Vůně ženy

Vím o tom filmu léta a neuměl jsem si představit, že by příběh s tématem slepoty mohl být (také) komedií. Jenže jak mi Dino Risi už víckrát ukázal, pro něj snad neexistuje téma, z něhož by nedokázal vykřesat humor. Cynická povaha věčně ukecaného Fausta Consola ve vztahu k poslušnému sluhovi tady vnáší díky Faustovým replikám do nálady spoustu nepřehlédnutelné ironie, oba spolu zažívají na společných cestách italskými velkoměsty i nejeden veselý zážitek a já byl překvapen, že Vůně ženy (alespoň v této původní verzi – remake jsem neviděl) je vlastně i road movie. Je to také krásná ukázka toho, jak za patřičné konstelace můžou komedie a drama (...jako v životě) fungovat spolu vedle sebe v jednom filmu, propojovat se a přecházet z jednoho do druhého. Tady vše skvěle funguje zásluhou Vittoria Gassmana, který předvedl snad nejlepší výkon, jaký jsem od něj viděl a žasl jsem, nakolik své postavě se zrakovým hendikepem dokázal přizpůsobit veškeré pohledy i způsob chůze, to vše s vypilovaným hlasovým projevem, nímž především dává coby Faust najevo svůj povýšenecký postoj a pocit (zdánlivé) sebestačnosti. Navrch krásná hudba, pohledná italská místečka a napínavé vyústění děje s přesným dávkovaním emocí směrem k závěru bez zbytečného sentimentu. Déle jsem si tenhle Risiho film coby jeden z vrcholů tvorby pana režiséra šetřil a naštěstí se mi dostalo skutečně výjimečného filmu. [90%] (03.06.2023)

Herecký koncert Vittoria Gassmana, který se jako slepý kapitán Fausto cítí být v životě "pikovou jedenáctkou", je bravurní a Gassman je v tomto filmu naopak esem Dina Risiho. Snímku dodává půvab Agostina Belli a Gassmanovi dobře sekunduje mladičký Alessandro Momo. Melodramatická komedie je skvělou Risiho výpovědí o lidském handicapu a životních zkušenostech všech lidí v okolí slepého vojáka. (20.11.2011)

Velmi pěkný film. Nějaký příběh je zde spíše podružný, ten film stojí a padá na hlavní postavě, slepci Faustovi, ve fenomenálním hereckém ztvárnění (mého velkého oblíbence) Vittoria Gassmana. On tomu filmu a té postavě dodává neuvěřitelnou životnost a zajímavost (btw. tou vitálností mi vzdáleně mi připomněl hlavní postavu Almodóvarova filmu Rozervaná objetí), strhává na sebe veškerou pozornost, a je zcela samozřejmé, že je do něj ta mladá husička Sara zamilovaná. Z toho důvodu mi závěr filmu - cca. posledních 15 minut - přišel neuspokojivý - dokud měl Fausto nad Sarou navrch, bylo vše, jak má být. Když však v závěru odchází pokořený po jejím boku - a pravděpodobně odsouzený s ní strávit zbytek života - pociťoval jsem silnou nelibost. Agostina Belli mi zde navíc ani nepřijde nijak zvlášť hezká a film by se mi mnohem víc líbil, kdyby skončil tak, že by jí sbalil Ciccio, kterému jsem celou dobu fandil - protože tak by to v životě mělo být. Btw. americký remake mě absolutně nezajímá a opovrhuji lidmi, kteří ho vynáší do nebes a ještě se netají tím, že původní snímek Dina Risiho ani neznají. (14.09.2019)

Tak tady musím přísný. Ano, napadla mě věta: ,,Sakra, originál filmu, jehož remake mám v topce, to bude podívaná ''. Šlápl jsem vedle. Zatímco Vůně ženy z roku 1992 se rozjíždí povolněji a diváka pomalu, ale jistě vtahuje do děje. Zde to mělo až moc zbrklé tempo a atmosféra byla jakási hořká. Jsem zklamán tak, že už ani nemám náladu se dál rozepisovat o tomto... kýči. Abych to shrnul, Brestova Vůně ženy má kouzlo, obsahuje vtipné, ale i dojemné scény, zkrátka něco dá, ale tohle dovede tak akorát nasrat. Třeba se pletu, ale myslím, že zde dalo vymáčknout mnohem víc. (19.08.2010)

Myslím si, že sa o čosi viac vydaril až nadchádzajúci remake, ako zrovna tento originál s Vittoriom Gassmanom v hlavnej úlohe, i keď rovnako zdôrazňujem, že obidvaja predstavitelia, ako v talianskej, tak aj v americkej verzii, vskutku predviedli dosť charizmatické, herecké výkony, no zároveň by som ešte na margo celej veci tiež podotkol, že ten „vzrastovo nižší”, bol nakoniec predsa i o málo lepším, než akurátne jeho predobraz...? V prvom rade záleží iba na každom uhle pohľadu. • Nie, najväčší problém s týmto titulom som nemal kvôli ústrednej postave - kapitána Faustoa Consoloa v podaní Vittoria Gassmana, totižto, on sa správal len presne podľa dopredu nastavenej šablóny, skrátka, čo mu predpisoval adaptovaný scenár. No, obsadenie ako také, vrátane hneď nasledujúcej, „kľúčovej postavy” Giovanniho Bertazziho v podaní Alessandroa Momoa, tak práve to vidím, ako jeden z najhlavnejších dôvodov, prečo som vlastne tak prísne znížil konečné hodnotenie. • Prosím pekne, nehnevajte sa na mňa, ale táto voľba nebola tou úplne najšťastnejšou. Nielenže sa absolútne nehodil vedľa titulnej postavy, ale najmä pôsobil ešte mladším dojmom, než teda v skutočnosti bol, t.j. namiesto jeho pôvodných 17, vyzeral o niekoľko rokov menej, čo tentoraz nepovažujem za žiadny kompliment! (Povedzme na 14-15?!) Napríklad, budúci nasledovník už pôsobil oveľa realistickejším zobrazením, čo nie je zanedbateľný postreh. • A to som si pritom (asi naivne) myslel, že sa v žiadnom prípade nemôže kópia porovnávať s originálom, no opak je však pravdou, aspoň v niektorých prípadoch to platí dvojnásobne... (22.08.2023)