My všichni školou povinní

Kvalitou tenhle seriál netrpí snad ani omylem, ale vzpomínám si, jak jsem ho někdy před deseti, dvanácti lety sledovala schoulená v peřinách po ranním probuzení a snídala u toho rohlík s nu.. S lískooříškovou pomazánkou - ať nedělám reklamu :). Nejsladší dítě na světě Jirka Oliva, navrch fantastická hudba Petra Hapky, no, nedá mi to :)... Tři hvězdičky z čisté nostalgie :). (21.06.2015)

Ludvík Ráža se od počátků své tvorby věnoval práci pro děti, případně o dětech. Tenhle největší projekt jeho režisérské kariéry pak v sobě spojil obojí, i když snaha o podívanou pro vícegenerační diváctvo je vždy cestou na tenký led. Jasně, celé je to prostoupené dobou vzniku, ale v kontextu tehdejší tvorby se na to dá podívat (vybavuju si například úsměvný dobový detail, kdy Galatíková někoho zve do ředitelny se slovy: "Pojď na chvíli dál, sehnala jsem čerstvý kafe"). Podívat se na to dá už jenom kvůli hereckému ansámblu. Přesněji, herců ve vedlejších rolích. Věřím tomu, že seriál napomohl k růstu popularity Miroslavu Vladykovi, ale postavit značnou část děje na jeho nepřesvědčivém hereckém výkonu byla celkem tragédie. Totéž se týká Veroniky Žilkové. Zatímco dnes je z ní okouzlující šarmantní dáma, tady zamlada s oplácaným ksichtíkem a příšerným účesem rozhodně nebyla sexuální modlou (ano, po svazačce to taky nikdo nechtěl). Jiří Sovák výborný, nicméně jeho čítankový prototyp lidského chápajícího pedagoga je málem těžko uvěřitelný, i když já osobně jsem se s takovým učitelem na základce setkal. To už je pro mě příjemnější role jeho manželky - Blanka Bohdanová nám rozhodně není sympatická, ale pro její konání máme pochopení. Stejně tak působí čítankově manželský pár Šulcová-Bartoška (i když ten, aby jeho postava dostala lidštější rozměr, nechává se svádět letitě provokující Evou Hudečkovou). Jako jejich příjemný protipól pak působí prvoplánově záporná Hrdinovic family (Obermaierová-Augusta a ty jejich dvě příšerný děti). Za zmínku pak stojí rozhodně fenomenální Gabriela Vránová, kterou jsem tady jako dítě zaregistroval poprvé a dlouho k ní pak hledal cestu, aniž bych si nevybavil její famózní kreaci hysterické učitelky Hajské. A přestože řada dalších postav nedostala takový prostor, jejich osobnosti jsou lidštější větší přirozeností a střídajícími se sympatiemi, které k nim chováme (například Jiřina Bohdalová nebo Jana Preissová). Hudba Petra Hapky je sice dobře zapamatovatelná, ale hlavní motiv není nijak nosný. Proto se také sáhlo k běžnému, často používanému a přitom lacinému triku, jak vyplnit seriál hudbou - všimněte si, že jako kulisa v pozadí často znějí výhradně Hapkovy písně. (09.11.2008)

Tradici českého dětského filmu se rozhodla Markéta Zinnerová zúročit rovnou v celém seriálu ze školního prostředí. A řekl bych, že úspěšně. Dialogy sice šustí papírem, ale to není na škodu. Seriál i přes své soudruhování překvapivě nezavírá oči před ničím. Melouchaření, zjišťování, který rodič osmáka, co potřebuje na školu, by se mohl hodit a další. Navíc bych řekl, že spousta herců se tady opravdu překonává. Naprosto skvostnou Vránovou a Šimáčka chválí každý, ale jedno ze svých nejlepších představení tady předvádí i Bohdalová (takhle ztvárněné následky rozvodu, to se jen tak nevidí). Nemluvě o dalších v čele s klasickou kamarádkou Fišerovou, mentorem Sovákem (here nesnášející natáčení s dětmi, ale hrající snad ve všech filmech a seriálech pro děti), nervózní důchodkyní Bohdanovou, pozitivní Medřickou, tradičně výbornou Havelkovou, excelentním melouchářem Augustou, starostlivou mámou Syslovou, naivní Praisovou (ve scéně na třídních schůzkácn naprosto fenomenální), budižkničeu Štěpničkou a spoustou dalších, kteří se zde mihli třeba jen v sotva epizodních rolích. A výhrady nemám ani ke zde občas v komentářích kritizovaným Vladykovi a Žilkové, kteří jsou spíše oběťmi skvěle napsaných (a ještě skvěleji zahraných) vedlejších postav. Trochu jsem nepobral roli Jiřiny Švorcové, která akorát přizvukuje na poradách, ale když chce ředitelka něco důležité řešit, tak to řeší s Hadrbolcovou. Co mi vadí, je ústřední melodie, která je sice moc pěkná, ale jednoho by poslala do deprese, přestože seriál, i přes řešení mnoha vážných a neveselých problémů, má i veselou stránku. Takže hudba se podepisuje na jeho extrémně pochmurném vyznění, které, jak je vidět, vadí i mnoha komentujícím zde. (07.01.2019)

Seriál jako ze života - velmi přesně podané problémy na školách nejen té doby, ale i charaktery postav jak dospělých, tak dospívajících. Navíc v prostředí Liberce a okolí, jež hraje svou roli. Režisér Ráža má svůj osobitý rukopis, takový zasněný, meditativní, a zde je to jen ku prospěchu uměleckému vyznění filmu. Propagandy je zde podle mého naprosté minimum. (29.10.2014)

Dva autoři pohádek a dětských projektů se sešli na tomto seriálu a tak to jako vyložený průšvih dopadnout nemohlo. Seriál je vskutku hvězdně obsazen a ani jednotlivé zápletky nejsou špatné. Problém je ale za mě třeba ve slabším scénáři. Také dialogy občas postrádají logiku, kdy jedna postava něco řekne a druhá se na to vzápětí zeptá, nebo nějaká postava popře svým jednáním to, co před chvílí jiné sdělila. Leckdy i chování hrdinů je nelogické nebo minimálně zamýšlení hodné. Naopak se mi velmi líbí úvodní znělka a hudba. Jenže třeba vyprávění Viktora Preisse o ději z minulých dílů je zvláštní. Někdy sdělí nepodstatné věci a ty důležité se úplně přechází. Ze seriálu je ale hlavně patrné, jak moc se za ty roky v lecčems škola nezměnila. Už v 80. letech se našli rodiče, kteří hledali za neúspěchy školáků především vinu kantorů. A zatímco dnes se hlavně u majetných vyhrožuje ukončením finanční podpory nebo odejitím ze školy (což pro školu znamená, že přijde o peníze), tehdy šlo hlavně o moc strany a postavení v různých funkcích. I tehdy byli grázlíci a flákači a obecně se školní problémy vlastně nezměnili. Většina dětských hereckých výkonů je nic moc, ale jistě je předčili Milan Šimáček a Michaela Kudláčková. Když si celkově proberete následné seriály se školní tématikou uvědomíte si, že My všichni školou povinní je nakonec pořád nejkvalitnější seriál. (07.04.2022)