Twilight sága: Nový měsíc

Chvíli se dá bavit tím, že pozorujete reakce okolo sedících lidí, ale když už vás přestane bavit i to, jak se jeden chlapec z nudy dloubá v nose, přijde krize a máte pocit, že začnete mlátit hlavou do sedadla před vámi z hrůzy, co příšerného ještě přijde. Sarkastické výbuchy smíchu v kině plném nadšené mládeže taky zrovna nejsou nejideálnější, protože ty káravé pohledy, co na vás ty děcka hodí, vás ukovou do křesla a zbytek filmu prostě v tichosti protrpíte. (29.11.2009)

Džentlmeni evidentně vymírají. Za mých mladých let si nedovedu představit, že bych s radostí v oku nesplnil jakékoli přání své dívky, ale dnešní mládež je jiná. Kráska chce jenom kousnout do krku, ale bledý švihák místo okamžitého odběru krve oduševněle prchá ze záběru a nechá ji napospas lesní havěti. Evidentně nejsem cílovým divákem pro měšec producentů tohoto snímku, ale nemohl jsem si nevšimnout, že poslední dobou je světle zelená barva mé pleti čím dál atraktivnější pro mladé dívky hledající po lesích rozptýlení s upírem. (07.07.2012)

Uff, uff, tak to mám za sebou. Nevydržela bych se na to koukat v kuse, taže jsem to občas stopla a odběhla se podívat do obýváku, na co kouká moje sestra s mamkou. Na Underworld 2; takže jsem si pročistila hlavu... :-D Ať by se snažili sebevíc, nemůžou z toho ti herci udělat něco pořádného, neb přece jen scénář jim to nedovoluje. Nechápu Bellu - jak si může vybrat něco tvrdého a studeného (bílého s hnusnýma očima) oproti něčemu teplému, hřejivému, měkkému a hezky chlupatému. (ne, ani jeden ten herec se mi nelíbí, ale přece jen když se na to podívám z logické stránky... pardon, tady bych logiku používat neměla, já zapomněla). Jediné, v čem s Bellou souhlasím, je její otázka: "Jak mě můžeš milovat, mě člověka?" - taky si to říkám, jak může člověka milovat upíra ještě k tomu tak moc a pateticky? Trochu to zavání zoofílií... Trochu mi to přilo jako sešlost labilních amerických spoluobčanů, kteří sem tam skáčou po stromech (nebo z útesů), převlékají se za vlky nebo za divný týpky s ještě divnějšíma očima a hnusně bílou kůží, nebo se snaží světu ukázat, jak moc trpí pro lásku, až z toho dostávají sebevražedné sklony. Všechny bych je vzala za ručičku a posadila před psychologa. Ona ani předloha za moc nestojí (četla jsem ji, za den byla přečtená, přesto s kvalitou to nemá nic společného), takže se člověk nemůže divit všem těm patetický proslovům, kukučím, nočním můrám a bledosti. Doufám, že z toho nic poodbného nechytím. Škoda, že jsou tam všichni takoví pitomí a litující chudinku pannu Bellu, která vlastně děsně touží po sexu - všimli jste si? X-D Nebo to bylo o něčem jiném? Začíná to vypadat na novou WTF fágu! (28.11.2009)

Jednoho ponurého podzimního večera jsem s hrůzou zjistil, že nemůžu najít klipsny na bradavky, jezdecký bičík byl od posledně zlomený, latexová maska prodřená a deseticentimetrové jehlovky mé drahé, které mi vždy tak rozkošně drtily koule se nenávratně ztupily, protože si v nich ta kráva vyšla na ples, kde si střihla polku s nějakým vesnickým idiotem! Bloumal jsem po bytě od ničeho k ničemu a hledal způsob, jak vybít svou sexuální frustraci. Ach jak jsem byl naivní a nerozvážný, když jsem v záchvatu ukájení mrzkých pudů mačkal play! Pro tohle není záchranné slovo a pokud vám zrovna dojdou baterky v ovladači, není cesty zpět. Už nikdy nebudu, čím jsem býval a marně hledám výrazivo, kterým bych popsal tuto nepředstavitelnou kalvárii. V mlžném oparu bezbřehé hrůzy se mi vybavuje pouze toto: Nejprve jsem uviděl páchnoucí, zelenožlutou, viskózní skvrnu velikosti Lautnerova solarizovaného hrudníčku a tvaru Patizónova "uhrančivého" obličeje. Jen tak se přede mnou prkenně převalovala a já se neustále snažil smířit s myšlenkou, že takový terror to snad být nemůže. Přistoupil jsem tedy blíže a snad to byla stařecká nerozvážnost, která mě přinutila rozhrnout ji prstem. Okamžitě jsem uviděl kousky hrášku a mrkvičky, které nepochybně patřily bramborovému salátu mé Poslední večeře. Hrdinně jsem pokračoval v pátrání a se zatnutými zuby zabředával hlouběji a odhaloval další vrstvy tohoto strašlivého úkazu! Nestrávené kousky vepřového řízku jemně EMO přibarvené několika fernety pro dobré trávení, špatně požvýkaná celozrná houska, kterou jsem tak pečlivě vyčistil talíř, roztomilý malý klíček od skříňky v nádražní úschovně, jenž jsem chvatně a neuváženě spolkl při domovní prohlídce, aby nezjistila, kde schovávám pornočasáky, výtečná šunka Remair, deset deka za patnáct korun v Tescu, zlaté polomáčené od Orionu, na kterých stále ležérně ulpívaly kousky jemné mléčné čokolády a v neposlední řadě zpola natrávený pytlík chipsů LAYS, u nichž už si ani nevzpomínám, zdali to byla grilovaná slanina či brambory pečené v ohni. Věřte mi, pátral bych dál, přátelé, ale tohle se opravdu nedalo udržet. A takhle mě v horečkách našli - politého studeným potem, s křečovitě zaťatými pěstmi, blábolícího v mrákotách cosi o zasraných homoupírech! Teď, když už jsem se alespoň trochu vzpamatoval a vidím věci znovu s jakýms takýms nadhledem, by mě upřímně zajímalo, kdy už konečně někdo promění paní Majerovou v jezevčíka, aby svými komerčními, grafomanskými bláboly nekurvila našim dětem pohádky a vkus!!! (02.11.2010)

Nic světoborného (cca 50%), o něco slabší než Stmívání, ale pořád lepší, než některé rádobyhlubocekulturní intelektuálně-vizionářské zážitky některých světoznámých režisérů. Na čem by se ale mělo pořádně zapracovat, to jsou triky - takové 3D zvířecí figurky běhaly na plátně už před cca 10 lety... Jinak se mi docela líbí to mírně potemnělé aljašské městečko a hodně se mi líbí písničky i jejich použití ve filmu. Ale samozřejmě, že jen tohle samo na velký filmový dojem nemůže stačit... (30.08.2010)