Děti planety Duna

Po oslobodení Arrakisu od Harkonnenov nenastal happyend, ale tvrdý boj o vládnutie a aj niektorí Atreidovci začali robiť chyby, pretože sa opili mocou. Prvý diel tejto novej minisérie mi ale vôbec nesedel. Pôsobilo to strašne uponáhlane a hlavne dialógy boli rovnako strojové jak v pokračovaniach Matrixu. Z postáv sa stali len figúrky na komplikovanej šachovnici, ktoré nepoháňala nejaká uveriteľná motivácia, ale len snaha scenáristov. Nenadchlo ma aj preobsadenie niektorých postáv menej sympatickými hercami. Na druhej strane mi vadilo, že sa tu znova objavili tí istí českí herci v iných úlohách jak v prvej minisérii. Našťastie druhý a tretí diel pôsobí znova prirodzene a postavy tam fungujú ako v prvej minisérii. Vidno, že prvý a druhý s tretím dielom majú rozdielne predlohy. Možno keby aj dej prvého dielu rozviedli do dvoch častí, tak by to fungovalo lepšie. V druhom a treťom diely sledujeme snahu Arrakisu oslobodiť sa od náboženského vplyvu, ktorá sa snáď do určitej miery podarila. Rozhodne záver pôsobí nádejnejšie jak v minulej trilógii. Z postáv ma najviac bavil mladý Leto a šialená Alia. Po prekvapivej absencii v minulej sérii si to tentoraz vynahradil do sýtosti Marek Vašut. Triky nie sú ne lepšej úrovni ako minule, ale rozhodne pôsobia krajšie. Arrakis vyzerá celkovo veľkolepejšie. Ubudlo ale akcie, ktorej to veľa nie je. A aj rating sa znížil, takže žiadna poriadna krv alebo nahotinky sa nekonajú. Ale celkovo toto pokračovanie rozhodne stojí za pozretie. Je len o trochu horšie ako prvá miniséria.  6,5/10. (06.12.2021)

Sága Duny pokračuje a můžeme se hádat, zda jsou jisté věci chybou filmařů nebo Herberta samotného, když nezůstal jen u jedné knihy. V případě Herberta mi rozhodně nevadí, že na první Dunu navázal, třebaže žádný z následujících svazků o Duně už u mě nevyvolal ani stín toho rozechvění, s nímž jsem kdysi pročítala první knihu. Děti Duny jsou celkem věrným zachycením dalších dvou dílů - obsahově tenčího Spasitele Duny a Dětí Duny přímo. Ale právě v tom "celkem věrným" je háček. V knize byli Leto a Ghanima dětmi, jsou zde téměř dospělými mladými lidmi, což příběh posunuje o dost jinam. Susan Sarandonová je výborná, ale fakt, že hraje sestru podstatně mladší Julie Coxové (a to má být ještě její mladší sestrou), budí poněkud rozpaky. Příběh, který už v Duně klade na pokusy o filmové zpracování obrovské nároky díky své propracovanosti a složitosti, je v případě dalších dílů série už natolik rozkošatělý, že zachytit to všechno a ještě srozumitelně začíná být nadlidský úkol. Divákovi tak nejsou pohnutky a jednání postav (zvlášť se to týká přímo otce, syna a ducha, pardon, jen otce a syna, tedy Paula a Leta) bez znalosti předlohy příliš jasné a nechápe, oč jim oběma vlastně jde a jaký je mezi tím rozdíl, o pasáži s "náboženstvím a modlářstvím" Duny ani nemluvě, ačkoli Daniela Amavia a Edward Atterton se rolí Alie a Duncana zhostili se ctí. A spíš úsměv než co jiného vyvolá "typický fremen" v podání Pavla Kříže. Nicméně v rámci současné televizní a sci-fi tvorby jde pořád o dílko, které si nezaslouží zatracení. Přinejmenším kvůli několika opravdu povedeným pasážím, podbarvovaným strhující hudbou Briana Tylera. (13.07.2007)

U Herbertovy ságy platí, že sudé díly byly jaksi slabší. Proto i tady je patrná jistá nevyváženost. A tím nemyslím rozdíly oproti předchozí sérii - vývoj postav a intrikování velkorodů Frank Herbert ovládal naprosto mistrovsky. Angažování neznámých herců do stěžejních rolí trvá i nadále, a nutno říct, že James McAvoy naplňuje představu šlachovitého pouštního bojovníka stejně dobře jako jeho filmový otec Alec Newman. Hvězda první části Dětí Duny září nejjasněji právě ve vypjatých scénách s Chani, které čerpají velkou část své síly z překrásné hudby Briana Tylera. To ona je ten hraniční kámen mezi Dunou a Dětmi Duny. Narozdíl od Revellovy hudby je plná emocí, naděje, smutku, všeho co tam má být, přesně kdy to tam má být. Právě za ni, a jen a pouze za ni je ta pátá hvězda. Nezbývá než doufat, že případná další pokračování budou podobně kvalitní jako toto. (29.05.2005)

Vizuálně i trikově určitě mnohem lepší, jak původní Duna, nicméně dějově mě to pořád ne a ne pořádně chytit. Na to, že to narozdíl od první minisérie tentokrát adaptuje dokonce 2 knihy ságy, tak je to dějově takové prosté a celou dobu se tam vlastně nic moc neděje, postavy chodí sem a tam, pronášejí teatrální repliky a akce nula nula nic. Pohnutky postav mi tady již byly naprostou záhadou. Stále jsem měl pocit, jako kdyby mi unikala podstata, což je možná tím, že jsem nečetl předlohu. U filmové adaptace to ale znamená jen jednu věc: není prostě dobrá. Jinak je to ale na jedno zhlédnutí solidní televizní podívaná s překrásnou epickou hudbou Briana Tylera. Slabší 3*. (26.08.2018)

Minisérii Dune hodnotím jako povedené předvedení knižního sci-fi fenoménu, který byl do té doby na okraji mého zájmu, a Children Of Dune ji ještě o třídu převyšuje. Triky, největší slabina Duny, se v pokračování dostaly na patřičnou úroveň. Města působí impozantním dojmem, poušť zase vzdušně a příjemně na pohled. Tentokrát se do světa planety Arrakis dokážu vžít, aniž bych se bála, že za kupou písku narazím do zdi pomalované dunami. Vyššího levelu dosáhl i hudební doprovod. Revellova hudba občas decentně zaševelila, Tylerovy kompozice se nebojí naplno se rozvinout a zaplavit divákovu mysl (čímž se snažím říct, že hudba je boží). Příběh se opět točí okolo různých spiknutí, zrad a intrik, drží se minulého schématu, ale pořád má dostatek es v rukávu. Příchod mesiáše je sice zápletka, která neomrzí, ale co se dělo dál, to je potenciálně mnohem zajímavější a neotřelejší téma. A u Herberta se na "a šťastně žili až do smrti" nehraje. Nestává se často, aby vylíčení navazujících událostí přineslo vítaný vývoj a kvalitní rozšíření zápletky (ano, Wachowští, na vás ukazuji). Každý díl je oživen vzrušujícími adrenalinovými momenty a děj uhání kupředu svižnějším tempem. Náboženství, politika a mocenské hrátky, ekologie – každý si přijde na své. Mě nejvíc zaujalo poslední zmíněné téma. Duna je pozoruhodný ekosystém. Škoda že chybí dotazová část programu, filmy všechny otázky nezodpoví. Výskyt českých herců s výrazným přízvukem se omezil na minimum a nahradili je ti schopnější. Karel Dobrý je sázka na jistotu, Fremen Pavel Kříž má kukadla jak zrcadla a Marek Vašut do své role natolik sedí, že jsem chvílemi zapomínala, kdo to je a že pochází z našich luhů a hájů. Postavy nestárnou (asi se vydatně cpou kořením říznutým koenzymem Q10) a některé dostaly nové tváře (já chci zpátky drsňáka Stilgara!). Po dobrodružstvích z písečné planety se mi bude stýskat. Takhle by to mělo vypadat, ve středu všeho stojí silný příběh a postavy – a hezká fasáda je pouze příjemným doplňkem. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se tímto pravidlem řídili tvůrci hollywoodských blockbusterů. Bylo by fajn vidět kvalitní sci-fi i v kině. (18.11.2012)