Devět dramatických zastavení revoluční cesty našich předchůdců,z jejichž bojů a obětí vyrůstala historická vítězství i úspěchy pracujícího lidu. (oficiální text distributora)
K tomuto zmetkovému seriálu se dá těžko co říci. Plakátové žvatlání prostomyslných postav, autorským voluntarismem dobře vědoucích, že 25. únor 1948 přijít musí, protože je to "vědecky" dáno, odzbrojí i ty, kteří v zásadě sdílejí výchozí myšlenkový půdorys tohoto dramatického zvratku. V živé paměti mi zůstává volání statečného komsomolce, ztělesněného Preissem, který - a řada ostatních s ním - tu neměl co hrát, jak, vlečen gestapem, zoufale volá "Maminko, pomoc". Scéna, která měla být tragickou, je scénáristickým i režijním neumětelstvím, pouze směšně trapnou. Podobných potěšení tento paskvil nabízí ještě více. Je tu jedno štěstí: tato takékvalita v předlistopadové produkci byla zastoupena spíše výjimečně než typicky. A bylo lze se jí s úspěchem vyhýbat.(23.9.2007)
Těmto televizním "skvostům" se bylo dobré raději vyhýbat. Bohužel jsem tak neučinil a asi dva díly jsem přetrpěl. Hrdinská stranicky uvědomělá gesta pateticky podávaná (bohužel) našimi předními herci. Co být muselo, bylo. Bohužel. Jinak to tehdy asi opravdu nešlo.(10.1.2009)