Nine

3ajtrištvrte za ten neskutočný sexepíl, ktorý dýchá zo svetového dámskeho obsadenia... + krásna práca s obrazom. Pýtam sa ale zas: Kde sa zas nechal základný koncept muzikálu?... preveľká škoda. Nine má totiž neskutočne veľa inovatívnych nápadov a nádherných momentov (možno aj kôli broadwayskej predlohe), ktoré však nanešťastie neladia dohromady. Ajtak ale jeden z najlepších M projektov za posledních päť rokov. ...A to je to, čo ma naozaj mrzí. (24.04.2010)

Až sa mi nechce veriť, čo všetko tomuto muzikálu chýba. Krásna patetická láska z Moulin Rouge, vkusná elegantná atmosféra zo Chicaga alebo odzbrojujúce piesne z My Fair Lady. Nine je nemastná neslaná prehliadka ( iba! ) hviezd, ktoré sú samo o sebe dokonalé, no každá má priestor tak 5 minút vo fádnej choreografii a so vzťahmi, ktoré na seba vzájomne nenaväzujú. Mala som pocit, akoby som sa dívala na hudobné klipy primitívnej Lady GaGa, pretože tento muzikál je všetko možné, len nie komplexné, príbehovo ucelené a muzikálne emotívne dielo. Nechápem, prečo tvorcovia napchali do scenáru toľko zbytočných postáv, kde si takmer ani jedna nemá čo povedať, celý dej sa pozeráme na blúdilého režiséra prechádzajúceho umeleckou krízou, ktorý nachádza pokoj ( ? ) v náručí svojich roztomilých múz, pričom nikto nikomu nedáva čas na príčinno - následné rozuzlenie. Pozdávala sa mi scéna akurát s Nicole Kidman a Judi Dench a aj tie nie sú emocionálne natoľko, aby pohli ľudským srdcom. Od Marshalla dosť veľké sklamanie, najmä keď sú muzikály mojou srdcovou záležitosťou. (05.04.2011)

Psychologický muzikál? Možná. Zatímco v Marshallově Chicagu písně vyprávěly příběh a posouvaly děj kupředu, v Nine veškeré hudební vsuvky "pouze" ilustrují představy a mentální rozpoložení postav. Nejde tu o to, co se stane, ale o pocity člověka procházejícího tvůrčí krizí. A všechno je to vyprávěno přes vztahy, které hlavního hrdinu pojí k významným ženám jeho života: k manželce, matce, milence, kamarádce, novinářce, hvězdě jeho filmů, můze z dětství. I proto Nine nebude sedět každému: Kdo očekává jasnou vypravěčskou strukturu, bude mít pocit, že je tento muzikál zdlouhavý a prakticky o ničem. Kdo touží po chytlavých, známých melodiích a dokonalých tanečních číslech, bude nejspíš zklamán také. Kdo má rád Felliniho, bude možná tvrdit, že film kvalit svého předobrazu 8 1/2 nedosahuje. Já, která jsem viděla Nine v divadle a věděla jsem moc dobře, co od filmu čekat a proč se na něj dívám, jsem spokojená. Má totiž krásnou atmosféru Itálie 60. let. Má hlavního hrdinu, ke kterému bych kvůli jeho věčným lžím a podvodům asi měla cítit odpor, ale já s ním nedokázala nesympatizovat, protože mi protichůdnost jeho tužeb vystižená již v úvodní písni "Guido's Song", není cizí. Má právě díky své neucelenosti jistou esenci komplexnosti, když divákovi dává přes všechny osudové ženy jednotlivé části skládačky týkající se Continiho života. Má skvělé obsazení. Má krásnou kameru opírající se o hru se světlem. A má styl. Ostatně vše za mě shrnuje píseň "Cinema Italiano", kterou novinářka skloní poklonu Guidovým filmům. Tak tedy: "Whatever Guido does makes me smile, he is the essence of Italian style (...) I love the black and white, I love the play of light (...) I love the speedy little cars, the hip coffee bars (...) I love the dark handsome guys with their skinny little ties, dressing mod looking out of sight, I love to watch them as they cruise with their pointy leather shoes, wearing shades in the middle of the nights." (04.02.2013)

Nine je ve své podstatě velice dysfunkční snímek, který výrazně sází na dokonalou retro atmosféru a zejména na vynikající práci choreografů a divadelní aranžmá. Ostatně s těmi to umí Marshall výrazně nejlépe. Nine je filmem, který by chtěl být uměleckou sonátou přibližující studii ženské krásy v devíti taktech stejně tak, jako ucelený pohled na tvůrčí krizi vyskloňovanou v devíti pádech. Tahle stupňovitá pyramida má ale mnoho nedostatků. Tím nejpatrnějším je emocionální chlad, který zachraňuje snad jen Marion Cotillard se svým křehkým kukučem ala Audrey Hepburn. Tohle varieté kombinující v sobě jak to nejlepší z kabaretu, tak režisérského cirkusu, je ale natočené pevnou rukou a i když chybí některým muzikálovým číslům drajv a jistá naléhavost, které se podařili vykreslit snad jen v případě Cinema Italiano, My husband makes movie a Take it all, pořád je se na co dívat. Nine je film ani ne tak pro diváky, ale spíše pro tvůrce coby oslava filmu jako takového, tvůrčího procesu a o všem, co na filmu milujeme a zároveň nenávidíme. Vizuální přehlídka pokoušející hlavně divákovy smysly, na jejímž konci je slovo „akce“ ztrácející se v osvobozujícím tichu. 7/10 (20.02.2010)

Za dekolt Penelope, ladné boky Nicole a oči Marion. (07.03.2010)

Ne, ne, ne a ještě jednou ne. Toto ne. Kdo vymyslel ty paralely? Nicole jako Anita? Fergie jako poslední kurva? Věčná Sophia...?! Nelze. (25.07.2014)

BAFTA Awards - 1 nominacia: Masky a vlasy (18.05.2011)

Chtělo by se napsat, že Nine je nejvíc sexy snímkem, který jsem v roce 2009 viděl, ale to bych lhal sám sobě, protože o tohle se (od teď) dělí s filmem Bitch Slap (tady ovšem podobnost končí… :-)) Ještě malá poznámka: Jsem rád, že tahle devítka byla mnohem lepší, než tato 9. ____ Myslím, že Marshallovi se povedlo zachytit Itálii v tomto snímku více než dokonale. Z tohoto filmu přímo tryská uvolněnost a pohoda (samozřejmě se tam najdou i vážnější scény, kdy to tak pohodové není). Čím si mě ale film opravdu získal, bylo obsazení. Daniel Day-Lewis - perfektní režisér, který má trable. Nicole Kidman mi potvrdila, že od dob Moulin Rouge sice uplynul nějaký ten rok, ale na ní (a jejím zpěvu) to nejde vůbec poznat. Z Penélope Cruz sexappeal přímo tryskal, k sakru, ta ženská je fakt božská. Marion Cotillard mi předvedla, že vážnější polohy jí nedělají problém. Stacy Ferguson mi potvrdila fakt, že nejen že umí zpívat, ale umí také být více než sexy a přitom i hrát. Neříkám, že to bylo, bůh ví co, ale fakt mě mile překvapila. Kate Hudson - jak já ji někdy nemusím, tak tady byla roztomilá. A Judi Dench společně se Sophii Loren tomu dávaly ten správný nádech té starší (nechci napsat staré, obě dámy vypadají na svůj věk úžasně) Itálie. A i když na vrchol žánru (který pro mě představuje již zmíněný Moulin Rouge a My Fair Lady) něco chybělo, tak s čistým svědomím tomuhle svižnému, sexy a příjemnému snímku udělím 4 do ruda rozpálené hvězdy. P. S. Ne, že by na tom nějak záleželo, když Oscara vyhraje písnička "The Weary Kind", ale myslím, že písni "Be Italian" by oscarová nominace slušela více. Přesto chápu, proč tam je "Take It All". (26.02.2010)

Muzikál s přesahem nebo spontánností to sice není, ale úplná prohra také ne. Jen si to kolem nás prosviští a moc toho pro nás nemá. Zvolená forma ani příliš neumožňuje rozjet nějaké blyštivé choreografické orgie, Nine se tak drolí na sled scén, které mají proměnlivou kvalitu. Rob Marshall si za to může sám, sám si lehce mdlou formu zvolil. Hlavní hrdina bojuje s prázdnotou a celkovou krizí. Osobní i tvůrčí. Jak je nejistá jeho budoucnost, je nejistá i režie a celkové vedení bezdějového příběhu. Navoněné, nevýrazné, archaické se spoustou hereckých es – mezi kterými se musí líbit osa Penélope Cruz – podvazky – korzet. Moc se mi zamlouvala i Marion Cotillard a pochopitelně samotný Daniel Day-Lewis. Rozehrané je to každopádně zajímavě, ve výsledku ale prázdné. (18.02.2013)

Plejáda hvězd, které mě nedokázali zabavit. Dvě hvězdičky pro Marion Cotillard. (10.03.2010)

No tak žádná muzikálová pecka se nekoná. Není to problém našlapaného hereckého obsazení, u kterého sice je pár hereček značně nevyužito ( Fergie s Kate Hudson si to vynahrazují aspoň nejlepšími muzikálovými čísly, Nicole Kidman nemá bohužel ani to). Všichni ale hrají velmi dobře. Daniel Day-Lewis předvádí tradičně výtečný výkon, i když zpěv mu zrovna moc nejde. Marion Cotillard potvrzuje, že právem patří mezi současnou hereckou špičku a Penélope Cruz je tak svůdná, že by ji neodolal snad žádný chlap. V obsazení tedy chyba není. Chyba je hlavně v režii,která je naprosto sterilní a bez nápadu. Atmosféru se mu sice jakž takž daří vybudovat, ale má to nulové tempo. Muzikálová čísla jsou na tom ještě hůř, protože postrádají šmrc, drajv a nápaditou choreografii a některé písničky mě vyloženě nudily a to se mi u muzikálu nestalo už dlouho dobu. Navíc ty přechody mezi dějem a muzikálovým číslem byly mnohdy taky velice nešťastně zvolené. Příběh to pro muzikál není také dvakrát šťastný a určitě z něho mohli vytřískat víc Zkrátka Nine je pro mě jedno velikánské zklamání a Marshallově neosobní režii se už budu příště radši vyhybat. (28.02.2010)

Crrrrrrrr! To bylo moje srdce, vidělo Nine. A chtělo tančit, tak tančilo. Pravda, nejsem znalec tanců, leč taneční jsem prohopsal a taky poznám, kdo šmajdá a kdo tančí srdcem. V Nine je to tak, že polovina lidí tančí s vášní a ten zbytek vlévá do diváka emoce. Zpěvem. Z úsudku mého a taky neschopnosti pohanit jakékoli Marshallovo dílo, pálím hvězdičky z vysoka a nebudu se u toho vrtět, rád půjdu proti proudu - Vás, diváků. Nine mělo ohromnou šťávu, drajv a tanečníky, kteří mě utahali k smrti. A ještě jedna podstatná věc: na dvě hodiny jsem si připadal jako pravej talián. Ach, be italian!!!!!!! (12.04.2010)

Že je to nabarvičkovaná a zamerikanizovaná kopie Osm a půl, mě sice v principu štve, ale že jsem se docela dobře bavila, asi už neutajím. (02.03.2010)

Ta doslovnost mě umrtvovala. (02.03.2010)

Asi mám problém s muzikálmi...Interpreti by mali byť minimálne dobrými hercami, spevákmi a tanečníkmi súčasne. A tento zážitok som od Nine nedostala...dej ma bral, Daniel Day - Lewis a jeho ženskými popletená myseľ tiež, z herečiek sa ako tak blysla Nicol Kidman, Marion Cotillard, tie ostatné tanečné a spevácke číselká boli len ženskou exhibíciou, ktorá vyznievala na škodu neprofesionálne (v poprednom zastúpení Penélope Cruz). (12.03.2010)

Tušila jsem kvůli ''stěru'' hodnotících pohromu, ta se naštěstí nekonala. I když musím se přiznat, že jsem čekala více zvučných písní. Naopak mimořádně se povedly rytmické "Cinema Italiano " s Kate Hudson, chytlavé "Unusual Way " v podání Nicole Kidman a dokonalé Fergiino "Be Italian" s úžasnou choreografií je kapitola sama pro sebe- bezpochyby nejlepší číslo filmu. Každá z věhlasných hereček si vyloženě nekrade film pro sebe, což je způsobeno u všech skoro stejnou dobou výstupu, přirozeně nejvíce prostoru má Daniel Day Lewis který lépe hraje než-li zpívá :) (28.02.2010)

Strašná sprostosť. Na snímku som sa pozrel, lebo ma lákala po mnohých stránkach. V prvom rade mnohé sexi herečky, v nylonkách a stilettách, v neposlednom rade, pretože Nine je známy broadwayský muzikál. Ale je pravda, že ja muzikály neznášam. Tomuto som však dal šancu. Film nás navyše zavedie do talianskych Benátok. Nedostal som ale nič. Žiadny sexi náboj, žiadne dobré songy, proste nič. Po nudnom muzikáli Chicago, sa režisér Rob Marshall púšťa do ďalšej nudnej snímky. Ničím výnimočné tanečné čísla a superhviezdna herecká zostava nezachraňuje filmovú verziu presláveného brodwayského muzikálu Nine. (26.10.2019)

Zkoušeli jste někdy narvat hlavu do televize? Jestli ne, tak vám rovnou povídám, že to bohužel nejde. Když svoje sólíčko spustila Penelopka, snažil jsem se do telky nacpat celej i s otevřenou flaškou koňaku, ale nakonec jsem byl donucen pouze trpět při pohledu na taneční čísla, která bych si vzal hned po promítačce jako druhou věc na pustý ostrov. Zaslechl jsem, že ve filmu prý hraje i Daniel Day-Lewis; sorry, kámo, já tě prostě neviděl... (06.02.2013)

Bylo to sice sexy, ale strašná nuda a hrozné písničky... Jediné ''Be Italian'' od Fergie bylo něco. (07.03.2010)

Hned zkraje jdu srovnávat s Chicagem, už z toho důvodu, že je to pro mě jeden z nejlepších muzikálů (a filmů všeobecně) všech dob a že má oba na svědomí Marshall. Tak za 1) Chicago mělo spád, divokost, intriky, napětí z toho, co přijde. Prostě příběh. Nine je celý jen o krizi středního věku v životě jednoho režiséra, který se za celý film de facto nikam nehne a navíc je to pěknej pablb (kterej si ani neváží toho, že se mu v posteli válí Cottilardka :D). Za 2) Hudební čísla posouvala Chicago v ději dál a to kolikrát i pěkně svižně, tady jsou hudební čísla jen zrcadlem do duše zmíněného truchliče nad svým promarněným životem a ztracenou múzou, případně vyjádřením pocitů, jaké z něho mají všechny ty baby, které se mu životem míhají. A tím pádem za 3) Chicago mělo ucelenou kostru s výrazným ústředním triem, které tomu všemu dávalo potřebný šmrnc a drželo celistvost. Tady, ač je obsazení výborné, je zároveň i tak rozmanité, že nikdo konkrétní film netáhne, jelikož aby se tolik jmen vešlo do jednoho filmu, musí tu de facto každý, krom ústředního mamlase, jen proběhnout tou svou vyhrazenou scénkou, aby se dostalo na dalšího, než naběhnou závěrečný titulky. Tenhle film je pro mě v mých očí prostě něco podobného jako byl Spirit pro komiksy. Po vzniku Chicaga jsem se hrozně těšila, že Marshallův další film bude opět muzikál a on místo toho přišel s Gejšou. Teď si říkám, že to byl možná ten nejlepší tah, páč né každý dokáže vstoupit dvakrát do stejné řeky a Marshall to s Nine i prokázal. Nejlepší výstupy: Fergie a její zaškolování. Kate Hudson a procházka po molu. Zbytek mi z hlavy vyšuměl dřív, než titulky vůbec naskočily. 50% (27.01.2013)