Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lavran
    *****

    Většinové kritické přijetí Válečného koně je smutnou ukázkou situace, kdy se nějaké nečekaně rafinované mainstreamové dílo stane pastí pro všechny, kdo odmítají vidět „kulturní povrch“ jinak než v jeho “povrchovosti”, tedy aniž by se ptali, proč se nám zjevuje právě povrchními gesty, a co tato gesta znamenají, jinými slovy, aniž by se ptali po jeho hloubce. Je-li ovšem na Spielbergově posledním filmu něco kýčovitého a laciného, pak je to jedině ostentativní sebejistota těch, kdo jej za kýčovitý a laciný označují. Ano, příběh je bezesporu velmi banální a konvenční, banální a konvenční ovšem není způsob, jakým je prezentován. Bohužel pro Spielberga však většina zdejších diváků neoplývá nikterak hlubokým povědomím o filmové historii, resp. o tradici hollywoodské kinematografie, a co je horší, stejně tak schopností vystříhat se letitých předsudků, vůbec o filmech jakkoli přemýšlet, empaticky se do nich ponořovat, nechat se jimi okouzlit bez nutného pocitu trapnosti. A přitom by do začátku stačilo tak málo; povšimnout si, jak uměle jsou nasvíceny scény na anglickém venkově, aby co nejvíce evokovaly předválečnou „studiovost“, syté barvy vidět jako nápodobu technicolorové barevné palety, naslouchat Williamsově hudbě jako dozvuku prací Maxe Steinera či Franze Waxmana, atd. Nápaditou hru (ne)prostupnosti kašírované pohádkovosti a mrazivé horečnatosti válečného běsnění rozehrává Spielberg na půdorysu dnes již kultovních dobrodružství Victora Fleminga, kterého vždy považoval za velký vzor, ale též westernové mytologie Johna Forda. Od prvně jmenovaného pochází například vysmívané černé siluety na pozadí plamenného západu slunce, stejně tak plakátová idyličnost scén mezi francouzskou Dorotkou Emilií a jejím „kouzelným“ dědečkem. Válečný kůň však není pouze poučenou poctou kinematografickým vzorům, resp. klasickému Hollywoodu a jeho představitelům, k němuž se z podobných pozic vztahuje například i Luhrmannova Austrálie, ale také fascinujícím komentářem k proměně chápání role a postavení zvířete ve filmu – a to opětovně zejména v hollywoodském kontextu (viz zajímavý článek Jana Gregora v Respektu). Po Zrození Planety opic tak máme v brzkém sledu možnost vidět již druhý velkofilm, který je vyprávěn z pohledu zvířete, a co více, natočený takovými technologiemi, které umožňují, aby zvířeti nebyl při natáčení zkřiven jediný chloupek. Zvířecí optika pochopitelně podmiňuje i formu vyprávění, v případě Válečného koně vyprávění „štafetové“ (pro srovnání doporučuji snímky Winchester ’73 či Hvězdy na čepicích), což zdůrazňuji zejména pro ty, kteří jej z toho či onoho důvodu považují za nespojité. Přestože toho o Velké válce bylo již natočeno přehršel, zatím nikdo (pokud je mi známo) si netroufl zobrazit její hrůzy pohledem zvířete trpícího mezi ostnatými dráty – a tím ono utrpení umocnit. Válečné výjevy, v nichž Kaminského mistrná kamera přichází o klasicizující malebnost a dokumentuje zákopové peklo spektakulárními jízdami nebo ruční bezprostředností, se přitom směle vyrovnají tomu nejlepšímu, potažmo nejintenzivnějšímu, co bylo dosud na dané téma natočeno, ať už vzpomenu uhrančivost Kubrickových Stezek slávy (1957), vpravdě převratné, ale pozapomenuté Dřevěné kříže (1932) Raymonda Bernarda, Na západní frontě klid (1930) Lewise Milestonea či melodramatickou Přehlídku smrti (1925) Kinga Vidora, k níž má Válečný kůň (alespoň žánrově) zřejmě nejblíže. O Tintinovi jsem to svého času říci nemohl, ale Válečný kůň je dobrý film, v mnoha ohledech dokonce výjimečný. A jako takový si zasluhuje, aby nebyl vnímán skrze prsty povýšenosti, ale se snahou o pochopení, bez cynismu, i kdyby se jednalo pouze o uznání pozitivních lidských hodnot, jež nám s velkolepě naivní upřímností, tolik příbuznou hrdé griffithovské sentimentalitě, předkládá. Podobně jako jiní spielbergovští hrdinové, přicházejí kůň Joey i chlapec Albert překotnými dějinnými okolnostmi o nevinnost, uzrávají tváří v tvář ukrutnostem vnějšího světa. Jsou nuceni projevit mezní odvahu, obětovat pot a krev na poli domácím, úrodném, které se zavážou společnými silami obdělat, aby Albertova rodina nepřišla o dům a pozemky, ale také na poli bitevním, poli osetém smrtí, kde každý na vlastní pěst odolává pozvolné ztrátě sebe sama. V závěru však opětovně nalézají, upevňují to trvalé a přetrvávající, co jim umožnilo zachovat si odhodlání i v té nejtemnější hodině, v okamžicích “daleko od všech sluncí”.(23.2.2012)

  • Gimp
    *****

    Suchaři!(30.3.2012)

  • Niktorius
    *****

    Vedle Luhrmannovy Austrálie jeden z nejhollywoodštějších filmů poslední dekády. Snadno si dokážu představit, že by mě některé okatě dojemné či klišovité situace v podání jakéhokoli jiného režiséra dokázaly otrávit či nakrknout, ale Spielberg dokáže z každé minuty vytěžit maximum - ať už mluvíme o emocích nebo filmové estetice. btw. Rating PG-13 nijak nezabránil tomu, aby zde obsažené válečné scény patřily k jedněm z těch nejpůsobivějších, jaké kdy vznikly. 90%(24.2.2012)

  • H34D
    **

    Jsou filmy, jejichž stupiditu může poměrně přesvědčivě překrýt jejich výborné řemeslné zpracování, bohužel naivitu, patetičnost a nervydrásající otravnost Válečného hnoje však nedokáže předčít ani prvotřídní práce audiovizuálních mágů Kaminského s Williamsem včetně zkušeného Spielbergova vedení. Kdybych to vzal kolem a kolem, mohu nejprve poukázat na zajímavost, že celý film je vyprávěn z pohledu koně, kolem něj se všechno točí a kolem jeho "individuality" jsou vystavěny, dá se říct, epizody o venkově, o válce, znovu o venkově a nakonec znovu o válce. Žádná z těchto rádoby epizod není samostatně uspokojivá a dohromady dává smysl pouze když přistoupíme na fakt, že kůň je zde povýšen na polidštěnou postavu s některými lidskými vlastnostmi a dokonce i lidskými emocemi. Něco tak nebesky stupidního, ke zblití lacinného a pro psychicky zdravého vyspělého jedince otravného, ba na pohled až ponižujícího jsem nečekal ani od krále rodiného patosu, Spielberga. Whore Horse je luxusně natočená sračka. 4/10(3.3.2012)

  • tahit
    ****

    Ne, že by snad film s vyšperkovanými záběry barevné rozmanitosti čímkoliv udivil, ale ten příběh funguje. A chtěl bych předeslat, že je mi u tohoto filmu srdečně jedno, zda to je nerealistické, protože o to jde až v druhé řadě, podstatné je, že nabídl city a emoce.(19.5.2012)

  • David Kross

  • - Autor knižní předlohy Michael Morpurgo si ve filmu zahraje také. Lze ho spatřit na začátku filmu při aukci, kde stojí hned vedle Davida Thewlise. (HellFire)

  • - Z první světové války se dochovalo minimum zbraní. Proto musely být všechny rekonstruovány nebo vypůjčeny ze soukromých zdrojů, a to včetně tanků. Štáb oslovil při této příležitosti různé starožitníky, obchodníky s historickými zbraněmi, sběratele a muzea, která pistole a meče poskytly. (JARDAHONDA)

  • - Pracovní název snímku byl Dartmoor. (oje)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace