Z pekla štěstí 2

A jedém! Zdenda Troškůjc tentokrát pořádně tvrdě zaútočil na pudy diváků - a to nejen dětských, ale i dospělých. Témata semletá v jedno krásné nanicované klišé (o ději raději nemluvě), herci přehrávají jak na playbacku - a nejen že přehrávají, oni dělají zkrátka to, co se jim zlíbí a pak není divu, že pohádka jako celek naprosto nefunguje (scéna na skále mi připadala spíše vtipně trapná než děsivá!) a efekty nejsou ani trochu nápadité. Škoda Káji... (09.08.2009)

Nechci dát úplný odpad, protože se tam najde asi 1-2% pozitivních věcí (kostýmy,výprava) ovšem to bohužel film nedělá!! Celé to stojí a padá na příšerně komplikovaném ději (který snad děti ani nemůžou stíhat vnímat...horší už jsou snad jen některé "moderní" televizní pohádky na ČT s filozofickým podtextem), režisérově taktovce (zřejmě byla asi zlomená) a hereckých (ne)výkonech. Herr Gott, že by v tom byl nějaký zakopaný čert? (21.03.2004)

Opakovaný vtip přestává být ... ne nejsem za každou cenu zaujatý vůči mistrovi Troškovi, ikdyž jsem alergický na jeho poznávací atributy jeho pohádek ( numero uno hysterická upištěnost jakože humor ), ale tahle pohádka žádný zázrak není - nejtragičtější je výkon Hůlky. Dám dvě hvězdy za bohaté obsazení, kameru a kostýmy. (23.07.2019)

Pořád jsem kolem té pohádky chodil, vždycky viděl jen pár útržků a vždycky koumal, proč to má tak nízké hodnocení. Říkám si, dobře, je to sice Troška, pár těch jeho hrůz jako Princezna ze mlejna 2 jsem viděl, ale pohádka, která má bohatou výpravu, slavné herce, obstojnou orchestrální hudbu, pohádkové atributy jako sedmimílové boty, draka, tři přání apod., přece nemůže být odpad... ...no, může. Jako opravdu jsem si v mozku udělal tvrdý reset předsudků a pohodlně se usadil do křesla, abych si o vánocích k cukroví pustil krásnou českou pohádku. Fakt to nešlo. Vydržel jsem asi do půlky. Troška se neustále ohrazuje, že na kritiky kašle, že přece pohádky jsou určené pro děti a to jeho publikum je miluje a to je přece ta nejhežčí odměna. Ale jaké publikum? 3-5 let děti. Na pobavení takového publika nepotřebujete ani um, ani talent. Tříleté dítě se zasměje čemukoliv. Pohádky pane Troška, jsou sice primárně určené pro děti, ale ty děti jednou vyrostou a měli by se v budoucnu se svým potomstvem na tu pohádku chtít znovu s chutí podívat. Nikdo od 10 a výše není zvědavý na ustavičné pištění a vřískání. To peklo vypadá, jak ústav pro mentálně zaostalé, nechápu furt tu režišérovu deviaci ztvárňovat čerty jako šišlající retardy. Režie a vedení herců je jedna velká tragédie a každá postava musí (tomu tříletému divákovi) názorně předvést, jestli je zlá, či hodná. Brambas musí neustále zatínat pěsti, bít se do hrudi a pronášet jednoduché fráze o tom, jaký bude pán světa. Dora se musí neustále mračit a zle se chichotat a Markýtka s Honzou? S líbezným úsměvem naivní důvěřivý blbečci, kterým byste z fleku lištili po čuni, jak jsou přehodní. Černobílost postav a hraní alá školní besídka tady roste do absurdních rozměrů. Finální ránu tomu zasazují již tradičně příšerné postsynchrony, které ve scéně poletují všude možně, jen ne hercům z úst. Čistokrevné peklo a tu druhou polovinu už nikdy nedokoukám. (31.12.2023)

ještě strašnější verze prvního dílu. V komentáři se nechci opakovat (Z pekla štěstí 1), ale být tím malým dráčkem, urvu Markýtce hlavu a udělám s ní něco moc ošklivého. Slova Markýtky: "Musíš mávat křídly haha, takhle haha" (a pobíhá po scéně a mává rukama) mě děsí ve spánku dodnes, stejně jako ubohá Markýtka osobně, která si v rozdělávání ohně nezadá v ničem s Bearem Gryllsem. Postava Daniela Hůlky je až k pláči trapná, Gott už vás jenom dorazí. Situaci jakžtakž zachraňují opět jen Honzovi přátelé a Václav vydra jako čert, ale i přesto nemůžu jinak než:ODPAD! (23.10.2008)