Manéž Bolka Polívky

Tento pořad mě nikdy nebavil, připadal mi nudný a nezajímavý. Styl humoru mi vůbec nesedl, účinkující si spíš hráli na rádoby intelektuály a mně je přece jen mnohem bližší komunální satira. A když tu pročítám seznam všech, kteří se v pořadu zadluženého propagátora paštik a Drahošova kámoše angažovali, až na pár výjimek je to jeden kavárník, přemluvbába a chvilkař vedle druhého. Jako by epizoda Klauni z 30 případů majora Zemana byla s mnohaletým předstihem natočena vyloženě o nich. Není divu, že mě tento pořad nedokázal oslovit. Třebaže jsem léta uděloval 1 *, i když pořádně ani nevím, za co (nejspíš proto, že před mnoha lety jsem u tohoto pokleslého pořadu alespoň chvíli vydržel), poté, co věčně zadlužený valašský ochlasta shrábl od ODSácké mafie milionové dotace coby protislužbu, že za ně léta vehementně kope snižuji na nekompromisní odpad! (07.07.2020)

V sobotním tisku dne 22.4.2017 vyjádřila renomovaná kritička Mirka Spáčilová názor, že když se televizní divák rozhodne dívat večer na film Ztraceni v Mnichově nebo na obnovenou Manéž, žádá si to diváka s mozkem. Co se týče toho filmu, tak je to možná pravda, ikdyž mě osobně se nelíbil. Pokud se jedná o Manéž, tak už dávno to pravda není. Ptám se, kde je ten skvělý klaun, improvizátor, mim a herec, kterému se vtipy dařily tak nějak lehce a mimochodem? Nevěřím, že to je jen stářím a množstvím vypitého alkoholu. Vždyť Manéže ještě za "komančů" jsme si vychutnávali, protože se dost často pouštěl na tenký led, pouštěl si "hubu na špacír" a riskoval tak minimálně zrušení pořadu. I v devadesátých letech měla Manéž výbornou úroveň, ale vstup do jedenadvacátého století se Bolkovi nevydařil. Jakoby pramen jeho osobitého humoru vyschnul. Dobré vtipy začínají být v menšině proti těm slabým a, bohužel i trapným. Ne jinak tomu bylo i včera, kdy jsem doufal, že po dvouleté pauze by se snad mohlo blýsknout na lepší časy. Kdepak, neblýsklo! Mělo mě varovat srovnání obou Dědictví, kdy to první dozrálo jak víno a právem se těší velké oblibě. Kdežto to druhé ve mě vyvolává hlavně smutek. Hodnocení Manéže měnit nebudu, neboť mi v ranných časech připravovala velmi hezké chvíle, ale myslím, že na případné další pokračování se už dívat nebudu. (7.1.2018) Tak tohle jsem opravdu nečekal! Jsem moc rád, že jsem nedodržel slib, že se už na to nebudu dívat. Konečně zase Manéž, kde ty dobré a výborné vtipy byly ve velké převaze. Fakt jsem se bavil! Vrcholem bylo pro mne vystoupení Hany Holišové! Pokud se však tato nesporně talentovaná herečka a zpěvačka bude nadále zahazovat ve stupidních, nekonečných seriálech, tak na ni lidé nebudou vzpomínat, jako na tu, kterou výborně zahrála Edith Piaf, ale jen jako na pseudohvězdu Ulice! (23.04.2017)

Pijící abstinent, bavič, herec a klaun - Bolek Polívka. Manéž je už dávno klasikou. Který jiný zábavný pořad se u nás vysílá už více než dvacet let (i když teď už ne s takovým počtem dílů na rok) než tento Bolkův klenot? Stále zábavné, nadčasové, se skvělou znělkou a hlavně Polívkovým inteligentním humorem, který snad nikdy nezestárne. Já osobně už bych jak Polívku, tak Manéž, řadil po bok těch největších velikánů českého resp. československého humoru a zábavy. Tento pořad se mi nikdy neokouká a stále má co nabídnout. (04.04.2016)

TAkhle upadat kdysi tak nadějného baviče jsem si nikdy ve svém životě nepřál zažít. Manéž ještě klesá ke dnu pomaleji, ale jistě, ovšem ten pořad, kde si zve hosty a nedává jim prostor, podsouvá jim náladu svých fórů a smějeostatním nezbývá než se na jeho povel smát, tak to už je pro mě hodně silná káva, a té se vyhýbám. (26.07.2010)

Ať se to komu líbí nebo ne, Bolek Polívka je původní rázovitý fenomén našeho klaunství a konferenciérství, naštěstí ne polistopadově pokleslého bavičství ani moderátorství. K úrovni i způsobu jeho vystupování mohou vznikat ty či ony výhrady, což je normální. Ale i tak mimo pochybnost zůstává hloubka, původnost a přínosnost Polívkovy osobnosti a nakonec i generace, navazující na odkaz malých divadelních forem padesátých a šedesátých let, jež samy jsou potomkem a rozvíjitelem první generace moderního českého kabaretu a tzv. malé divadelní formy. Tohle všechno se podařilo Polívkovi do jeho již nadčasového pořadu spontánně - a tvořivě - vložit a velmi často tuto samu o sobě víc než náročnou a tvořivou šablonu navíc obohacovat o nové a nové gagy "uvnitř" jednotlivých pořadů. Proslulost někdejších obdobných relací Horníčkových (HOVORY H), Werichových (zejména z r. 1968), NÁVŠTĚVNÍCH DNŮ DIVADLA SEMAFOR z přelomu šedesátých a sedmdesátých let zklasičtělé dvojice Grosmann-Šimek i podobných pořadů slovenského dua Lasica-Satinský naznačují, o jak cenný vklad do dějin české televizní zábavy se jedná. Vklad původní, hluboký, s nenapodobitelným a zřejmě i neopakovatelným brněnskomoravským akcentem někdejších Provázků. Uvědomíme-li si tento klasický "vrcholový" kontext, snáze Polívkovi i jeho hostům odpustíme občasné poklesky a nedodělky. Vždyť chybovat je lidské. (28.07.2009)