Nenávist

Jak já nesnáším tyhle japonské duchařiny:) Zkrátka ty bílé, černovlasé, chrčící, trhavě a nepřirozeně se pohybující kreatury a všude se zjevující děti, jsou vždy zárukou toho, že ať jde o jakýkoliv film, vždy ve mně vyvolávají záplavy děsu a bojím se podívat na obrazovku, pokud tuším jejich příchod na scénu. Jinak také ukázkový podnět k tomu, jaký barák byste si rozhodně neměli nikdy pořizovat. A v tomto "stylu" především. Spousta místností, šaten, vysoké schody a k tomu ty proklaté půdy, z nichž se vždy ozývají podivné zvuky, a často se v nich skrývá děsivé tajemství. Děj má typickou "duchařskou" atmosféru a spoustu, dnes již v rámci žánru, jistě kultovních a strašidelných scén. Sám námět mi však přišel nerozvedený. Velká část filmu se skládá ze "scary moments", jedna lekačka střídá druhou, ale příběh se postupem času jaksi vytrácí. Největší prostor je mu věnován v závěrečných částech, kde se dozvídáme, jaký osud vlastně Kayako a jejího bratra potkal. Kdyby se příběh o oné dívce více propracoval, jednalo by se o téměř dokonalé dílo. (21.03.2011)

jsou lidi, kteří musejí skouknout každej horor, který se objeví. já se snažím vybrat ty nejlépe hodnocené, počkám, až je hustá tma a pak jdu na věc. pokuď jste na tom stejně, vřele doporučuji. troufám si dát 100% záruku na ,,strach". atmosféra ,,domu" mě bere stejně ,,strašidla" v něm. je půlnoc a Joko ukazuje co se jí stalo. držím se statečně a nevypínám. konec. no, z postele raději už nevylezu. uff. tohle je snad strašidelnější než kruh! (04.02.2006)

Keď si odmyslím, že je z 80% presnou recykláciou Ju-on: The Grudge, je to skutočne efektný a pôsobivý horor. Tá atmosféra! Pri niektorých scénach sa ani nedivím, že si remake pod svoje producentské krídla vzal samotný Rami. Lenže. Lenže s vyšším rozpočtom automaticky nestúpa kvalita, to, čo bolo v prvom Šimizuovom remaku trochu slabšie, tu pôsobí pomaly smiešne (štverajúca sa Woman in white + jedna Tošiova scéna - a to ho mám tak rád!), no čiastočne to zachraňuje hudba, ale na "originál" (ktorý je remakom remaku remaku... tie Šimizuove remaky sú do seba tak neskutočne zamotané, že už nikto nevie, čo je vlastne pôvodné a čo remake) to nemá ani s lepším obsadení a efektami, ktorým sa darí jediné - účinne ma presvedčiť, že to nie je iba scenár cez kopirák, ale niečo viac. Bohužiaľ mi to akosi nestačilo, a je vidno, že pri týchto filmoch sa skutočne dá odporúčať pozeranie jedine po polnoci, inak sa 50% efektu vytráca. A to je škoda. 70% P.S.: Šimizu sa trošku krotil, a tak v tomto remaku zomrie "len" 13 ľudí. (30.01.2014)

Vpodstate jen vyber scen z japonskych originalu, ktery trpi predevsim jejich nedotazenosti. Narozdil od puvodnich verzi, kde to do nas Shimizu pral az za pomyslnou infarktovou hranici, se v americe drzi az podezrele pri zdi a straseni se omezuje predevsim na klasicke lekacky. Ty sceny, ktere maji nejvetsi potencial tahnou k zemi zbytecni a spatni herci (sorry Tede, jsi jednicka, ale k smrti vydeseneho proste zahrat neumis). Proti japonskym Ju-Onum je The Grudge hodne ridka limonada... (26.02.2005)

Japonské exotické bububu už na druhý krát u mňa nefunguje. Ten prvý krát to bol samozrejme kruh, ktorý bol ale poňatý o niečo viac veľkorysejšie a ponúkol áčkovejšiu hlavnú hviezdu. Nenávisť nie je až tak strašidelná, neponúka toľko otázok na zamyslenie a je tak nejak celkovo popkornovejšia. Čo je trošku s počudovaním, keďže ju režíroval Japonec, na rozdiel od Kruhu. Ale pre fanúšikov žánru solídny kúsok. (03.06.2012)