Drsná Planina

Z hlediska obsahu se jedná o průměrný dobrodružný a mírně dramatický snímek z prostředí naší poválečné hranice. Z hlediska roku natáčení bych jej však nazval nadprůměrným. Děj jde přímo na jádro věci a obejde se bez vyzdvihování lidové moci či vůdčí role KSČ. A tak nějak to asi i těsně po válce ve vybydleném pohraničí bylo. Ty první roky toulajících se rozprášených vojenských a hladových band, zlodějů dobytka i hledačů pokladů musel být fakt na hranici husté. První pohraničníci (často frontoví vojáci) mají díky tomu u mne respekt. Samozřejmě již před únorem a na husto po něm význam - ostraha státní hranice - nabyl jiného významu.... Soukup se svými kartami předvedl za daných okolností solidní hru a nemalý význam na tom mají i obsazení známí herci do hlavních postav... První polovina filmu je výrazně lepší * * * (20.12.2011)

Fakt, pohraničníci měli tenkrát na planinách drsný časy. Každý zlý a protisocialisticky smýšlející třídní nepřítel, který proklouzl za čáru, zvyšoval riziko, že tu nakonec nikdo na to socialistické budování nezbude a naopak za čárou bude rapidně vzrůstat počet nepřátel strany a státu a hlavně míru a mírového budování naší vlasti. Blá blá blá, dobrej film o šílenejch děsnejch komoušskejch časech! (10.05.2015)

Jako malý kluk jsem tento film obdivoval a vždy jsem byl zahleděn do statečnosti pohraničníků, jako symbolu odvahy a jakéhosi sebeobětování mužů, stojících v přední linii. Po letech jsem si film zakoupil a byl jsem překvapen, jak rychle zmizelo kouzlo tohoto snímku, přesto, že toto téma mám velmi rád. Film se mi zdá naivní a opět zaneřáděný ideologickými exkrementy. Nelíbí se mi ani hudba, která se v některých částech vůbec nehodí k poválečné atmosféře na hranici. Přesto myslím, že Drsná planina patří k nejlepšímu filmu režiséra Soukupa, jehož tvorba v poslední době spíše dokazuje, jak hluboko může česká kinematografie klesnout. Největší bolestí filmů tohoto druhu však stále zůstává to, že síla a určitá poetičnost je vždy pošpiněna komunistickou propagandou. (25.11.2011)

Průměrný dobrodružný film mapující neklidné pohraničí v poválečných letech. Překvapivě málo politických vsuvek, i když některé tam samozřejmě jsou (poslech protikomunistického projevu v zahraničním rozhlasovém programu), ale bohužel také málo napětí a skoro úplná absence akčních scén, které přece k tomuto žánru patří... Jasné tři hvězdičky. (27.09.2008)

Ochrana státní hranice byla v nedávné době zase in a tzv. Schengenský prostor se rozplynul jako protilátky po druhé dávce očkování, a tak jsem si připomenul pro dnešní mládež už neznámé povolání, tedy dříve tak nepostradatelného a hrdinného pohraničníka. Jméno režiséra  sice trochu děsilo, ale  major Maisner (dej mu pámbu věčnou slávu) tu ještě žádné opičky nedělá a byť to nejsou ani žádné Pěsti ve tmě, tak ani  velký průser. Samozřejmě je třeba si odmyslet tehdy neodmyslitelnou režimní poplatnost, která však zrovna tady není něčím nesnesitelným. V některých případech je to i spíš k pobavení,  třeba scéna s vysíláním Svobodné Evropy, kde hlas a tón moderátora připomíná slavné proslovy páně Urválka.   Až polodokumentární styl vyprávění, kde si k žádné postavě nelze budovat příliš osobní vztah, snad s výjimkou dějové linie kolem Ivana Vyskočila, pak podobnému tématu svědčí a z mého pohledu na český film i nebývale chytlavá hudba Zdeňka Bartáka rovněž potěšila.  Na druhou stranu, ač tu zahyne celá řádka i hlavních postav, bez emocí to tak úplně přece jen nefunguje a  ústřední Bartoškův studený psí čumák hrdinného asexuála byl po celou dobu zkrátka a jednoduše otravný.  Tři dávky, rozkaz zněl jasně, nesmí projít... (24.07.2021)