My všichni školou povinní

Mé kolegyně to tehdy hrozně prožívaly a protože člověk se neměl pak o čem bavit, pár dílů jsem viděla. Trpělivost jsem neměla a jen si pamatuji, že Veronika Žilková tam byla taková oplácaná. A vím, že šlo o problém zvláštních škol. Prostě socialistické seriály pro mne prostě nikdo točit nemusel. Na opakování jsem si nevyčlenila ani minutu, ve frontě čekají zajímavější věci. (27.05.2008)

Aj napriek času a zmene režimu je tento seriál stále aktuálny. Postavy sú výborné vykreslené, ani kladné ani záporné, ale skrátka také ľudské. Seriál obsahuje mnoho krásnych myšlienok, ktoré tam nie sú dané nasilu, ale pekne vychádzajú zo situácií. Všetko to zvýrazňuje aj krásna hudba od Petra Hapky. Oproti ostatným seriálom, ktoré končievajú šťastne, tento seriál nemá šťastný koniec, ale končí nádejou. "My všichni školou povinný" skutočne docenia len tí, ktorí v tomto obore pracujú. (20.10.2018)

Věčný(a vynikající) představitel choleriků Jiří Sovák si tentokrát střihnul roli zcela opačnou. A je v ní tak neuvěřitelně příjemný, až člověka zamrzí, že je jednak rolí ojedinělou v rámci jeho filmografie, druhdy rolí vedlejší v rámci tohoto seriálu. Dílo sice nedisponuje dialogy z Nemocnice na kraji města(až na výjimky, např: " Byla by to ohromná máma, Michale, to mi věř. Ženský osud nesmírně poznamenávají děti.....ať už se narodí, a nebo nenarodí."), má ovšem obrovskou devizu ve vyznění k divákovi skrze své prostředí, jelikož škola není jen základem života, ale i základem nostalgie a všeho toho smutného stýskání si po dnech, jež jsme v ní prožili a již prožít nesmíme. Od osmnácti let, kdy skončí Vaše středoškolská léta, Vás čeká ještě půlstoletí života. Půlstoletí umírání.70% (19.01.2015)

Nechápu tak špatné celkové hodnocení. Možná je to proto, že seriál ocení teprve lidé, kteří mají děti, neboť příběhy, radosti i strasti hlavních postav prožíváme my všichni. Každý se může v seriálu najít a uvědomit si, jak křehká je nejen dětská duše. Markéta Zinnerová psala nádherné lidské příběhy a tento seriál není výjimkou. Učitelé zde nejsou jen ubohé kreatury ala Gympl, ale lidé jako všichni ostatní. Melancholický nádech seriálu je výrazně podtržen nádhernou Hapkovou hudbou. (02.12.2018)

Ludvík Ráža se od počátků své tvorby věnoval práci pro děti, případně o dětech. Tenhle největší projekt jeho režisérské kariéry pak v sobě spojil obojí, i když snaha o podívanou pro vícegenerační diváctvo je vždy cestou na tenký led. Jasně, celé je to prostoupené dobou vzniku, ale v kontextu tehdejší tvorby se na to dá podívat (vybavuju si například úsměvný dobový detail, kdy Galatíková někoho zve do ředitelny se slovy: "Pojď na chvíli dál, sehnala jsem čerstvý kafe"). Podívat se na to dá už jenom kvůli hereckému ansámblu. Přesněji, herců ve vedlejších rolích. Věřím tomu, že seriál napomohl k růstu popularity Miroslavu Vladykovi, ale postavit značnou část děje na jeho nepřesvědčivém hereckém výkonu byla celkem tragédie. Totéž se týká Veroniky Žilkové. Zatímco dnes je z ní okouzlující šarmantní dáma, tady zamlada s oplácaným ksichtíkem a příšerným účesem rozhodně nebyla sexuální modlou (ano, po svazačce to taky nikdo nechtěl). Jiří Sovák výborný, nicméně jeho čítankový prototyp lidského chápajícího pedagoga je málem těžko uvěřitelný, i když já osobně jsem se s takovým učitelem na základce setkal. To už je pro mě příjemnější role jeho manželky - Blanka Bohdanová nám rozhodně není sympatická, ale pro její konání máme pochopení. Stejně tak působí čítankově manželský pár Šulcová-Bartoška (i když ten, aby jeho postava dostala lidštější rozměr, nechává se svádět letitě provokující Evou Hudečkovou). Jako jejich příjemný protipól pak působí prvoplánově záporná Hrdinovic family (Obermaierová-Augusta a ty jejich dvě příšerný děti). Za zmínku pak stojí rozhodně fenomenální Gabriela Vránová, kterou jsem tady jako dítě zaregistroval poprvé a dlouho k ní pak hledal cestu, aniž bych si nevybavil její famózní kreaci hysterické učitelky Hajské. A přestože řada dalších postav nedostala takový prostor, jejich osobnosti jsou lidštější větší přirozeností a střídajícími se sympatiemi, které k nim chováme (například Jiřina Bohdalová nebo Jana Preissová). Hudba Petra Hapky je sice dobře zapamatovatelná, ale hlavní motiv není nijak nosný. Proto se také sáhlo k běžnému, často používanému a přitom lacinému triku, jak vyplnit seriál hudbou - všimněte si, že jako kulisa v pozadí často znějí výhradně Hapkovy písně. (09.11.2008)