilinku vadí takové zvláštní zaostření kamery, to nemění nic na úchvatném výkonu a hezkém příběhu. (23.04.2008)

Mě se na tom hlavně líbilo, že nejde jen o glorifikaci postiženého člověka, co to někam dotáhl, ale že ukážou i jeho temnou stranu. Hlavní hrdina dost chlastá a dokáže dostat do rozpaků snad všechny kromě mámy. Hodně se mi líbila scéna s fotbalem, jak Day-Lewis neoblomně chytá hlavou a pak dá tu penaltu. (13.05.2010)