Osm a půl

Jedna z mnohých postáv filmu hovorí, že keď režisér nenadbieha svojmu divákovi, tak jeho film nemá zmysel, pretože ostane nepochopený. Fellini s týmto očividne problém nemal, natočil film iba pre seba a filmových kritikov a my môžeme iba tušiť, alebo donekonečna záber po zábere rozoberať jednotlivé roviny filmu. Celok zhruba pochopíte, ale pre mňa je problém v tom, že daná téma ma nezaujala a chýbal mi nejaký styčný emocionálny bod, kde by som sa chytil. Takto to bola dosť ťažká nuda. VIDENÉ ZNOVA: Ak by každý režisér, ktorý má pocit, že nevie, čo povedať a vznik nového filmu bude iba ďalšia lož v jeho živote zrušil jeho natáčanie, bolo by ich podsatne menej a nemusel by som tráviť toľko času selektovaním toho, čo chcem vidieť. Potom si budem môcť pozrieť viac krát aj klasiky, ktoré opätovné pozretie priam vyžadujú. Ako napríklad 8 a pol. Možno je to príliš dlhé, ale Fellinimu sa podarí dostať stav Quidovej mysle a duše aj do tej vašej, nemusíte ani vedieť čitať jeho myšlienky. Je film zábava či umenie, autorská výpoveď, alebo byznis? Všetko a dokonca v jednom. (13.08.2009)

No..jako jo. V 8 lidech jsme se toho pochopení nějak dobrali...:) A kamera...krása! (04.08.2015)

Felliniho originálny pohľad na riešenie osobnej krízy muža stredného veku. Proces riešenia - ťažký, ovplyvňovaný rôznymi faktormi, napr. kresťanskou výchovou, zážitkami z detstva a z minulých rokov, ženami....... Podľa mňa je spracovaný s vysokými umeleckými ambíciami režiséra, ale príliš časté a bezhraničné striedanie reality, spomienok a predstáv pôsobí na diváka skôr komplikovane a chaoticky ako umelecky. Výsledok riešenia - našťastie správny. Taký, ako som dúfala, že bude. Potešilo ma, že je to film o pochopení zmyslu života, o morálnych zásadách a o vernosti (aj keď to spočiatku vyzeralo všelijako). Inak by bol tento zvláštne chaotický film iba bezduchým pokusom o umenie a pre mňa zbytočná strata času. (13.02.2010)

Nepamätám si už, ktorým Felliniho filmom som začínal, ale bez pochybností viem, že jeho filmom 8 1/2 som s ním skončil. Moja obľuba Felliniho filmov v mladosti iste nepramenila z toho, že by som mal snobské sklony, skôr z mladíckeho rešpektu k autoritám. Lenže časy sa menia a dnes mi už maestrove filmy takmer nič nehovoria, resp. tým menej mi hovoria, čím viac sú o ňom, o jeho radostiach, starostiach, snoch a fóbiách. A 8 1/2 je príliš osobný film na to, aby som mu doprial aspoň tie pôvodne pridelené tri hviezdičky. (15.01.2013)

Někde mezi autobiografií a psychoanalýzou, ale přitom nese všechny znaky typické pro Felliniho filmy: krásné ženy, snové sekvence, vzpomínky na dětství... Ale k mistrovým nejlepším dílům ho stejně neřadím. (10.04.2004)

Pardon, ale tohle vážne nešlo dokoukat. (12.06.2011)

Prostě Fellini, tak jak ho mají obdivovatelé rádi a konzumní, komerční diváci nenávidí. V tomto případě se přikláním ke komerci. (24.02.2012)

Tenhle film je pochopitelný především těm, kteří někdy prožívali pocity bezvýchodnosti, nesmyslnosti či nevysvětlitelné prázdnoty. Myslím, že je zbytečné řešit co znamenají jednotlivé výstupy, či scény, které mají stejně v první řadě velice soukromou a intimní povahu. Co je mnohem podstatnější, je celkové vyznění filmu, který vás může přes svoji tragiku překvapivě dobře utěšit právě v neutěšených chvílích. V těchto pomáhá paradoxně nikoliv povrchní optimismus, či všední banality lidí, kteří jsou „v pohodě.“ Pomoc přichází spíše ve vědomí, že v temnotě nejste sami, že jsou jiní, kteří prožívají zatracení. Umění nespočívá primárně ve vyjádření všelidských témat, na tomto omylu už ztroskotala hromada tvůrců (např. Coelho, Aronofsky, apod.), spíše jde o to, vyjádřit ty nejhlubší a nejsoukromější pocity, protože právě v nich je jádro lidství, které je společné nám všem. Veliké umění nemůže vzniknout na povel, jako pouhý konstrukt, povětšinou vzniká hlubokou potřebou umělce. V tomto smyslu je právě tvůrčí krize velice vděčná. Umělec má obrovskou potřebu tvořit, ale nemůže. Tudíž se uchyluje k tvoření o tvůrčí krizi, která je z podstaty velmi blízká krizi životní. Aneb jak řekl jednou jeden spisovatel. „Pokud máte tvůrčí krizi, pište o tom, jak nemůžete psát...“ (27.11.2015)

• Opäť sa vyžaduje dvojitá projekcia, že priam najideálnejšie sa to hodí zrealizovať zrovna tak, aby skrátka prebehla len v jednom dni, kedy dokonca divák ešte lepšie pochopí hlavnú myšlienku tohto filmu s číselným názvom 8½, v podstate priamo pojednávajúcom o režisérovi Federicovi Felliniovi a jeho následnej strate tvorivej inšpirácie, keď ho vo filmovom spracovaní stelesňuje práve jeho „alter ego” Marcello Mastroianni, ako režisér Guido Anselmi. • Totižto by sa najskôr mohlo zdať, že ide čisto iba o výplod akýchsi scenáristických fantázií, nezakladajúcich sa na akýchkoľvek reálnych kontúrach, keďže si to pravdepodobne autor celé len vymyslel, aby tým bol proste strašne zaujímavým, ale nakoľko som videl väčšinu z predchádzajúcich najznámejších filmov, pričom poviedku (preto pol) Le tentazioni del dottor Antonio (Pokušenie doktora Antonia) zo snímku Boccaccio '70, som síce zatiaľ nevidel, no i napriek tomu môžem smelo prehlásiť, že minimálne tieto štyri: I Vitelloni, La Strada, Le notti di Cabiria, a rovnako aj La dolce vita, sú tak extrémne nadštandardné, filmové diela, že sa ani nie je tomu čo čudovať, prečo zrazu stratil všetky režisérske nápady, ktorými mimochodom doteraz len tak oplýval, inak by zrejme nenakrúcal jeden lepší film, než bol ten druhý, až sa tým pádom naprosto vyčerpal, kde na druhej strane by sa patrilo tiež podotknúť, že po tomto filme už nikdy viac nevytvoril taký excelentný opus, ako tomu bolo doposiaľ. • Jednoznačne vyššie spomínané 4 + aktuálne recenzovaný, považujem za vôbec najsilnejšiu "pätorku", akú Fellini počas svojej bohatej kariéry vytvoril, že je zároveň veľkou škodou najmä to, že sa hneď v takmer samom úvode vybičoval do najväčších, režisérskych výkonov, čo si napríklad mohol trochu "pošetriť" na neskôr, trebárs v každej dekáde by priniesol presne takýto typ výtvoru, no zase musím skonštatovať, že sa to tak malo jednoducho stať, lebo tieto filmové práce vznikli presne v takej dobe, kedy to bolo úplne najvhodnejšie. • Samozrejme, že ani po roku 1963 absolútne nezaspal na vavrínoch, ale to už je na úplne inú diskusiu. Áno, niekoľko nasledujúcich počinov som určite videl, no moje celkové dojmy (pozatým), sú zväčša len priemernými, čo je vskutku hotovým paradoxom, ktorému sa pomaly ani nechce veriť. • Elegantný, vo veľa ohľadoch mimoriadny, a k tomu pomerne i vzrušujúci, a to kvôli účasti mnohých, krásnych herečiek, vrátane „božských” Claudii Cardinalovej a Anouk Aiméevej, kedy sa kameramanovi Giannimu Di Venanzovi, podarilo docieliť neuveriteľnej, estetickej roviny, ktorá sa vďaka podmanivej, Rotovej hudbe, stáva v celkovom ponímaní - nadčasovým unikátom, na aký sa nezabúda, a možno s akýmsi smutným dodatkom na záver, že sa režisérovi nepodaril znovu zopakovať takýto veľký úspech, ktorý treba pripisovať čistej náhode.   (29.10.2022)

V roku 1963 by už Fellini mohol natočiť asi čokoľvek, sláva bola dávno zabezpečená aj posmrtne. A presne taký mi príde tento snímok, také čokoľvek. Ja viem, že správna rozumbrada a artová duša bude ospevovať, to čo je ospevovať nutné. Lebo ak natočíš blbosť, môžeš stále povedať, ale veď takúto blbosť, pardon umenie, natočil aj Fellini a ja sa len inšpirujem. A tak sme v začarovanom kruhu, je to také perpetuum mobile na umenie. Nehodnotím film ako úplnú hlúposť, ale že to nudí, že je to zlepenec nudných dialógov a že z tej slávnej Claudie sa tu dočkáme len osem minút, to nepopieram, že je sklamaním. Samozrejme tomu pravému pôžit-károvi na konci vypadla od úžasu slina a nebolo to z tej Claudie, ale domnievam sa, že väčšina divákov, čo proste chce vidieť aspoň priemerný film, to do konca ani nedá. (24.04.2024)

Osm a půltý Felliniho film je opravdu zamotanou záležitostí, ve které gradují jak dynamické scény, tak ubíjí ty zdlouhavé. Celou první polovinu filmu jsem si říkal, že tohle na víc jak 3* nevidím, ale jelikož opět (jako u mnoha filmů) zafungovala polovina druhá, která byla vskutku vynikající, tak musím přidat. Líbily se mi ty vzpomínky na dětství, které jen podtrhly výjevy ze současnosti. Strašně jsem se těšil na překrásnou CC a je škoda, že jí bylo dáno tak málo prostoru. Zkrátka snímek, kterému jsem opravdu dost velkou část stopáže nemohl přijít na chuť. (13.03.2011)

Rozhodne najkomplikovanejší Felliniho film, na ktorý treba mať náladu. Mozaikovitý dej je rozhádzaný do hlavnej myšlienky a tou je kríza stredného veku v súkromnom a profesnom živote umelca. (28.10.2014)

Musím se opakovat, a za nejvýstižnější, prohlásit repliku "Já vím, o čem chceš vyprávět. O zmatku v nitru člověka. Ale musíš to říct jasně, aby tomu lidi rozuměli.“ Hodinu jsem totiž zvládal tenhle artový guláš sledovat a jakš takš si ho uvnitř sebe uspořádávat. Jenže v hodině druhé jsem se přistihl, že už pouze tupě koukám a vnitřní smysl Felliniho "filmu ve filmu" je někde v háji a rozhodně ne v mé hlavě. Zajímavý a stylový film, který je snad ale téměř nemožné zvládnout myšlenkově v plném rozsahu. A musím se ještě pozastavit nad špageťáckými postsynchrony. Z těch se mi chtělo zvracet od začátku do konce a je mi velkou záhadou, že celému filmovému světu nevadí tak laciná a odflinknutá práce, kdy máte pocit, že byste to sami s vymšleným italským přízvukem nadabovali líp. 8 a 1/2? Ne, raději Synecdochu. 4/10 (30.09.2014)

Myslím, že po dnešku můžu s jistotou říct, že nejsem fandou Felliniho. Silnice byla o něco lepší, ale taky nic z čeho bych byl na větvi, vzhledem k obecnému hodnocení těchto jeho filmů. V Osm a půl se mi líbily postavy, obzvlášť hlavní herec. Všichni měli charisma, možná to dělají ty italské povahy, taky bych pochválil klasickou hudbu a kameru, kterou umí Italové udělat dost zajímavou i bez jakýchkolik efektů. No a abych nezapoměl scéna s harémem byla jediná, která mě opravdu bavila. Ta byla super. Ale jako celek bych to shrnul jako dvou a půl hodinovou intelektuální nudu a jeden z nejslabších filmů IMDB TOPky. Jednoduše jsem tomu intelektuálně nestačil. 50% (03.11.2010)

For ME 94% (25.09.2009)

Film má samozřejmě několik úžasných momentů (úvodní "létací" scéna, milostné laškování režiséra s milenkou), zcela určitě je třeba pochválit výběr hereček a to ne jen pro jejich vzhled, prvotní nápad i vizuální zpracování. Jako celek mě však film nějak zvlášť nezaujal a největší vinu za to dávám dlouhé stopáži. Snímek je totiž tak "silný" a svým způsobem jiný, že se to jednak nedá unést, jednak se do něj vkrádá ani ne tak nuda, jako spíše nepochopení a postupně pak již nezájem. Jak píšu, mnohé scény jsou samostatně a samy za sebe až úchvatné, ale film jako celek jim dost ubírá. Docela bych souhlasil s Civalem, Radyo i Mattym. (11.05.2013)

Slovy dneška: Ten trapný moment, kdy slova přestanou fungovat k vyjádření a režisér je ze své pozice nucen vyjadřovat film slovy. Přehlcenost, nesoustředěnost, neuzrálost či přezrálost a neustálé motání v každodenním surreálném chaosu, který se kolem něj točí v přípravě na další trhák od uznalého génia. A tak zatímco se Guido snaží vrátit do kolébky a v tichosti se zbavit odpovědnosti za cokoli, na široké pláni vystupuje gigantická konstrukce pro jeho nejnovější film, se kterou on za boha neví, co bude dělat a která tak nějak charakterizuje jeho samotného - přerostlá, nesmyslná a pouze na jedno použití. Intelektuální porno od Felliniho, které vytvořilo milník uznalým stárnoucím režisérům v tom, jak se vyrovnat sami se sebou (a byl by to geniální double-feature s Menzelovými Donšajny!). Osobně je pro mě potvrzením bravury 8 a 1/2 to, že jakkoli je mi italský ženský temperament odporný a u většiny ženských postav (krom vždy překrásné a nebezpečné Anouk Aimée) se mi kroutily prsty u nohou, vypil jsem to až do dna a užíval si takřka každý, neuvěřitelně komponovaný záběr. (14.06.2016)

Felliniovsky surrealistické ztvárnění krize tvůrčí i krize středního věku. Poetické obrazy, skvělá kamera, snová atmosféra, výborný Mastroianni, výborná postava ukecaného scénaristy i mnohé další. Ale jinak díky přehnané délce celkem nuda. (27.05.2005)

O hraničním snímku Frederica Felliniho i Marcella Mastroianniho bych mohl napsat román, který se naneštěstí prodlužuje s překvapivě narůstajícími lety. Osmi a půl se mi otevírá nemluvně, zato oslnivě a zněle svět člověka, který se cítí poslán k tomu spoluutvářet zemské stvoření, aniž by byl disponován k plavnému otcovskému vzletu a objetí. Sebeironicky se přitom zobrazují události všedních střetů s kritiky, producenty, aktéry, které známe všichni, kteří jsme se vydali na věčnou poušť, na níž lze stavět jen z písku, i vzpomínky, které se oživují – s hlasitou výčitkou – všem, i těm bez jakýchkoliv tuh. Zdegenerovaný, k lhostejnosti vychýlený svět toužící po jasné interpretaci odvrací zrak od prvních zkusmých tvarování a žádá si jasného poselství, vůči němuž tvůrce dokáže nanejvýš mlčet nebo se vzdát a rozplynout – v prvotní mračna či písky, z nichž něco konečně povstane. Asa nisi masa… (13.08.2017)

Mezi snem a realitou, mezi dětstvím a dospělostí. Do 8 1/2 není snadné se ponořit, přeci jen jde o hodně osobní otisk osobní i tvůrčí krize na filmové plátno. Takže ze své podstaty je celý film hodně nedivácký, do značné míry egoistický, chvílemi i samoúčelný. I tak je ale od první do poslední minuty hodný obdivu, protože podobné prolnutí formy, obsahu, tvůrce a hlavního hrdiny je v celé kinematografii pravděpodobně jedinečné. 80 % (08.09.2009)