Žena za pultem

Několik let a takový skok? Inu, mýlil jsem se. Je zvláštní sledovat, jak Dietl tak roztomile zkouší věci, které byly na západě normální (časové postupy ve vyprávění, ústřední postava, kolem níž se vše točí) a je jasné, že míra ideologie je u různých děl jiná, za ty roky mám za sebou poprvé třeba i Pláteníky a jim podobné, takže mé rozhořčení nezastínilo úsudek. Co ze záporů zůstává, je naditej obchod, všeobecné starostenství strany (Jiřina) a Vláďi (Menšík) o všechny okolo a hlavně ta prvně zmiňovaná, opravdu se nechce věřit, že by po ní všichni chlapi tak jeli a za to může plamenné recitování na prvního máje ze všeho nejméně. (16.09.2010)

Seriál vůbec nepatří mezi extrémně "rudé", jak tady spousta uživatelů píše. Myslím si dokonce, že se mladá generace dívá na Ženu za pultem s předsudkovým odporem, aniž by viděli alespoň jeden celý díl (vlastně by mě docela zajímalo, kolik ze čtyř a půl tisíce hodnotících Dietlův seriál vůbec vidělo), ale to už je zkrátka na csfd zvykem. Viděl jsem všech dvanáct dílů a musím říct, že oproti novým televizním výplodům (Cesty domů, Ordinace, Ulice...) se jedná o kvalitně napsanou, zahranou a natočenou produkci! Samozřejmě chápu, že leckoho nemusí bavit osudy obyčejných zaměstnanců prodejny a jedné zásadové prodavačky z lahůdek. Taky vidím spoustu chyb, které seriál má (nacpaná prodejna v roce 1977 je opravdu pohádkou a postava Jiřiny Švorcové je někdy absolutně neuvěřitelná). Největším problémem je však milenecká dvojice Švorcová-Haničinec. Haničincův statik je tak nesnesitelně nevykreslená, temná postava a za celých dvanáct dílů se o něm dozvíme jen to, že žije s otcem a miluje Annu Holubovou! Ale klady převažují. Baví mě časové dělení seriálu i soustředění se na vedlejší postavy. Baví mě herci v čele s Menšíkem, Maciuchovou či Hanzlíkem. Nebaví mě však automatické, zmedializované odmítání seriálu jako komunistického braku! (10.04.2011)

12/12 Kdo to viděl celé, ví, že jde o rok života jedné prodavačky, která prochází nástupem do nového místa, výchovou svých dvou dětí. Vyrovnává se s bývalým manželem a nakonec získá nového partnera. 12 příběhů odehrávajících se ve 12 měsících je pak také věnováno vždy jedné postavě z Annina okolí. Jde o románový příběh a stejně jako jsou fiktivní jeho hrdinové, tak přistupuji k jeho reáliím. Teoretizovat by se dalo mnoho o tom, jestli zrovna Anna Holubová pracovala v jediné dobře zásobené samoobsluze a jestli taková někdy v Praze vůbec existovala. Dalo by se dojít k mnoha závěrům, včetně toho pamětnického, že jde v podstatě o prodejnu určenou pro cizince, která je ovšem v seriálu otevřená každému. Nicméně je také zajímavé, že při Annině návštěvě jiné prodejny je tato vyloženě vybílená. Osobně si na seriálu nejvíce užívám jednu z vrcholných rolí Hany Maciuchové, která své Olince Škarapesové dala hodně půvabného humoru. Za nejzajímavější tedy považuji její díl, ve kterém se vdává nikoli za svou lásku, ale za vilu a zajištěného manžela. Posvatební hostina následně rozbouřená příchodem Jiřího Hrzána patří do pomyslného zlatého fondu. Pakliže se seriál často hodnotí z principu špatně, je to jen zbabělým souhlasem s něčím, co by tak "mělo být". Lze snad popřít kvalitu výkonů například Vladimíra Menšíka nebo Dany Medřické? Seriál není perfektní, ale jeho slabá místa jsou pouze tam, kde přehrává mladá Jana Boušková jakožto puberťačka řešící své citové problémy skrze členství v SSM. To jsou ostatně jediná místa, která nám, kromě proslovu před Silvestrem, připomínají jiné problémy, než-li jsou ty, které hravě rozlouskne každá hokyně z lahůdek. (20.02.2009)

Jaroslav Dietl si ještě stále umí neskutečně pohrát s jednotlivými charaktery postav a dnešní scénáristé seriálů se mají od něho co učit. Obsazení je pak v režii elitních herců, kteří odevzdávají maximum. Jenže co bylo tenkrát už neplatí dnes a některé vymoženosti tehdejší doby budí pousmání, protože třeba o běžné dovolené k moři je zde nakládáno jako se vzácným zbožím. Nejvíce mě baví scény, ve kterých je v záběru zboží, ten rozdíl oproti dnešním atraktivním obalům a hlavně cenám je monstrózní. Má to něco do sebe vidět v téměř historickém seriálu jak se žilo tehdy a dnes. Podle mě si tento seriál tak nízké hodnocení nezaslouží, protože to by ho pak měly mít všechny ostatní filmy a seriály natočené za bolševika. A z čeho by například o Vánocích žily všechny televizní stanice, když by rok co rok neopakovaly pohádky, dramata a další filmy vzniklé za bolševického režimu. Mně přijde Žena za pultem úplně normální. Po řemeslné stránce je dobře natočena, ale je až příliš jednotvárná a tím vzniká, že jednotlivé epizody jsou snadno zaměnitelné. (20.12.2010)

Není úplně spravedlivé zatracovat Ženu za pultem jenom kvůli Jiřině Švorcové, protože od jiných prací Jaroslava Dietla se zas tak moc neliší. Musím přiznat, že emočně na mě tenhle seriál nepůsobí tolik jako Nemocnice, zas takovej průser to ale není. Zajímavé je to, že třeba Vladimíru Menšíkovi nikdo nevyčítá roli soudruha vedoucího. Což je o tom, že Menšík zemřel v roce 88 a je málem trestné jej kritizovat. Na druhou stranu nutno dodat, že Menšík to hodně zachraňuje, což pro mě o Jiřině Švorcové neplatí. V každém díle se sere do života někomu dalšímu, tu s lepším, jindy s horším výsledkem (jako sestra Stephanie), často s naprosto přiblblými zápletkami (typu kdy Simona Stašová sežere kus salámu). Do toho jako červená nit celým seriálem za Annou Holubovou neustále pochodují ctitelé, bývalý a současný (Langmiler, Haničinec), oba s naprosto asexuálníma prošedivělejma pejzama. A vztahy k nim vedou k neustále protivným náladám Jany Bouškové, jejíž pubescentní vzdor je nezřídka na lískanec. Dana Medřická překvapivě málo výrazná. Hana Maciuchová dokonale zastupující typ socialisticky přidrzlé prodavačky (tedy neplatí často kritizovaný moment, že v Ženě za pultem se vyskytují jenom ty úžasně ochotné). Podtrženo sečteno, trochu té socialistické reality si inteligentní člověk odmyslí, zbývá ovšem jenom průměrný seriál, který ovšem není nijak škodlivý. (01.02.2012)